Státní svátky Československa

Toto je seznam státních svátků, dnů pracovního klidu, významných a památných dnů v Československu v různých obdobích.

Státní svátky

Zákon č. 65/1925 Sb. z. a n. znal pouze pojem svátky. Zákon č. 248/1946 Sb. z. a n. pracuje s pojmem státně uznávané svátky s výjimkou 28. října, jakožto státního svátku i památného dne.

Datum Název Platnost Poznámka
1. ledna Nový rok 1925 – 1951[1][2]
6. ledna Svátek tří králů 1925 – 1951[1][2]
proměnlivé Velký pátek 1946 – 1951[3]
proměnlivé Pondělí velikonoční 1939 – 1946[4][3], opět 1948 – 1951[5]
proměnlivé Nanebevstoupení Páně 1925 – 1951[1][2]
proměnlivé Pondělí svatodušní 1939 – 1946[4][3], opět 1948 – 1951[5]
8. května Den osvobození od fašismu od roku 1991[6]
9. května Výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Den osvobození od fašismu 1951 – 1991
proměnlivé Božího Těla 1925 – 1951[1][2]
29. června Svatých apoštolů Petra a Pavla 1925 – 1951[1][2]
5. července Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje od roku 1990[7]
15. srpna Nanebevzetí Panny Marie od roku 1925 – 1951[1][2]
28. října Den vzniku samostatného československého státu 1919 – 1939[8][2][9], opět 1946 – 1951[3], opět od roku 1988[10]
1. listopadu Všech svatých 1925 – 1951[1][2]
8. prosince Neposkvrněného početí Panny Marie 1925 – 1951[1][2]
25. prosince Hod Boží vánoční 1925 – 1951[1][2]
26. prosince Druhý svátek vánoční 1939 – 1951[4]

Dny pracovního klidu

Pojem dny pracovního klidu zavedl zákon č. 93/1951 Sb.

Datum Název Platnost Poznámka
1. ledna Nový rok od roku 1951
proměnlivé Pondělí velikonoční od roku 1951
1. května Svátek práce od roku 1951
28. října Den znárodnění 1951 – 1975[11]
24. prosince Štědrý den od roku 1990[7]
25. prosince První svátek vánoční od roku 1951
26. prosince Druhý svátek vánoční od roku 1951

Významné dny

Pojem významné dny zavedl zákon č. 93/1951 Sb.

Datum Název Platnost Poznámka
25. února 1951 – 1990[7] Únor 1948
5. května od roku 1990[7] Pražské povstání
29. srpna Slovenské národní povstání od roku 1951
28. října 1975 – 1988[11][10]
7. listopadu Velká říjnová socialistická revoluce 1951 – 1990[7]
17. listopadu Den boje studentů za svobodu a demokracii od roku 1990[7] Mezinárodní den studentstva, Sametová revoluce

Památné dny

Datum Název Platnost Poznámka
7. března Den narozenin presidenta-Osvoboditele T. G. Masaryka 1946 – 1951[12]
1. května Svátek práce 1925 – 1951[1]
5. července Slovanští věrozvěsti Cyril a Metoděj, Svatých Cyrila a Metoděje 1925 – 1990[1][2][7]
6. července Mistra Jana Husi, Mistr Jan Hus od roku 1925[1]
28. září Knížete sv. Václava 1925 – 1951[1]

Historie

Vznik Československa

Při vzniku Československa v roce 1918 byl recepčním zákonem převzat rakousko-uherský právní řád, takže nová republika převzala stávající svátkové právo. Rakouské právo platné v českých zemích sestávalo výhradně z církevních svátků (oproti tomu právo uherské platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi obsahovalo i svátky státní). To vadilo části politického spektra, která katolickou církev považovala za relikt Rakouska-Uherska. Proto již v březnu 1919 předložila skupina levicových poslanců Národního shromáždění, vedená Václavem Johanisem a Antonínem Hamplem návrh zákona, který měl zrušit všechny církevní svátky („Mezi takovéto zastaralé přežitky patří i tak zvané svěcení církevních zasvěcených svátků“), zavést jako národní svátky významné dny českého národa 1. květen, 6. červenec a 28. říjen a snížení počtu svátků kompenzovat zaměstnancům placenou dovolenou v délce jednoho týdne ročně.[13] Tento návrh však neprošel.

