Jako světové dědictví (anglicky World Heritage) se označují nejrůznější kulturní a přírodní památky po celém světě, které byly pro svou unikátnost vybrány organizací UNESCO a přijaty na Seznam světového dědictví. Na tomto seznamu se nacházejí nejrůznější budovy, hory, jezera, národní parky i celá města. Podle Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví z roku 1972 jsou smluvní státy, na jejichž území se dané památky nachází, zavázány jejich ochranou.

V srpnu 2024 bylo na seznamu světového dědictví 1 223 položek. Z toho 952 položek kulturního dědictví, 231 přírodního a 40 smíšeného ve 168 státech světa.^[1] Česko má na tomto seznamu celkem 17 památek. Dalších 8 položek má Česko v kategorii nehmotného kulturního dědictví.

Myšlenka spojit péči o ochranu přírodních a kulturních památek lidstva, tedy jakéhosi „světového dědictví“, vznikla ve Spojených státech. Toto spojení vyjadřuje skutečnost, že se člověk a příroda vzájemně ovlivňují a je tedy nezbytná jak ochrana přírody, tak ochrana nejdůležitějších výtvorů lidské činnosti ve vzájemné jednotě. Konference konaná v Bílém domě ve Washingtonu v roce 1965 vyzvala k založení „Nadace světového dědictví“, která by podporovala mezinárodní spolupráci směřující k zachování mimořádně významných přírodních oblastí a historických památek pro současné i budoucí pokolení.

Podobný návrh vypracoval roku 1968 také Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) jako doporučení pro své členy. Oba návrhy byly předloženy k diskusi na konferenci OSN o životním prostředí konané ve Stockholmu v roce 1972. 16. listopadu téhož roku byla pak na generální konferenci UNESCO schválena Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (The Convention concerning the Protection of World Cultural and Natural Heritage) poměrem hlasů 75 pro, 1 proti, 17 se zdrželo hlasování. V platnost vstoupila dne 17. prosince 1975. Roku 1978 bylo uznáno prvních 12 památek.

ČSFR přistoupila k Úmluvě k 15. listopadu 1990 a závaznou se pro ni stala dnem 15. února 1991. Na základě sukcese je platná pro ČR. Text Úmluvy byl publikován ve Sbírce zákonů č. 159/1991 Sb.^[2]

Hlavním posláním Úmluvy je povinnost smluvního státu zabezpečit označení, ochranu, zachování a předávání kulturního a přírodního dědictví budoucím generacím. Stát to zajistí při maximálním využití svých vlastních zdrojů, případně s mezinárodní pomocí a spoluprací.

Podle Úmluvy se u jednotlivých památek rozlišuje mezi kulturním a přírodním dědictvím.

Za kulturní dědictví jsou považovány:

• památníky (architektonická díla, díla monumentálního sochařství a malířství, prvky či struktury archeologické povahy, nápisy, jeskynní obydlí a kombinace prvků, jež mají výjimečnou světovou hodnotu z hlediska dějin, umění či vědy);
• skupiny budov (skupiny oddělených či spojených budov, které mají z důvodu své architektury, stejnorodosti či umístění v krajině výjimečnou světovou hodnotu z hlediska dějin, umění či vědy);
• lokality (výtvory člověka či kombinovaná díla přírody a člověka a oblasti zahrnující místa archeologických nálezů mající výjimečnou světovou hodnotu z dějinného, estetického, etnologického či antropologického hlediska).

Za přírodní dědictví jsou považovány:

• přírodní jevy tvořené fyzickými a biologickými útvary nebo skupinami takovýchto útvarů, jež mají výjimečnou světovou hodnotu z estetického či vědeckého hlediska;
• geologické a fyziografické útvary a přesně vymezené oblasti, které tvoří místo přirozeného výskytu ohrožených druhů zvířat a rostlin výjimečné světové hodnoty z hlediska vědy či péče o zachování přírody;
• přírodní lokality, či přesně vymezené přírodní oblasti světové hodnoty z hlediska vědy, péče o zachování přírody nebo přírodní krásy.

Památky zařazené na Seznam světového dědictví musí splňovat alespoň jedno z deseti kritérií, která byla stanovena organizací UNESCO.^[3] Kritéria se označují malými římskými číslicemi. Až do konce roku 2004 byly rozděleny do dvou skupin – na kulturní (i–vi)^[4] a přírodní (i–iv). Avšak od roku 2005 bylo číslování spojeno a vzniklo tak označení i–x (přičemž i–vi značí kulturní dědictví, vii–x přírodní dědictví). Není výjimkou, že některé památky splňují i několik kritérií současně.

