Mezi památky světového dědictví náleží rovněž památky nehmotného charakteru zapsané na Reprezentativním seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva. Na tomto seznamu má Česká republika aktuálně devět položek.
Jako světové dědictví se označují nejrůznější kulturní a přírodní památky po celém světě, které byly pro svou unikátnost vybrány organizací UNESCO a přijaty na Seznam světového dědictví. Na tomto seznamu se nacházejí nejrůznější budovy, hory, jezera, národní parky i celá města. Podle Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví z roku 1975 jsou smluvní státy, na jejichž území se dané památky nachází, zavázány jejich ochranou.
Přístup Česka k UNESCO
Samostatná Česká republika se po rozdělení Československa od 1. ledna1993 stala oficiálním členem UNESCO s účinností od téhož data, přičemž takzvaně sukcedovala do všech úmluv UNESCO, jejichž stranou bylo bývalé Československo, které přijalo Úmluvu o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví již 15. února1991.[1][2] Bývalá Československá republika ovšem také patřila mezi 37 původních zakládajících členů, kteří na konferenci v Londýně dne 16. listopadu 1945 přijali Ústavu UNESCO, jež vstoupila v platnost dne 4. listopadu 1946 po ratifikaci prvními 20 státy, mezi nimiž Československo opět nechybělo.[3] Česká republika oficiálně vstoupila do UNESCO dne 22. února1993.[4] Prvními památkami Světového dědictví UNESCO na území České republiky (tenkrát ještě Československé federativní republiky) se staly na 16. zasedání Výboru pro světové dědictví konaném v americkémSante Fe v prosinci 1992 historické centrum Prahy, historické centrum Českého Krumlova a historické centrum Telče.[5] Součástí celkové nominace byla i dílčí nominace státního hradu Karlštejna, kterou Výbor pro světové dědictví odmítl.[6][7] Po vzniku samostatné České republiky přešly všechny tři památky na nový stát.
Hmotné dědictví
V Úmluvě o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví vystupují dva pojmy světového dědictví: kulturní dědictví a jako protipól k němu dědictví přírodní. Za kulturní dědictví jsou považovány památky takové, jež mají vynikající univerzální hodnotu z hlediska dějin, umění či vědy, ale také hlediska estetického, etnologického či antropologického. Zahrnuje stopy lidské činnosti ve fyzickém prostředí, čili památky, jako jsou architektonická díla, díla monumentálního sochařství a malířství, prvky či struktury archeologické povahy, nápisy či jeskynní obydlí.[8] Kulturní dědictví je tedy hmatatelným zdrojem informací o životě a činnosti lidí a historickém vývoji řemesel, technologií a umění a zároveň zdrojem emocionálních a estetických prožitků člověka.[9] Za přírodní dědictví jsou považovány památky takové, jež mají vynikající univerzální hodnotu z hlediska estetického, vědy či péče o zachování přírody nebo přírodní krásy. Zahrnuje přírodní jevy tvořené fyzickými a biologickými útvary nebo skupinami takových útvarů, geologické a geomorfologické útvary a přesně vymezené oblasti, které tvoří místo přirozeného výskytu ohrožených druhů zvířat a rostli a přírodní lokality či přesně vymezené přírodní oblasti.[10]
Tento seznam obsahuje souhrn hmotných památek pod ochranou UNESCO na území České republiky:
Praha je českou historickou metropolí a jedním z nejkrásnějších měst Evropy, v jehož vnitřní zástavbě se mísí veškeré architektonické slohy. Památkou zapsanou na listinu světového dědictví je mj. Pražský hrad, který je největším hradním komplexem na světě. Od roku 2010 je součástí seznamu světového dědictví také zámecký park v Průhonicích.
Středověké centrum města Český Krumlov, které obklopuje meandry Vltavy, tvoří s rozsáhlým areálem hradu a zámku jedinečný soubor městské zástavby. Krumlovský státní hrad a zámek je hned druhým největším hradním komplexem v Česku, který se pyšní zejména jedním z mála dochovaných barokních divadel. Dále na západ navazuje jízdárna a zámecký park v pozdně barokní úpravě s kaskádovou fontánou z poloviny 18. století a letohrádkem Bellarie.
