Tento článek obsahuje jména bez správné české transkripce.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení můžete hledat v radách na stránkách v kategorii Transkripce, případně na diskusní stránce článku.
Lezci soutěží v následujících třech disciplínách: obtížnost, rychlost a bouldering. Od roku 1993 a 1998 přibyla rychlost, od roku 1999 bouldering. Od roku 1993 a 1998 se také vyhlašuje pořadí v kombinaci všech dvou a od roku 1999 tří disciplín — body získávají závodníci, kteří se ve stejném roce zúčastnili závodu alespoň ve dvou disciplínách. Počet závodů v jednotlivých disciplínách se každoročně liší podle dispozic pořadatelských zemí.
Pro každou disciplínu zpravidla nejvíce čtyři závodníci z každé země a předchozí medailisté, pořadatelé nasazují více závodníků. Předběžná registrace je dle termínů stanovených v kalendáři IFSC přes národní svazy a jejich nominační kriteria pro reprezentaci. On-line veřejné startovní listiny jsou doplňované průběžně.
Pravidla
Obtížnost: Všichni závodníci nastupují dle vylosovaného pořadí do dvou kvalifikačních cest. Leze se s lanem zdola stylem RP (respektive flash — s prohlídkou cest před závodem). Číslem se hodnotí nejvýše dosažený (držený) chyt a plusem pohyb z něj, až po závěrečný Top. Do semifinále postupuje 26 závodníků, pokud se jich závodu tolik účastní, nebo více, pokud je shoda na posledních výsledcích do 26. místa. Závodníci dále nastupují od nejhoršího k nejlepšímu. Obdobně do finále postupuje 8 nejlepších.
Rychlost: Leze se s jistícím lanem shora, na tzv. standardní 15m trati, na jejímž konci je stopovací tlačítko. Měřící zařízení kontroluje předčasný (ulitý) start, závodník nesmí spadnout. V kvalifikaci mají závodníci měřené pokusy a 16 či 8 nejlepších postupuje do vyřazovacího pavouka, systémem nejlepší s nejhorším. Vítězní 4 finalisté ještě dále závodí v malém a velkém finále o 1. a 3. místo. Nejrychlejší závodníci již dosahují časy kolem 6 s (muži) a 8 s (ženy).
Bouldering: Závodníci lezou kvalifikaci (5 bouldrů) zvlášť ve dvou losovaných skupinách, z každé postupuje 10 nejlepších do společného semifinále (4 bouldry), které určí 6 finalistů (4 bouldry). Leze se na nízkých až 6 m vysokých profilech (bouldrech) nad speciální 25 cm žíněnkou (dopadištěm). Hodnotí se počet (oběma rukama) držených Topů a jako vedlejší kritérium (označených) zón (bonusů) a počty pokusů k jejich dosažení. Závodníci mají stanovený čas několik minut na své pokusy. V každém kole lezou popořadě postupně na všech profilech, mezi každým bouldrem je přestávka (odpočinek), kdy zde leze střídavě další závodník.
Kombinace: Pouze součet bodů za 2-3 disciplíny, pokud se závodník účastnil alespoň dvou z nich. V roce 2017 se do žebříčku kombinace započítávali všichni závodníci, kteří dostali body alespoň v jednom závodu, bez ohledu na to, jestli se účastnili více disciplín.[2]
Ve finále lezou nejprve ženy a potom muži, nebo (divácky atraktivněji) lezou ženy a muži střídavě či současně.
Bodování světového poháru
Závodníci dostávají body za umístění v jednotlivých závodech dle následujícího klíče. V případě většího počtu závodů je předem oznámeno, kolik nejhorších výsledků (1-2) se škrtá. Na několika prvních závodech byl jiný bodovací systém, od roku 2007 se ustálil tento:
Umístění
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
Body
100
80
65
55
51
47
43
40
37
34
31
28
26
24
22
20
18
16
14
12
10
9
8
7
6
5
4
3
2
1
V roce 2002 se v boulderingu počítal jen jeden nejlepší závod ze tří[3]
Do roku 2006 ukazuje výsledkový servis IFSC odlišné počítání bodů za dosažené umístění:
Umístění
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
Body
10000
8000
6550
5500
5100
4700
4300
4000
3700
3400
3100
2800
2600
2400
2200
Umístění
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
Body
2000
1800
1600
1400
1200
1000
900
800
700
600
500
400
300
200
100
Češi na SP
Česká reprezentace se pravidelně objevuje na závodech světových pohárů ve sportovním lezení již od počátku, Jindřich Hudeček získal v letech 1989 a 1990 stříbrnou a bronzovou medaili. Jako první se však na stupních vítězů v celkovém hodnocení SP objevil až Tomáš Mrázek v roce 2001, na jeho úspěchy navázal pak v obtížnosti Adam Ondra, který získal medaile také v boulderingu. Oba také několikrát vyhráli celý světový pohár, Adam v obou disciplínách. Třetím českým medailistou v celkovém hodnocení je Libor Hroza (v lezení na rychlost). Z českých žen nezískala medaili za celý seriál dosud žádná lezkyně (kromě zimního ledolezení, kde byla Lucie Hrozová 2. v roce 2011). V letech 2010 a 2015 se Čechům Adamovi a Liborovi podařilo získat medaile ve všech třech disciplínách a navíc i v kombinaci. V roce 2015 zároveň získali všechny kovy.[3]