Kulturní dědictví^[5]:

1. je mistrovským dílem tvůrčího talentu člověka, nebo
2. představuje významný mezník v hodnotách člověka (v určité době nebo kulturním období) ve vývoji v architektuře, technice, umění či urbanismu, nebo
3. je jedinečným důkazem o existující nebo už vymizelé civilizaci nebo kulturní tradici, nebo
4. je skvělou ukázkou stavby, architektonického nebo technologického souboru, dokumentující jednu nebo více významných etap v historii lidstva, nebo
5. je skvělou ukázkou určitého způsobu osidlování nebo způsobu využití půdy či moře, typického pro nějakou kulturu, zejména tam, kde hrozí poškození vnějšími či vnitřními vlivy, jejichž dopad by byl nevratný, nebo
6. souvisí přímo nebo specificky s událostmi, s tradicemi, s převratnými myšlenkami, s vyznáním či vírou, s literaturou či uměním majícím univerzální význam (toto kritérium není obvykle používáno samostatně, ale společně s jinými kritérii).

Přírodní dědictví^[5]:

7. obsahuje unikátní přírodní fenomén či oblasti výjimečné přírodní krásy a estetického významu, nebo
8. je skvělou ukázkou dokumentující významné fáze přírodního vývoje Země, včetně dokladů o lidské evoluci, ukázkou významných právě probíhajících geologických procesů, případně je významným geomorfologickým či fyziografickým útvarem, nebo
9. je skvělou ukázkou probíhajících ekologických a biologických procesů v rámci evoluce a vývoje pozemních, sladkovodních, pobřežních či mořských ekosystémů a společenstev rostlin a živočichů, nebo
10. obsahuje nejdůležitější a nejvýznamnější přírodní biotopy klíčové pro zachování místní biologické rozmanitosti, včetně takových biotopů, kde se nachází ohrožené druhy rostlin a živočichů výjimečné světové hodnoty z hlediska vědy a ochrany přírody.

Smluvní státy se zavázaly, že budou usilovat:^[6]

1. o přijetí všeobecné politiky zaměřené na posílení úlohy kulturního a přírodního dědictví v životě společenství a začlenění ochrany tohoto dědictví do komplexních plánovacích programů;
2. o vytvoření služeb na ochranu, zachování a prezentování kulturního a přírodního dědictví a příslušnými zaměstnanci, majících prostředky na výkon těchto funkcí, na svých územích tam, kde takového služby neexistují;
3. o rozvinutí vědeckých a technických studií a výzkumu a o vypracování metod práce, se kterými bude stát schopen působit proti nebezpečím, která ohrožují jeho kulturní nebo národní dědictví;
4. o přijetí odpovídajících právních, vědeckých, technických, administrativních a finančních opatření potřebných pro označení, ochranu, zachování, prezentování a obnovu tohoto dědictví; a
5. o podporu při vytváření nebo rozvíjení národních či regionálních středisek pro školení v oblasti ochrany, zachování a prezentování kulturního a přírodního dědictví a o podporování vědeckého výzkumu v této oblasti.

V rámci UNESCO byl ustaven Mezivládní výbor pro ochranu kulturního a přírodního dědictví výjimečné světové hodnoty, nazývaný „Výbor pro světové dědictví“. Tento výbor založil, aktualizuje a publikuje „Seznam světového dědictví“.

Seznam je veřejně dostupný na rozsáhlém webovém portálu, který spravuje Centrum Světového dědictví (francouzsky Centre du patrimoine mondial, anglicky World Heritage Centre).^[7], jež je součástí UNESCO a sídlí v Paříži. Toto centrum plní řadu funkcí ve vztahu ke světovému dědictví a organizuje zasedání Výboru pro světové dědictví, odborné semináře a workshopy.^[8]

Každý smluvní stát má právo předložit Výboru pro světové dědictví soupis vlastnictví tvořícího součást kulturního a přírodního dědictví, který se nachází na jeho území. Výbor stanovil přesná kritéria, která musí být splněna, aby byl návrh zařazen na Seznam. Kritéria lze nalézt na internetových stránkách UNESCO.