Historické jádro města Telč patří k nejcennějším městským památkovým rezervacím na Moravě. Dominantou a také nejvýznamnější architektonickou památkou města je renesanční telčský zámek, na nějž navazuje Vnitřní Město. Na památkové hodnotě města se podílí i předměstí zvané Staré Město, jehož historická část je soustředěna v okolí kostela Matky Boží.
Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého patří mezi nejvýznamnější stavby barokního stavitele Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Kostel byl postaven ve slohu barokní gotiky v letech 1719–1722 na travnatém vršku Zelená hora u Žďáru nad Sázavou.
Vesnická památková rezervace v Holašovicích představuje soubor lidové architektury vyznačující se středověkým systémem řazení obytných budov a architektonickým stylem tvořeným štukovým dekorem, tzv. selským barokem. V rezervaci je 23 památkově chráněných usedlostí, které utvářejí ucelený památkový soubor, včetně chlévů, stodol, maštalí, sýpek, ohrazení a studny s dřevěnou pístovou pumpou.
Světově výjimečný význam byl ve městě Litomyšli přiznán renesančnímuzámku se skvostnou sgrafitovou výzdobou fasád, stejně jako jeho přilehlému zámeckému areálu ze 2. poloviny 16. století se zachovalými hospodářskými budovami a zámeckou zahradou.
Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci je monument postavený ke slávě Boží v letech 1716–1754. Jeho hlavním účelem byla okázalá oslava katolické církve a víry, částečně vyvolaná pocitem vděčnosti za ukončení moru, který na Moravě udeřil v letech 1714–1716. Vzhledem k okolnosti, že všichni umělečtí a řemeslní mistři, kteří na sloupu pracovali, byli olomouckými občany, byla stavba sloupu rovněž chápána jako výraz lokálního patriotismu. Sloup vysoký 35 metrů představuje nejvyšší sousoší Česka a jeho součástí je i malá kaple.
Vila Tugendhat v Brně je nejznámější evropskou vilou architekta Ludwiga van der Rohe. Byla postavena v letech 1929–1930. Vila má celkem tři úrovně, prvním je hlavní podlaží, kde se nachází vstupní, společenská a pracovní místnost a jídelna. Další úrovní je suterén, kde je prádelna, sklady, fotokomora a kotel, a třetí úroveň představuje horní podlaží, kde je umístěna ložnice, pokoje dětí a chůvy. Součástí vily je rovněž zahrada.
Hornická krajina v prostředí Krušných hor je výsledkem více než 800 let starého utváření dnes již historické průmyslové kulturní krajiny, která se nachází v příhraniční oblasti mezi Saskem a severními Čechami. Tento region, podávající jedinečné svědectví o vlivu české a saské těžby rud pro rozvoj důlních a dalších souvisejících technologií, byl centrem, odkud se šířily významné vynálezy a hornické inovace do celé Evropy a potažmo celého světa. Hornický region tvoří 22 oblastí, z nichž 17 se nachází na území Saska a pět v českém Krušnohoří.
Nadnárodní areál zahrnuje 11 měst v sedmi evropských zemích, která se vyvíjela kolem přírodních pramenů minerálních vod. Vydávají svědectví o mezinárodní evropské lázeňské kultuře, která se vyvinula od počátku 18. století do třicátých let 20. století, což vedlo ke vzniku velkých mezinárodních letovisek, která ovlivnila městskou typologii kolem souborů lázeňských budov. Charakteristickým rysem tohoto fenoménu je kombinace lázeňských a léčebných procedur v interiéru i exteriéru s pestrou nabídkou možností k trávení volného času, což se odrazilo i ve specifické podobě lázeňských měst a jejich architektuře. Soubory lázeňských budov zahrnující lázeňské domy, zřídelní pavilony, pitné haly či kolonády doplňují společenské domy, kasina, divadla a další kulturní zařízení a vše je začleněno do krajinného prostředí s vývěry minerálních pramenů, s parky, zahradami, promenádami a sportovišti. Společně tato místa ztělesňují významnou výměnu lidských hodnot a vývoj v medicíně, vědě a balneologii. Všechny tyto soubory jsou integrovány do celkového městského kontextu, který zahrnuje pečlivě řízené rekreační a terapeutické prostředí v malebné krajině.
