Sviňucha jižní

Jak číst taxoboxSviňucha jižní
alternativní popis obrázku chybí
Sviňucha jižní (digitální kresba)
alternativní popis obrázku chybí
Porovnání velikosti s člověkem
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádsudokopytníci (Cetartiodactyla)
Infrařádkytovci (Cetacea)
Malořádozubení (Odontoceti)
Čeleďsviňuchovití (Phocoenidae)
Rodsviňucha (Phocoena)
Binomické jméno
Phocoena dioptrica
Lahille, 1912
Rozšíření sviňuchy jižní
Rozšíření sviňuchy jižní
Rozšíření sviňuchy jižní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sviňucha jižní (Phocoena dioptrica) je druh menšího kytovce z čeledi sviňuchovití, jehož domovinou je Jižní oceán. O tomto mořském savci toho není příliš známo a většina znalostí se odvozuje z jedinců vyplavených na břeh, ze sporadických pozorování na moři nebo z malého množství fotografické dokumentace.[2]

Systematika

Druh poprvé popsal argentinský přírodovědec Fernando Lahille v roce 1912 na základě živé březí samice, která byla vyplavena nedaleko Buenos Aires.[3] Bruch (1916) popsal další dva exempláře, jejichž kostry byly umístěny do Přírodovědného muzea (Museo de La Plata) v Buenos Aires.[4][5]

Druhové jméno dioptrica pochází z řeckého dioptra („brýle“) a odkazuje ke kroužkům kolem očí.[6] Sviňucha jižní náleží do rodu Phocoena, i když v minulosti se krátce řadila to vlastního rodu Australophocaena.[7]

Popis

Sviňucha jižní vyplavená nedaleko novozélandského Dunedinu

Tělo je statné, hlava zakulacená s tupým zakončením bez zobáku. Tlama je malá. Bílé prsní ploutve jsou krátké.[5] Černá hřbetní ploutev samců je mohutná, zakulacená až oválná; u samic je mnohem menší a spíše trojúhelníkového tvaru. Ocas je shora černý, zespoda bílý. Kolem očí se nachází černý oční kroužek, který je lemován bílým kroužkem, což vypadá, jakoby měla sviňucha brýle, což se podepsalo na jejím vědeckém a koneckonců i anglickém názvu. Tenké rty jsou černé a z koutků tlamy vybíhají tenké černé proužky směrem k bázi prsních ploutví.[6] Hřbet je černý a od bílé spodiny je ostře oddělen. Starší jedinci bývají černí, zatímco juvenilové našedlí.[8]

Vedle zmíněné různosti ve velikosti ploutve u samce a samice se u druhu vyskytuje i výrazný pohlavní dimorfismus ve velikosti těla.[2] Samice dosahují délky těla kolem 204 cm, samci mohou měřit až ke 224 cm. Samice s váhou kolem 85 kg jsou podstatně lehčí než samci, jejichž váha dosahuje zhruba 115 kg.[5] V horní čelisti se nachází 32–52 zubů, v té spodní 34–46.[7]

Areál rozšíření

Druh byl původně znám pouze z Jižní Ameriky, avšak později byl objeven i v řadě dalších oblastí a dnes se má za to, že má cirkumpolární rozšíření v Jižním oceánu. Obývá chladnější vody mírného a studenší vody polárního pásu. V Jižní Americe je druh znám od brazilského pobřeží (33° j. š.) přes Uruguay a Argentinu po Ohňovou zemi, Falklandy a Jižní Georgii.[5] Z mimo jihoamerikých oblastí lze zmínit ostrov Macquaire, Kergueleny, Heardův ostrov, Aucklandovy ostrovy nebo Tasmánii. Známé jižní hranice výskytu tvoří 64. rovnoběžka j. š. Obývá vody o teplotách v rozmezí nejméně 1–10° C.[8]

Biologie

O sviňuše jižní toho není příliš známo a většina znalostí se odvozuje z jedinců vyplavených na břeh, ze sporadických pozorování na moři nebo z malého množství fotografické dokumentace.[2] Sviňuca jižní se vyskytuje převážně dále od břehu na volném moři. Živí se patrně rybami a desetiramenatci. K predátorům patří patrně kosatka dravá, tuleň leopardí a velké druhy žraloků.[5] Pohybuje se v malých skupinkách o 1 až 3 jedincích, výjimečně až v pětičlenných skupinách.[7] Typicky je k zahlédnutí pár sviňuch jižních – matka s dítětem.[2]

Vztah k lidem

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) druh hodnotí druh jako málo dotčený. Stejně jako jiné druhy sviňuch, i sviňuha jižní je ohrožena hlavně tenatovými sítěmi, do kterých se může snadno zamotat a utonout.[9] V minulosti docházelo v okolí Chile a Argentiny k harpunování sviňuch, jejichž maso sloužilo jako snadno dostupná, levná návnada na velké desetinožce.[7]