Vedle tohoto Seznamu je veden „Seznam světového dědictví v ohrožení“, seznam vlastnictví uvedeného v „Seznamu světového dědictví“, na jehož zachování jsou potřebné větší operace. Do tohoto seznamu může být zahrnuto pouze takové vlastnictví, které tvoří součást kulturního a přírodního dědictví a hrozí mu závažné a zvláštní nebezpečí, jako je hrozba zmizení vyvolaná zrychleným chátráním, rozsáhlými veřejnými či soukromými projekty rychlého urbanistického či turistického rozvoje; ničení vyvolané změnami v používání či vlastnictví půdy, velké změny, jejichž příčina je neznáma; opuštění z jakéhokoliv důvodu; vypuknutí či hrozba ozbrojeného konfliktu; kalamity a pohromy hrozivé požáry, zemětřesení a sesuvy půdy; sopečné erupce; změny hladiny vody, záplavy a přílivové vlny.

Dále byl vytvořen Fond na ochranu světového kulturního a přírodního dědictví výjimečně světové hodnoty, nazývaný „Fond světového dědictví“. Zdroje Fondu tvoří:

• povinné a dobrovolné příspěvky smluvních států,
• příspěvky, dary nebo odkazy, jež mohou poskytnout:
  • jiné státy;
  • UNESCO, jiné organizace v rámci systému OSN, zejména UNDP či jiné mezivládní organizace;
  • veřejné či soukromé orgány nebo jednotlivci;
• jakékoliv úroky připadající na zdroje Fondu;
• fondy vzniklé sbírkami a příjmy z akcí organizovaných ve prospěch Fondu; a
• veškeré další zdroje, jež jsou v souladu s předpisy Fondu, jak jsou navrženy Výborem pro světové dědictví.

Pomoc poskytovaná Výborem pro světové dědictví může zahrnovat následující formy:

1. výzkumy týkající se uměleckých, vědeckých a technických problémů vyplývajících z ochrany, zachování, prezentování a obnovy kulturního a přírodního dědictví;
2. ustanovení expertů, techniků a zkušených pracovníků, aby bylo zajištěno správné provedení prací;
3. školení pracovníků a specialistů na všech úrovních v oblasti označení, ochrany, zachování, prezentování a obnovy kulturního a přírodního dědictví;
4. dodání zařízení, které dotyčný stát nevlastní nebo nemůže získat;

půjčky s nízkým úrokem nebo bezúročné půjčky splatné na dlouhodobém základě; ve výjimečných případech a ze zvláštních důvodů poskytnutí nenávratných příspěvků.

Jednotlivá zasedání Výboru pro světové dědictví se konají několikrát do roka. Na těchto zasedáních se projednává správa stávajících památek ze seznamu světového dědictví a přijímají se nominační dokumenty z jednotlivých států. Vrcholem těchto zasedání bývá to, během kterého se vyhlašují nové památky, které se budou připisovat na seznam. Konají se v různých státech, poměrně často pak v Paříži, kde má Výbor pro světové dědictví své sídlo. Následující tabulka zachycuje místo a data konání jednotlivých zasedání.