Zachovalé bučiny v různých oblastech Evropy od Pyrenejí po Černé moře zahrnují příklady mírných lesů, které demonstrují proces postglaciální expanze buku evropského z několika izolovaných útočišť v Alpách, Karpatech, Dinárských horách, Středomoří a Pyrenejích. Představují vynikající příklad relativně nerušených mírných lesů a vykazují široké spektrum komplexních ekologických vzorců a procesů v čistých i smíšených porostech buku evropského v odlišných prostředích.
Tato kulturní krajina byla po staletí utvářena živoucí tradicí pěstování a obchodování s nejproslulejší světovou odrůdou chmele, která se používá při výrobě piva po celém světě. Součástí žatecké krajiny jsou zvláště úrodné chmelnice u řeky Ohře, které jsou nepřetržitě obhospodařovány již stovky let, dále historické obce a objekty sloužící ke zpracování chmele. Nejvýraznějším urbanistickým prvkem krajiny je středověké centrum Žatce a jeho průmyslové rozšíření z 19. až 20. století, známé jako Pražské předměstí. Tyto společně ilustrují vývoj zemědělsko-průmyslových procesů a socioekonomického systému pěstování, sušení, certifikace a obchodování s chmelem od pozdního středověku do současnosti.
Nehmotné dědictví
Prohlášení mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva bylo učiněno generálním ředitelem UNESCO v roce 2001 z důvodu uvědomění si, že existují i nehmotné kulturní památky a že je nutné pomoci místním obyvatelům s ochranou těchto děl a k zachování těch místních lidí, kteří znají tyto formy kulturního vyjádření.[12]
Na základě Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví se „nemateriálním” kulturním dědictvím rozumí zkušenosti, znázornění, vyjádření, znalosti, dovednosti, jakož i nástroje, předměty, artefakty a kulturní prostory s nimi související, které společenství, skupiny a v některých případech též jednotlivci považují za součást svého kulturního dědictví. Toto nemateriální kulturní dědictví, předávané z generace na generaci, je společenstvími a skupinami lidí neustále přetvářeno v závislosti na jejich prostředí, na jejich interakci s přírodou a na jejich historii, dává jim pocit identity a kontinuity, podporuje takto úctu ke kulturní rozmanitosti a lidské tvořivosti.[9]
Tento seznam obsahuje souhrn nemateriálních památek pod ochranou UNESCO na území České republiky:
Mužský lidový tanec ze Slovácka skočného charakteru. Je tancem improvizovaným, který není vázán přesnými choreografickými pravidly. Jeho neodmyslitelnou součástí je předzpěv taneční písně.
Pravděpodobně ještě předkřesťanská tradice vesnických masopustních obchůzek, průvod vede strakatý se ženuškou a obcházejí celou vesnici podle předem daného pořadí. Masopustní masky mají svoji tradiční podobu a funkci, za masky se většinou převlékají muži.
Lidová slavnost (obyčej) s obřadním průvodem známá dnes již pouze ze Slovácka a Hané doposud neznámého původu, spojená povětšinou s tradičním křesťanským svátkem.
součást nadnárodní sériové památky
zapsáno 2016 (společně se Slovenskem)
Tradiční forma performativního umění za pomocí dřevěných marionet. Marionetové divadlo je v českém prostředí neodmyslitelně spojeno také s profesionální i lidovou výtvarnou tvorbou zahrnující řezbu, omalování, kostýmování loutek, malbu dekorací apod.
součást nadnárodní sériové památky
zapsáno 2018 (společně se Slovenskem, Německem, Rakouskem a Maďarskem)
Textilní tiskařská technika barvení přírodním indigem. V České republice dosud existují dvě rodinné dílny, které zajišťují modrotiskovou výrobu – Modrotisková dílna firmy Arimo ve Strážnici a Modrotisk Danzinger v Olešnici na Moravě.
