2x Řád rudé hvězdy (1942 a 1945), 2x Stalinova cena (1949 a 1951), 2x Řád rudého praporu práce (1959 a 1979), Leninův řád (1967), Řád přátelství mezi národy (1974)
Ščipačov se narodil jako syn rolníka ve vsi Ščipači ležící asi dvacet kilometrů od města Bogdanovič. Brzy osiřel a od devíti let sloužil u sedláka. Prošel celou řadou zaměstnání a roku 1917 byl povolán do armády. Roku 1919 přešel do Rudé armády a vstoupil do Komunistické strany Ruska (bolševiků). V té době také vydal své první básně.[3]
Od roku 1921 studoval vojenskou pedagogickou školu v Moskvě, v letech 1922-1929 se zabýval politicko-výchovnou prací v armádě a potom pracoval jako redaktor v časopise Krasnoarmějec (Красноармеец). Roku 1930 byl jedním ze zakladatelů Literární společnosti Rudé armády a námořnictva LOKAF (Литературное объединение Красной Армии и Флота). V letech 1931-1934 studoval literaturu na stranickém Institutu rudé profesury. Od roku 1935 se věnoval pouze literatuře a stal se uznávaným básníkem.[2][3]
Za druhé světové války byl dopisovatelem Pravdy a přispíval také do dalších armádních novin. Po válce se stal významným funkcionářem Svazu spisovatelů Sovětského svazu a několikrát byl v zahraničí jako zástupce sovětské literární komunity.[3] Roku 1960 se podle vyjádření básníka Jevgenije Jevtušenka aktivně postavil proti tomu, že Jevtušenko nesměl cestovat do zahraničí.[4] Roku 1973 se ale stal signatářem veřejného dopisu skupiny významných sovětských spisovatelů odsuzující Solženicyna a Sacharova.[5] Je také znám jako autor článku namířeného proti Solženicinovi, který vyšel pod názvem Конец литературного власовца roku 1974 v Literaturnoj Gazetě.[6]
Za svého života by třikrát ženat. Z prvního manželství měl syna Livije (1926-2001), herce a malíře,[7] z druhého syna Viktora (* 1931), kandidáta technických věd.[8] Zemřel roku 1980 a pochován byl na Kuncevském hřbitově v Moskvě.[9]
Ve své době byl oficiálně uznávaným básníkem pro své básně týkající se oslav vlasti a budování komunismu, za které dostal celou řadu sovětských vyznamenání. V mládí mu byla blízká kosmicko-hyperbolická poezie skupiny proletářských básníků Kovárna (Кузница). V době stalinismu se jeho poezie od dobového průměru odlišovala především tím, že se vyhýbals jalovému patosu a obsahovala lyrické motivy přírody a lásky. Oceňovány byly spíše jeho krátké básně, v poemách se více projevovala malá hudebnost jeho verše a jeho politické zaměření.[3]
Roku 1994 bylo ve městě Bogdanovič otevřeno Literární muzeum Stěpana Ščipačova věnované životu a dílu básníka.[10]
Фронтовые стихи (1942, Verše z fronty), básnická sbírka.
Домик в Шушенском (1944, Domek v Šušenském), poema věnována památce Leninově, zejména jeho pobytu ve vyhnanství v sibiřské vesnici Šušenském v letech 1897-1900.
Строки любви (1945, Sloky lásky), básnická sbírka, soubor milostné lyriky na pozadí přírodních i společenských motivů.
Славен труд (1947, Buď sláva práci), básnická sbírka.
Павлик Морозов» (1950, Pavlík Morozov), poema zobrazující údajné krutosti kulaků za kolektivizace v duchu oficiálně propagovaného zostřování třídního boje, příběh prosovětského hrdiny a mučedníka, chlapce Pavlíka Morozova zavražděného vlastním dědem, Stalinova cena.
Берёзовый сок» (1956, Březový doušek), autobiografickápróza popisující autorovo dětství a život v předrevoluční ruské vesnici.
12 месяцев вокруг Солнца (1969, Dvanáct měsíců kolem slunce), poema.
Слушаю время (1970, Naslouchám času). básnická sbírka.
Товарищам по жизни (1972, Soudruhům života), básnická sbírka.
Трудная отрада (1972, Těžká radost), autobiografická próza, vzpomínky na autorovy současníky a na začátky jeho kariéry.
О Родине думаю (1974, Přemýšlím o vlasti), básnická sbírka.
Синева России (1976, Modř Ruskai), básnická sbírka.
У горизонта (1982, Na horizontu), posmrtně vydané básně.
Ukázka poezie
„Lásky si važte už teď v mládí a s léty dvakrát vroucněji. Láska - to není vzdychat, hladit, vodit se s lunou v aleji. Přijdou i mraky, nečas, tíseň. Pak, zkřehlé, kdo vás zahřeje? Láska je jako dobrá píseň, a píseň složit - těžké je.
↑ abHRALA, Milan a kol. Slovník spisovatelů – Sovětský svaz, II. díl. Praha: Odeon 1978. S. 406-407.
↑ abcdKASACK, Wolfgang. Slovník ruské literatury 20. století. Praha: Votobia 2000, S. 501.
↑ Интервью с Евтушенко. bulvar.com.ua [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-24.
↑ Травля Солженицына и Сахарова. Официальные публикации и документы. antology.igrunov.ru [online]. [cit. 2021-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-04-24.
↑ Конец литературного власовца. old.togdazine.ru [online]. [cit. 2021-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-25.