Zasedání	Rok	Datum	Hostující město	Stát
1	1977	27. června – 1. července	Paříž	Francie Francie
2	1978	5. září – 8. září	Washington	Spojené státy americké Spojené státy americké
3	1979	22. října – 26. října	Káhira a Luxor	Egypt Egypt
4	1980	1. září – 5. září	Paříž	Francie Francie
5	1981	26. října – 30. října	Sydney	Austrálie Austrálie
6	1982	13. prosince – 17. prosince	Paříž	Francie Francie
7	1983	5. prosince – 9. prosince	Florencie	Itálie Itálie
8	1984	29. října – 2. listopadu	Buenos Aires	Argentina Argentina
9	1985	2. prosince – 6. prosince	Istanbul	Turecko Turecko
10	1986	24. listopadu – 28. listopadu	Paříž	Francie Francie
11	1987	7. prosince – 11. prosince	Paříž	Francie Francie
12	1988	5. prosince – 9. prosince	Brasília	Brazílie Brazílie
13	1989	11. prosince – 15. prosince	Paříž	Francie Francie
14	1990	7. prosince – 12. prosince	Banff	Kanada Kanada
15	1991	9. prosince – 13. prosince	Kartágo	Tunisko Tunisko
16	1992	7. prosince – 14. prosince	Santa Fé	Spojené státy americké Spojené státy americké
17	1993	6. prosince – 11. prosince	Cartagena	Kolumbie Kolumbie
18	1994	12. prosince – 17. prosince	Phuket	Thajsko Thajsko
19	1995	4. prosince – 9. prosince	Berlín	Německo Německo
20	1996	2. prosince – 7. prosince	Mérida	Mexiko Mexiko
21	1997	1. prosince – 6. prosince	Neapol	Itálie Itálie
22	1998	30. listopadu – 5. prosince	Kjóto	Japonsko Japonsko
23	1999	29. listopadu – 4. prosince	Marrákéš	Maroko Maroko
24	2000	27. listopadu – 2. prosince	Cairns	Austrálie Austrálie
25	2001	11. prosince – 16. prosince	Helsinky	Finsko Finsko
26	2002	24. června – 29. června	Budapešť	Maďarsko Maďarsko
27	2003	30. června – 5. července	Paříž	Francie Francie
28	2004	28. června – 7. července	Su-čou	Čína Čína
29	2005	10. července – 17. července	Durban	Jižní Afrika Jižní Afrika
30	2006	8. července – 16. července	Vilnius	Litva Litva
31	2007	23. června – 1. července	Christchurch	Nový Zéland Nový Zéland
32	2008	2. července – 10. července	Québec	Kanada Kanada
33	2009	22. června – 30. června	Sevilla	Španělsko Španělsko
34	2010	25. července – 3. srpna	Brasília	Brazílie Brazílie
35	2011	19. června – 29. června	Paříž	Francie Francie
36	2012	25. června – 5. července	Petrohrad	Rusko Rusko
37	2013	17. června – 27. června	Phnompenh	Kambodža Kambodža
38	2014	17. června – 25. června	Dauhá	Katar Katar
39	2015	28. června – 8. července	Bonn	Německo Německo
40	2016	10. července – 17. července[p 1]	Istanbul	Turecko Turecko
41	2017	2. července – 12. července	Krakov	Polsko Polsko
42	2018	24. června – 4. července	Manáma	Bahrajn Bahrajn
43	2019	30. června – 10. července	Baku	Ázerbájdžán Ázerbájdžán
—	2020	Zrušeno kvůli pandemii covidu-19	Fu-čou	Čína Čína
44	2021	16. července – 31. července	Fu-čou	Čína Čína
—	2022	Zrušeno kvůli Ruské invazi na Ukrajinu	Kazaň	Rusko Rusko
45	2023	10. září – 25. září	Rijád	Saúdská Arábie Saúdská Arábie
46	2024	21. července – 31. července	Nové Dillí	Indie Indie
47	2025	června – července	Sofie	Bulharsko Bulharsko

V srpnu 2024 bylo na seznamu světového dědictví 1 223 položek. Z toho 952 položek kulturního dědictví, 231 přírodního a 40 smíšeného ve 168 státech světa.^[1]

Region[p 2][p 3]	Kulturní dědictví	Přírodní dědictví	Smíšené dědictví	Celkem položek	Procentuální vyjádření	Počet států
Afrika	61	42	5	108	8,83	36
Arabské státy	87	6	3	96	7,85	18
Asie a Pacifik	211	73	12	296	24,20	36
Evropa a Severní Amerika	490	71	12	573	46,85	50
Latinská Amerika a Karibik	103	33	8	150	12,26	28
CELKEM	952	231	40	1223	100	168

Mezi jednotlivými státy se nejvíce památek světového dědictví nachází v Itálii (60), Číně (59), Německu (54), Francii (53), Španělsku (50). Česko má těchto památek 17.^[1] Následující srovnávací graf zachycuje státy, které mají deset a více památek světového dědictví:

Pro přehlednost je seznam památek světového dědictví rozdělen následovně:

• Seznam světového dědictví v Africe
• Seznam světového dědictví v Latinské Americe a Karibiku
  • Antigua a Barbuda až Kuba
  • Mexiko až Venezuela
• Seznam světového dědictví v Severní Americe
• Seznam světového dědictví v arabských státech
• Seznam světového dědictví v Asii
  • Afghánistán až Írán
  • Japonsko až Vietnam
• Seznam světového dědictví v Austrálii a Oceánii
• Seznam světového dědictví v Evropě
  • Česko
  • Albánie až Chorvatsko
  • Irsko až Moldavsko
  • Německo až Ruská federace
  • Řecko až Vatikán

a do:

• Seznamu světového dědictví v ohrožení

V tomto článku byl použit překlad textu z článku World Heritage Site na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Světové dědictví UNESCO na Wikimedia Commons
• (anglicky) Portál UNESCO
• (anglicky) Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví v anglickém originále
• Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví v českém překladu
• Web o českém světovém dědictví
• (anglicky) Patrimonium-mundi.org — Panoramatické fotografie míst Světového dědictví
• (anglicky) Neoficiální seznam s odkazy a mapami