Tradiční krkonošská výroba vánočních ozdob. Nositelem řemesla je rodinná dílna Rautis v Poniklé a venkovští foukači perlí a navlékači, kteří s dílnou spolupracují a společně vytvářejí osobité vánoční ozdoby.
součást nadnárodní sériové památky
zapsáno 2022 (společně s Polskem, Lotyšskem, Německem, Rakouskem a Španělskem)
Starobylá tradice spojená se stavbou vorů a jejich plavením po řekách. I když voroplavba jako komerční doprava v souvislosti se stavbou přehrad zanikla, tradice spojené s ní jsou stále živé a předávané mladším generacím.
součást nadnárodní sériové památky
zapsáno 2023 (společně s Finskem, Francií, Německem, Maďarskem a Španělskem)
Česká sklářská výroba na rozdíl od jiných zemí zahrnuje všechny tradiční techniky výroby skla – společně s přípravou a výrobou sklářské suroviny je to také foukání, práce u karhanu, vinutí perel, výroba trubiček, bižuterních tyčinek a dalších komponent, či studené techniky, jako jsou broušení, rytí nebo zlacení skla i zbroušení, malování a další.
Indikativní seznam
Indikativní seznam je soupis lokalit kulturního anebo přírodního dědictví, o nichž se smluvní stát Úmluvy o světovém dědictví domnívá, že vykazují potenciální výjimečnou světovou hodnotu pro lidstvo, a jsou proto vhodné pro nominaci k zápisu na Seznam světového dědictví. Lokalita musí být na Indikativním seznamu smluvního státu zařazena nejméně jeden rok, než může být nominována na Seznam světového dědictví. Zařazení na Indikativní seznam neznamená, že lokalita v návazných procesech automaticky získá status světového dědictví. Indikativní seznam zároveň poskytuje nástroj pro plánování nominací a propagaci výjimečného přírodního a kulturního dědictví daného státu a pomáhá Výboru pro světové dědictví posoudit kontext, na jehož základě jsou podávány konkrétní nominace daného státu. Památky na Indikativním seznamu mohou být daným státem kdykoli přidány, odstraněny nebo aktualizovány.[13]
V současné době jsou na českém indikativním seznamu tyto položky:
Ve městě Slavonicích se nachází početný soubor měšťanských domů, jež jsou zachovány v původní gotické hloubkové parcelaci, s vnějším architektonickým výrazem odpovídajícím výtvarnému pojetí renesance, a to převážně z období po požáru města v roce 1530.
Jedná se o soubor vytipovaných významných pražských památek mimo historické jádro města Prahy, u nichž panuje snaha o připsání k pražské světové památce. Jsou jimi: Müllerova vila – jedna z nejvýznamnějších meziválečných staveb Adolfa Loose, který zde zde originálně propojil principy modernismu a vlastního konceptu prostoru, dále Břevnovský klášter – nejstarší český mužský klášter založený již roku 993, a renesanční Letohrádek Hvězda – někdejší lovecký letohrádek v oboře Hvězda na unikátním půdorysu šesticípé hvězdy nedaleko bojiště Bílé Hory.
Hrad Karlštejn je jedním z nejnavštěvovanějších hradů Česka. Nechal jej vybudovat a vyzdobit římský císařKarel IV. v polovině 14. století. K nejcennějším prostorám hradu patří Kaple sv. Kříže s dochovanou největší portrétní galerií gotickédeskové malby (cca 129 obrazů) situované na jednom místě na světě. Ačkoliv hrad prošel ke konci 19. století puristickou přestavbou, zůstal díky ní zachován a je tak výsledkem dobových názorů na restaurování architektonických památek. Hrad byl již v minulosti neúspěšně nominován hned s prvním českým zápisem v roce 1992.
Uprostřed přírody, v Novém lese u Kuksu, vytesal v letech 1718–1732 přední sochař českého barokaMatyáš Bernard Braun se svou dílnou přímo do rostlých pískovcových skal sousoší, sochy svatých poustevníků, biblické scény a výjevy ze života svatých.
Pevnostní město Terezín, založené v roce 1780 spolu s Josefovem ležícím ve východních Čechách, představuje celistvě dochovaný příklad vrcholného umění racionálního vojenského stavitelství. Během II. světové války zde nacisté zřídili židovskéghetto a věznici.
