Svatá Publia
Svatá Publia, vyznavačka a diákonka, Menologium císaře Basileia II.
vyznavačka a diákonka
Narození	Antiochie
Úmrtí	360 Antiochie
Svátek	9. říjen
Uctívána církvemi	pravoslavná církev
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatá Publia (Poplia) – vyznavačka a diákonka z Antiochie, ovdověla v mladém věku a všechny své síly věnovala výchově svého syna Jana v křesťanské víře.^[1]

Jan se stal presbyterem a Publia byla pro svůj rozvážný a asketický život shledána hodnou stát se diakonkou. Ujala se vedení vdov a mladých žen, které se chtěly zasvětit službě Bohu, a ve svém domě zřídila monastýr. Během pronásledování křesťanů za císaře Juliána Apostaty (361-363) svatá Publia a sestry odmítly obětovat modlám. Stalo se, že císař šel kolem Publiina domu a sestry začaly okamžitě hlasitě zpívat žalm 115 (113 dle LXX), který odsuzuje uctívání model.

Julián je uslyšel, velmi se rozzlobil a řekl jim, aby mlčely, dokud prochází kolem. Publia však na jeho příkazy nedbala ani v nejmenším, ale vložila do jejich zpěvu ještě více energie, a když císař opět procházel kolem, začaly sestry zpívat: Povstane Bůh a rozprchnou se jeho nepřátelé (Ž 68, 2 (Kral, ČEP).^[2]

Vojáci na císařův rozkaz pak začali Publiu zuřivě bít, ale ona vše mírně snášela. Poté svatá Publia už dlouho nežila a pokojně odevzdala svou duši Bohu.^[1]

Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná. Jejich modly jsou stříbro a zlato, dílo lidských rukou. Mají ústa, a nemluví, mají oči, a nevidí, mají uši, a neslyší, mají nosy, a necítí, rukama nemohou hmatat, nohama nemohou chodit, z hrdla nevydají hlásku. Jim jsou podobni ti, kdo je zhotovují, každý, kdo v ně doufá.

Ž 115,3-8 ČEP

• Olympiada diakonisa
• Diakonissa

• Saint Poplia, Deaconess and Confessor