Těsně před prvním výročím existence ČSR vláda navrhla zákonem zavést státní svátek 28. října: „Náleží tudíž tento den mezi nejvýznamnější dny v dějinách národa a státu československého, a bude zajisté vždy dne toho vzpomínáno s myslí nadšením vzrušenou.“[14] Při jeho schvalování ústavní a právní výbory doporučily vládě vedle tohoto zákona připravit i novou jednotnou úpravu státních a náboženských svátků.[15] Návrh zákona včetně této rezoluce sněmovna schválila na schůzi 14. října 1919,[16] čímž se 28. říjen stal prvním československým státním svátkem.

Jednotná úprava svátků však zůstávala v nedohlednu, do roku 1920 se žádná svátková legislativa nepřipravila. V novém Národním shromáždění skupina národně-demokratických poslanců vedená Aloisem Rašínem a Františkem Lukavským v září 1920 předložila návrh zákona, který měl zrušit všechny svátky s výjimkou 1. května, 28. října, druhého svátku vánočního, Pondělí velikonočního a pondělí svatodušního, přičemž motivací jim bylo zejména snížení počtu nepracovních dnů,[17] tento návrh však neprošel. V červenci 1921 pak skupina národně-sociálních poslanců navrhla, aby byl státním svátkem prohlášen 6. červenec, „jako výroční den mučednické smrti Mistra Jana Husa“,[18] téměř shodný návrh předložila v červnu 1923 skupina levicových poslanců,[19] ani jeden z návrhů však neprošel; v dubnu 1924 navíc skupina převážně slovenských poslanců vedená Florianem Tománkem interpelovala předsedu vlády, aby vláda nevyhlašovala Husův den státním svátkem: „Že vláda hodlá ho vyhlásiť za štátny sviatok, v tom je iba dráždenie náboženského cítenia katolíkov republiky a zvlášte však Slovákov – katolíkov, ktorí ani z národného ohľadu s Husom nič spoločného nemajú.“[20]

Specializovaný zákon

Vládní návrh zákona o nedělích, svátcích a památných dnech republiky Československé byl předložen až v březnu 1925.[21][22] Zákon zrušil veškeré stávající předpisy týkající se svátků a za svátky označil 1. leden (Obřezání Páně), 6. leden (Tři králové), Nanebevstoupení Páně, Božího Těla, 29. červen (Petr a Pavel), 15. srpen (Nanebevzetí Panny Marie), 1. listopad (Všech svatých), 8. prosinec (Početí Panny Marie) a 25. prosinec (Narození Páně). Dále pak zavedl památné dny republiky Československé, kterými byly 5. červenec (den svatých Cyrila a Metoděje), 28. září (den svatého Václava), 6. červenec (památka Mistra Jana Husi), 1. květen (Svátek práce), a zachoval 28. říjen zavedený jakožto státní svátek již předchozím zákonem. Jelikož tento návrh se projednával společně s návrhem zákona zavádějícího placenou dovolenou pro zaměstnance, probíhala o něm v parlamentu bouřlivá diskuse, po které však byl návrh schválen v podobě připravené ústavně-právním výborem. Podoba zákona však nebyla považována za finální, zejména s ohledem na chybějící Velikonoční pondělí, svatodušní pondělí a druhý svátek vánoční (svátek svatého Štěpána), u kterých se očekávalo jejich brzké znovuzavedení.[23] Jelikož ale vláda v listopadu skončila předčasnými volbami, k novelizaci už nedošlo.

Zrušení druhých svátků velikonočních, letničních a vánočních bylo veřejností vnímáno velmi negativně a působilo značné problémy. Ve funkčním období 1925–1929 vzniklo velké množství návrhů a interpelací pro znovuzavedení těchto svátků – zpravidla vždy v období před příslušnými svátky –,[24][25][26][27][28][29][30][31][32][33][34][35][36][37][38] ale bez úspěchu, zejména kvůli nesouhlasu vládních křesťanských stran.[39] Vláda připravila návrh novely, která do seznamu svátků měla vložit Pondělí velikonoční, pondělí svatodušní a 26. prosinec, až v červenci 1928,[40][41] návrh se však nestihl projednat před předčasnými volbami v říjnu 1929. Kritika, poslanecké návrhy a interpelace tak pokračovaly i v dalším funkčním období sněmovny,[42][43][44][45] ovšem stále neúspěšně. V tomto období se také objevil návrh zásadní reformy, podle které se měl zcela opustit systém odvozený z římsko-katolických svátků a být nahrazen svátky mimocírkevními: 1. leden (Nový rok), 7. březen (narozeniny T. G. Masaryka), 28. březen (narozeniny J. A. Komenského), Pondělí velikonoční („svátek klidu a oddechu“), 1. květen (Svátek práce), pondělí o Letnicích („svátek klidu, oddechu a radosti z přírody“), 1. červen (Svátek matek a dětí), 5. červenec (Cyril a Metoděj), 6. červenec (umučení Jana Husa), 28. září (smrt knížete Václava), 11. říjen (úmrtí Jana Žižky), 28. říjen (výročí samostatnosti Československa), 1. listopad (Památka zesnulých), 24., 25., 26. prosinec (Vánoce).[46] Ani tento návrh však podporu nezískal.

