Svátek práce nebo 1. máj je mezinárodní svátek pracujících, který se od roku 1890 slaví 1. května. Svátek zavedla v roce 1889 II. internacionála na paměť vypuknutí stávky americkýchdělníků v Chicagu dne 1. května 1886, která vyústila v Haymarketský masakr a následné soudní řízení. V českých zemích se poprvé slavil v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze.
Ve Spojených státech a Kanadě se Svátek práce, Labor Day, slaví první pondělí v měsíci září.
Vznik Svátku práce
Tábor lidu 1. května 1890, počátek české tradice prvomájových dělnických oslav (Střelecký ostrov)
Dne 1. května 1886 proběhla pod vedením odborů a anarchistů celodenní stávka vyhlášená anarchistickým deníkem The Alarm, usilující o osmihodinovou pracovní dobu bez ztráty peněz. Celkově stávkovalo asi 300 000 dělníků. 3. května proběhlo v Chicagu shromáždění, při kterém došlo ke střetu demonstrantů s pořádkovými silami, při kterém přišlo o život několik stávkujících v důsledku policejní palby. 4. května zemřelo několik lidí při demonstraci na Haymarket Square kvůli výbuchu bomby, za což byli obviněni a následně (avšak bez důkazů) odsouzeni k smrti anarchisté August Spies, Albert Parsons, Adolph Fisher, George Engel a Louis Lingg. První čtyři jmenovaní byli popraveni 11. listopadu 1887, Louis Lingg spáchal sebevraždu již den předtím.[1] Poprvé se Svátek práce celostátně v (USA) slavil 1. května 1888, kdy probíhaly celý den stávky a demonstrace na památku dva roky starých událostí. O rok později (tedy 1889) přijala II. internacionála na návrh francouzských socialistů 1. květen (nebo též 1. máj) za oficiální Svátek práce. Postupně se k oslavě tohoto svátku přidávaly další politické proudy, jako například nacismus (i když ještě roku 1922 trval Adolf Hitler na zákazu tohoto „marxisticko-anarchistického výmyslu“) nebo třeba katolická církev, která jej roku 1955 zasvětila sv. Josefu dělníkovi.
Svátek práce v Česku
První máj v Praze na Letenské pláni v roce 1981
V českých zemích byl Svátek práce slaven poprvé v roce 1890 na Střeleckém ostrově v Praze. Šlo o součást úsilí dělnického hnutí. Ve fejetonu o této události spisovatel Jan Neruda napsal:[2]
„
Dělníci jsou skoro mlčky, jako když je vídáme chodit houfně navečer z práce: zamlklé na slovo skoupé, s tváří opravdovou – a dnes docela tak železně opravdovou! Nu jenom se podívej – vidíš: tady ji máš už označenu na tváři, tu „elementární sílu“! Ale ani při tom nezatrneš! Cítíš, že síla je ovládána měrnou myšlenkou. A pojednou – jakoby zázrakem – pojednou jsi porozuměl tomu letošnímu „prvnímu máji“, pojednou vidíš, že veškerá posavadní situace společenská i politická jediným trhnutím se dnes pozměnila, ale nejenom už po dnes!
“
— Jan Neruda, Feuileton o I. máji 1890, Československý spisovatel, 1950
Jako československý svátek byl 1. květen coby Svátek práce stanoven zákonem č. 65/1925 Sb., účinným od 15. dubna 1925, kdy byl zařazen mezi památné dny.[3] Tím zůstal i během existence Protektorátu Čechy a Morava (1939–1945)[4] a následných let. Podle nového svátkového zákona č. 93/1951 Sb., účinného od 1. ledna 1952, byl 1. květen dnem pracovního klidu.[5]
V Československu, podobně jako v dalších socialistických zemích, patřil po druhé světové válce Svátek práce mezi nejdůležitější, organizovaly se masové prvomájové průvody, které procházely městem, často před tribunou s místními představiteli komunistické moci. Účast na oslavách prvního máje byla velmi často nepsaně povinná a nadřízení a učitelé měli nařízeno kontrolovat účast svých podřízených a žáků.[6] Někdy se tento svátek bral jako májová veselice. V průvodu byly zastoupeny národní a družstevní podniky, školy i různé zájmové organizace (např. organizace Svazarmu či Červený kříž). Kromě pěších účastníků městem projížděly i alegorické vozy. Neodmyslitelnou součástí průvodů byly nejrůznější transparenty a mávátka. V československém prostředí nahrával propagaci této akce i ten fakt, že 5. květen a 9. květen (což jsou významné dny z konce 2. světové války) byly časově blízké. Užívalo se tehdy zcela běžně propagační sousloví „slavné májové dny“ a na mnoha letácích a plakátech bývaly uvedeny všechny tyto dny společně, tedy 1., 5. a 9. květen. V těchto dnech se konaly vzpomínkové akce na padlé sovětské a československé vojáky ve druhé světové válce.
Po rozpadu Československa s koncem roku 1992 převzalo samostatné Česko beze změn československý zákon, který platil až do roku 2000. Na základě nového svátkového zákona č. 245/2000 Sb., s účinností od 9. srpna 2000, byl 1. květen coby Svátek práce zařazen mezi ostatní svátky.[7]
↑ I tehdy byl pozdní večer, 1. máj.... Radio Prague International [online]. 2012-05-01 [cit. 2024-12-19]. Dostupné online.
↑Zákon č. 65/1925 Sb., o svátcích a památných dnech republiky Československé, § 2. [cit. 2024-11-26]. Dostupné online.
↑Vládní nařízení č. 219/1939 Sb., kterým se znovu mění zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech. [cit. 2024-11-26]. Dostupné online.
↑Zákon č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, § 2, odst. 2. [cit. 2024-11-25]. Dostupné online.
↑ „Pane Lábus, vy půjdete do průvodu?!“ Komunisté se na Prvního máje báli recesí | Paměť národa. www.pametnaroda.cz [online]. 2023-05-01 [cit. 2024-05-01]. Dostupné online.
↑Zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, § 2. [cit. 2024-11-26]. Dostupné online.