Tato cenná technická památka se nachází v Praze-Bubenči. Stavba vybudovaná v letech 1901–1906 poskytuje svědectví nejen o vodním hospodářství, ale i o architektuře a technologiích používaných na počátku 20. století. Zároveň je dokladem ekologického přístupu k problematice. Autorem návrhu moderní pražské kanalizace je Brit Sir William Heerlein Lindley, který působil i v dalších evropských městech. Čistírna byla v provozu do roku 1967.
Ruční papírna ve Velkých Losinách na Šumpersku uchovává přes 420 let dlouhou tradici výroby archů papíru na bázi textilních vláken. Je to jediná funkční manufaktura tohoto druhu ve střední Evropě. Kromě své hodnoty, technické a historické, je pozoruhodná také jako architektonický barokně-klasicistní celek z 18. a 19. století, kdy zažívala největší prosperitu. Manufakturu dal vybudovat na konci 16. století Jan mladší ze Žerotína. Jedná se ospolečnou nominaci s Polskem (papírna Duszniky-Zdrój), Německem (papírna Zwonitz a Homburk), Španělskem (papírna Capellades) aItálií (papírna Pietrabuona).
Odkazy
Reference
↑E-SBÍRKA. Sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 159/1991 Sb.. www.e-sbirka.cz [online]. [cit. 2024-08-24]. Dostupné online.
↑KUČOVÁ, Věra. Světové kulturní a přírodní dědictví UNESCO [online]. Praha: Národní památkový ústav, 2009 [cit. 2024-08-24]. S. 17. Dostupné online. ISBN978-80-87104-52-1.
↑E-SBÍRKA. Dohoda JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ č. 196/1947 Sb.: Úmluva, jíž se zřizuje Organisace Spojených národů pro výchovu, vědu a osvětu. www.e-sbirka.cz [online]. [cit. 2024-08-24]. Dostupné online.
↑MZV ČR. ČR a UNESCO. mzv.gov.cz [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [cit. 2024-08-24]. Dostupné online.
↑WORLD HERITAGE COMMITTEE. Nominations to the World Heritage List. Convention concerning the protection of the world cultural and natural heritage [online]. United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, 1992-12-14 [cit. 2024-08-24]. Dostupné online.
↑WORLD HERITAGE COMMITTEE. Nominations to the World Heritage List. Convention concerning the protection of the world cultural and natural heritage [online]. United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization, 1992-12-14 [cit. 2024-08-24]. [whc.unesco.org/archive/repcom92.htm#619 Dostupné online].
↑ČTK. Karlštejn má na zapsání mezi památky UNESCO vyšší šance než dříve. www.archiweb.cz [online]. Archiweb, 2006-11-24 [cit. 2024-08-24]. Dostupné online.
↑KUČOVÁ, Věra. Světové kulturní a přírodní dědictví UNESCO [online]. Praha: Národní památkový ústav, 2009 [cit. 2024-08-24]. S. 55. Dostupné online. ISBN978-80-87104-52-1.
↑ abKUČOVÁ, Věra. Světové kulturní a přírodní dědictví UNESCO [online]. Praha: Národní památkový ústav, 2009 [cit. 2024-08-24]. S. 112. Dostupné online. ISBN978-80-87104-52-1.
↑KUČOVÁ, Věra. Světové kulturní a přírodní dědictví UNESCO [online]. Praha: Národní památkový ústav, 2009 [cit. 2024-08-24]. S. 56. Dostupné online. ISBN978-80-87104-52-1.
↑ČTK. Do seznamu UNESCO se nově zařadil třebíčský zámek. TÝDEN.cz [online]. 2018-12-19 [cit. 2019-01-08]. Dostupné online.
↑UNESCO ISSUES FIRST EVER PROCLAMATION OF MASTERPIECES OF THE ORAL AND INTANGIBLE HERITAGE [online]. UNESCO Press, 2001-05-18 [cit. 2009-09-05]. Dostupné online.
↑ Zpracování návrhu na zařazení na Indikativní seznam UNESCO | mkcr.cz. mk.gov.cz [online]. [cit. 2024-08-22]. Dostupné online.