Světla Svozilová
Světla Svozilová
Rodné jméno	Světluše Kubešová
Narození	13. listopadu 1906 Brno Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	25. února 1970 (ve věku 63 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov[1]
Alma mater	Pražská konzervatoř
Choť	Bedřich Rádl (1905–1981) František Votruba (?–1948)
Rodiče	Josef Svozil
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Světla Svozilová, vlastním jménem Světluše Svozilová (13. listopadu 1906 Brno^[2] – 25. února 1970 Praha), byla česká herečka.

Narodila se jako nemanželské dítě Julii Kubešové. K jejímu otcovství se roku 1928 přihlásil Josef Svozil, který se s Julií Kubešovou oženil v roce 1921.^[2] Po maturitě na gymnáziu studovala od roku 1923 na Dramatickém oddělení pražské konzervatoře^[3], po jejím absolutoriu (1927)^[4] hrála nejprve v Gamzově Uměleckém studiu, od roku 1927 do roku 1930 také působila v Osvobozeném divadle. Poté přešla do Divadla Vlasty Buriana, do Nového divadla a do Městských divadlech pražských.^[5] V roce 1938 si zahrála ve filmu režiséra Roberta Landa Panenka. Od roku 1940 prakticky až do svého odchodu do důchodu v roce 1968 byla stálou členkou hereckého souboru Divadla na Vinohradech.^[6] Její jméno bylo spojeno s kauzou okolo její herecké kolegyně Jiřiny Štěpničkové, pro kterou po roce 1948 ještě s několika dalšími herci měla požadovat trest smrti.^[7] Usnesení z příslušné schůze se však nikdy nenašlo, neboť stranický i odborářský archiv divadla se po Listopadu 1989 ztratil.^[8]

V roce 1966 obdržela titul zasloužilá umělkyně. Po odchodu do důchodu po smrti svého manžela propadla alkoholismu, zemřela na následky zranění, které si přivodila v alkoholovém opojení na schodech v domě, kde bydlela.

K filmu ji přivedl vlastně její někdejší zaměstnavatel Vlasta Burian. Zejména před 2. světovou válkou a během války ztvárnila celou řadu vedlejších či epizodních filmových rolí, hlavní role se jí vyhýbaly.

• 1926 Molière: Cirkus Dandin, Paní ze Sotenvillu, Osvobozené divadlo (v Divadle Na Slupi), režie Jiří Frejka (první oficiální představení pod názvem Osvobozené divadlo^[9])
• 1937 František Langer: Dvaasedmdesátka, Julča, Divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
• 1945 Karel Čapek: Loupežník, Fanka, Městské divadlo na Vinohradech, režie Bohuš Stejskal
• 1949 J. K. Tyl: Tvrdohlavá žena, Jahelková, Městské divadlo na Vinohradech, režie Jan Fišer
• 1953 Miloslav Stehlík: Nositelé řádu, Marie Frgalová, Divadlo čs.armády, režie Otto Haas^[10]
• 1957 Anne Franková – Frances Goodrichová, Albert Hackett: Deník Anny Frankové, Petronela von Daanová, Ústřední divadlo československé armády, režie Jan Strejček^[11]
• 1969 Milan Kundera: Ptákovina, matka (j. h.), Divadlo Na Zábradlí, režie Václav Hudeček^[12]

• 1931 To neznáte Hadimršku (role: nevěsta s milionem Aloisie, Zlatníkova sestřenice)
• 1934 Hrdinný kapitán Korkoran (role: pokojská v hotelu)
• 1937 Mravnost nade vše (role: Karolína, žena profesora Karase)
• 1938 Cech panen kutnohorských (role: vdova Veronika)
• 1940 Přítelkyně pana ministra (role: dámská krejčová Pokorná, Julčina bytná
• 1941 Roztomilý člověk (role: profesorová Matoušková)
• 1953 Měsíc nad řekou (role: švadlena Amálka Stárková)

• 1968 Sňatky z rozumu (TV seriál, role: Pecoldová, matka Pecolda)
• 1970 Ďábelské líbánky (role: poštmistrová)

• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 310, 369, 465, ISBN 978-80-200-1502-0
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 43, 115, 210, 368, 382, 501.
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 297–298.
• Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 216–7
• Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 138
• V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
• Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 6, 19, 28, 46, 67–8, 224–5
• Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
• Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
• Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 172, 260
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 55, 83, 88, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
• Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 55, 181
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 233–234. 
• Milan Wolf: Vlasta Burian v obrazech, Levné knihy KMa, Praha, 2006, str. 83, 87, ISBN 80-7309-351-0
• Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 190–1, ISBN 978-80-239-9603-6

• Osvobozené divadlo neznámé

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Světla Svozilová na Wikimedia Commons
• Světla Svozilová v České divadelní encyklopedii
• Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850–1914, Svozil Josef s rodinou
• Světla Svozilová v databázi Archivu Národního divadla
• Světla Svozilová ve Filmovém přehledu
• Světla Svozilová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Světla Svozilová ve Filmové databázi
• Světla Svozilová na Kinoboxu
• Světla Svozilová v Internet Movie Database (anglicky)
• Světla Svozilová v Encyklopedii dějin města Brna
• Pořad Českého rozhlasu Plus: Světla Svozilová – život ve vedlejší roli; podrobné informace o životě Světly Svozilové, vzpomínky její dcery, ukázky z její tvorby.