Sulfid kademnatý
Sulfid kademnatý |
---|
| Obecné |
---|
Systematický název | Sulfid kademnatý |
---|
Ostatní názvy | kadmiová žluť |
---|
Anglický název | Cadmium sulfide |
---|
Německý název | Cadmiumsulfid |
---|
Sumární vzorec | CdS |
---|
Vzhled | žlutý prášek |
---|
Identifikace |
---|
Registrační číslo CAS | 1306-23-6 |
---|
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 215-147-8 |
---|
Indexové číslo | 048-010-00-4 |
---|
UN kód | 2570 |
---|
Číslo RTECS | EV3150000 |
---|
Vlastnosti |
---|
Molární hmotnost | 144,48 g/mol |
---|
Teplota varu | 1 750 °C (10 MPa) |
---|
Teplota sublimace | 980 °C (v dusíku) |
---|
Hustota | 4,82 g/cm³ (20 °C) |
---|
Index lomu | nDř= 2,506 nDm= 2,529 |
---|
Tvrdost | 3–3,5 |
---|
Rozpustnost ve vodě | 0,000 13 g/100 g (18 °C) |
---|
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | roztok čpavku (málo) |
---|
Součin rozpustnosti | 7,9×10−27 (α) 3,8×10−12 (β) |
---|
Měrná magnetická susceptibilita | −4,31×10−6 cm3g−1 |
---|
Struktura |
---|
Krystalová struktura | šesterečná (α) krychlová plošně centrovaná (β) |
---|
Hrana krystalové mřížky | α-modifikace a= 413,1 pm c= 669,1 pm β-modifikace a= 582,5 pm |
---|
Termodynamické vlastnosti |
---|
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −161,9 kJ/mol (α) −144,3 kJ/mol (α) |
---|
Standardní molární entropie S° | 64,9 JK−1mol−1 (α) 71,1 JK−1mol−1 (β) |
---|
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −156,5 kJ/mol (α) |
---|
Izobarické měrné teplo cp | 0,302 9 J K−1 g−1 (α) |
---|
Bezpečnost |
---|
GHS07 GHS08 [1] Nebezpečí[1] | H-věty | H350 H341 H361fd H372 H302 H413 |
---|
R-věty | R22, R45, R48/23/25, R50/53, R62, R63, R68 |
---|
S-věty | S45, S53, S61 |
---|
NFPA 704 | |
---|
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
|
Sulfid kademnatý je anorganická sloučenina síry a kadmia se vzorcem CdS. Má podobu žluté tuhé látky.[2] Vyskytuje se v přírodě v podobě vzácných nerostů greenockitu a hawleyitu, mnohem rozšířenější je však jako příměs v podobně strukturovaných zinkových rudách sfaleritu a wurtzitu, které jsou hlavními zdroji kadmia. Protože lze sulfid kademnatý snadno izolovat a čistit, je základním zdrojem kadmia pro všechny komerční aplikace.[2]
Použití
CdS se používá hlavně jako pigment.[3]
Sulfid a selenid kademnatý se používají při výrobě fotorezistorů citlivých ve viditelné a krátkovlnné infračervené oblasti.
Ve formě tenkého filmu lze CdS kombinovat s jinými vrstvami pro použití v některých typech solárních článků.[4] Byl také jedním z prvních polovodičových materiálů použitých pro tenkovrstvé tranzistory (TFT).[5] Ovšem zájem o použití CdS pro TFT podstatně opadl po rozvoji technologie amorfního křemíku koncem 70. let 20. století.
Pigment
CdS je znám jako kadmiová žluť[2] (CI pigmentová žluť 37[6]). Přidáním různých množství selenu v podobě selenidu kademnatého lze získat celou škálu barev, například CI pigmentovou oranž 20 nebo CI pigmentovou červeň 108.[6]
Syntetické kademnaté pigmenty založené na sulfidu kademnatém jsou cenné pro svou dobrou tepelnou stabilitu, odolnost vůči světlu, povětrnostním vlivům a působení chemikálií a pro vysokou opacitu.[7]
Všeobecná komerční dostupnost sulfidu kademnatého ve 40. letech 19. století vedla k jeho častému používání umělci, zejména Van Goghem, Monetem (v jeho londýnské sérii a dalších dílech) a Matissem (Bathers by a river 1916–1919).[8] Přítomnost kadmia v barvách se používá k odhalování padělků maleb, jejichž originály byly namalovány před 19. stoletím.[9]
CdS se používá jako pigment i v plastech.[7]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cadmium sulfide na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Cadmium sulfide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Egon Wiberg, Arnold Frederick Holleman (2001) Inorganic Chemistry, Elsevier ISBN 0-12-352651-5
- ↑ Karl-Heinz Schulte-Schrepping, Magnus Piscator "Cadmium and Cadmium Compounds" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 2007 Wiley-VCH, Weinheim. DOI:10.1002/14356007.a04 499Je zde použita šablona
{{DOI}} označená jako k „pouze dočasnému použití“..
- ↑ ZHAO, H.; FARAH, Alvi; MOREL, D.; FEREKIDES, C. S. The effect of impurities on the doping and VOC of CdTe/CdS thin film solar cells. S. 2365–2369. Thin Solid Films [online]. 2009-02-02 [cit. 2020-11-23]. Roč. 517, čís. 7, s. 2365–2369. Dostupné online. DOI 10.1016/j.tsf.2008.11.041. (anglicky)
- ↑ WEIMER, Paul. The TFT A New Thin-Film Transistor. S. 1462–1469. Proceedings of the IRE [online]. 1962-06 [cit. 2020-11-23]. Roč. 50, čís. 6, s. 1462–1469. Dostupné online. DOI 10.1109/JRPROC.1962.288190. (anglicky)
- ↑ a b R. M. Christie 2001 Colour Chemistry, p. 155 Royal Society of Chemistry ISBN 0-85404-573-2
- ↑ a b Hugh MacDonald Smith. High Performance Pigments. [s.l.]: Wiley-VCH, 2002. ISBN 3527302042. Je zde použita šablona
{{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ Sidney Perkowitz, 1998, Empire of Light: A History of Discovery in Science and Art Joseph Henry Press, ISBN 0-309-06556-9
- ↑ W. Stanley Taft, James W. Mayer, Richard Newman, Peter Kuniholm, Dusan Stulik (2000) The Science of Paintings, Springer, ISBN 0-387-98722-3
Externí odkazy
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
|
|