K roku 1997 se datuje pokus o vzetí sviňuchy jižní do zajetí. I přesto, že byla 127 cm dlouhá samice v Horseshoe Bay v jižní Austrálii násilně krmena, zemřela po několika dnech v zajetí.[5][10] Pozůstatky sviňuchy jižní byly nalezeny v 1400–6000 let starých kuchyňských pozůstatcích z Ohňové země.[5][11]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. ↑ a b c d SEKIGUCHI, Keiko; OLAVVARIA, Carlos; MORSE, Laura. The spectacled porpoise (Phocoena dioptrica) in Antarctic waters. J. Cetacean Res. Manage.. 2006, roč. 8, čís. 3, s. 265–271. Dostupné online [cit. 2024-10-31]. ISSN 2312-2706. doi:10.47536/jcrm.v8i3.722. (anglicky) 
  3. ↑ LAHILLE, Fernando. Nota preliminar sobre una nueva especie de marsopa del Río de la Plata (Phocaena dioptrica). Anales del Museo Nacional de Historia Natural de Buenos Aires. 1912, roč. 23, s. 269–278. Dostupné online. (španělsky) 
  4. ↑ Bruch, C. (1916). El macho de Phocaena dioptrica Lah. Physis (Buenos Aires), 2461–462.
  5. ↑ a b c d e f g GOODALL, R. Natalie P.; BROWNELL JR., Robert L. Spectacled Porpoise. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier, 2018. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 912–916. (anglicky)
  6. ↑ a b KIEFNER, Ralf. Velryby a delfíni: Kytovci celého světa. Uherské Hradiště: Rajzl, 2002. ISBN 8090317103. S. 261. 
  7. ↑ a b c d CARWARDINE, Mark; CAMM, Martin; ROBINSON, Rebecca; LLOBET, Toni. Handbook of whales, dolphins and porpoises. London Oxford New York New Delhi Sydney: Bloomsbury, 2020. ISBN 978-1-4729-0814-8. S. 495-497. (anglicky) 
  8. ↑ a b JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir. ISBN 978-0-12-409542-7. S. 330–332. (anglicky) 
  9. ↑ Phocoena dioptrica [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2018 [cit. 2024-10-30]. Dostupné online. doi:10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T41715A50381544.en. (anglicky) 
  10. ↑ EVANS, Karen; KEMPER, Catherine; HILL, Mark. FIRST RECORDS OF THE SPECTACLED PORPOISE PHOCOENA DIOPTRICA IN CONTINENTAL AUSTRALIAN WATERS. Marine Mammal Science. 2001-01, roč. 17, čís. 1, s. 161–170. Dostupné online [cit. 2024-10-31]. ISSN 0824-0469. doi:10.1111/j.1748-7692.2001.tb00986.x. (anglicky) 
  11. ↑ PIANA, W.F.; GOODALL, R.N.P.; GALEAZZI, A.R.; SOBRAL, A.P. Cetacean remains in Beagle Channel shell middens.. Sixth Biennial Conference on the Biology of Marine Mammals. 1985. (anglicky) 

Literatura

česky
  • ANDĚRA, Miloš; ČERVENÝ, Jaroslav, 2000. Savci. (3), Kytovci, sirény, chobotnatci, damani, lichokopytníci, sudokopytníci, zajíci, bércouni. Praha: Albatros. ISBN 80-00-00829-7. 
  • KIEFNER, Ralf, 2002. Velryby a delfíni: Kytovci celého světa. Uherské Hradiště: Rajzl. ISBN 8090317103. 
  • MAZÁK, Vratislav, 1988. Kytovci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. 
anglicky
  • BAKER, A. N., 1990. Whales and dolphins of New Zealand and Australia : an identification guide. Wellington, N.Z.: Victoria University Press. ISBN 0864730993. (anglicky) 
  • BERTA, Annalisa, 2015. Whales, dolphins, & porpoises: a natural history and species guide. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-18319-0. (anglicky) 
  • CARWARDINE, Mark; CAMM, Martin; ROBINSON, Rebecca; LLOBET, Toni, 2020. Handbook of whales, dolphins and porpoises. London Oxford New York New Delhi Sydney: Bloomsbury. ISBN 978-1-4729-0814-8. (anglicky) 
  • GOODALL, R. Natalie P.; BROWNELL JR., Robert L. Spectacled Porpoise. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier, 2018. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 912–916. (anglicky)
  • JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir. ISBN 978-0-12-409542-7. (anglicky) 

Externí odkazy