Další, opět neúspěšné návrhy na novou úpravu svátků se tedy objevovaly i v následujícím volebním období.[47][48][49] Také se objevil (taktéž neúspěšný) návrh slovenských poslanců vedených Martinem Sokolem, aby byl státním svátkem prohlášen 30. říjen jako výročí Martinské deklarace.[50] Postupně se však schylovalo k dalekosáhlejším změnám: Mnichovskou dohodou a odstoupením Sudet skončila První republika a 1. října 1938 tak vznikla Druhá republika. Již o čtrnáct dní později vydala vláda nařízení, kterým se státní svátek 28. října 1938, který měl oslavovat dvacáté výročí vzniku Československa, stal pracovním dnem.[51] V březnu bylo konečně vyslyšeno volání po zdvojení velikonočních a vánočních svátků a 9. března 1939 vydala vláda nařízení, podle kterého se svátkem staly i velikonoční a svatodušní pondělí a druhý svátek vánoční.[52]

Druhá světová válka

Druhá republika však trvala jen krátce, zanikla po německé okupaci v březnu 1939, po které vznikl Protektorát Čechy a Morava. V září pak začala druhá světová válka. První československý státní svátek, 28. říjen, přestal být v protektorátu státním svátkem i památným dnem po novelizaci svátkového zákona nařízením protektorátní vlády z 18. září 1939.[53] V průběhu války se pak postupně jednotlivé konkrétní sváteční dny prohlašovaly za dny pracovní (15. 8. 1940[54]), případně byly překládány na nejbližší neděli (28. 9. 1940,[55] 1. 11. 1940[56]). Načež se v prosinci 1940 některé svátky zrušily „po dobu nynější války“ zcela: Tří králů, Petra a Pavla, Nanebevzetí Panny Marie, Všech Svatých a Neposkvrněného Početí Panny Marie.[57] Avšak i poté se v letech 1941 a 1942 červencové památné dny (a jejich církevní oslavy) překládaly na nejbližší neděli,[58][59] takže v září 1942 vláda nařídila, že se budou zbývající památné dny (5. a 6. červenec a 28. září) překládat na nejbližší neděli po celou dobu války.[60]

Po válce

S koncem války (de jure od 5. května 1945[61]) se přestalo užívat všech válečných předpisů týkajících se úprav svátků (s výjimkou protektorátního nařízení o zdvojení velikonočních a vánočních svátků) a na základě Benešových dekretů a následných zákonů nadále nebyly součástí československého právního řádu.[62][63][64]

S blížícím se výročím narození T. G. Masaryka se objevil názor, že by se z tohoto výročí (7. března) měl stát státní svátek. Na konci února 1946 předložila skupina poslankyň a poslanců vedená F. Zeminovou návrh zákona, kterým by se tak stalo, podotýkajíc, že „je tedy letošní jaro prvou příležitostí, abychom splatili společný dluh vděčnosti velikému geniu naší vlasti“ a s vírou, že „nebude snad v naší republice čestného člověka, který by se proti tomu postavil.“ Návrh zákona byl převzat jako společný návrh zástupců celé Národní fronty, která návrh předložila ke schválení, přičemž v důvodové zprávě se uvádělo, že „Význam osobnosti presidenta T. G. Masaryka zbavuje navrhovatele obvyklé povinnosti odůvodňovati návrhy“ a že Masaryk byl mužem, „jenž přerušil tři sta let trvající nesvobodu našeho národa.“[65] Na základě názoru ministerstva vnitra a ústavně-právního výboru,[66] podle kterého „z důvodů vnitropolitických i zahraničně-politických, zejména mezinárodních zvyklostí a příčin technických, není možno počet státních svátků rozmnožovati“, byl však návrh pozměněn, aby se 7. březen nestal státním svátkem, ale památným dnem Československé republiky. Tento návrh zákona byl schvalován na schůzi 7. března 1946, přičemž tento zákon byl jediným bodem jejího programu; zasedací síň byla slavnostně vyzdobena a schůzi z lóže přihlížel prezident Edvard Beneš s manželkou. V úvodním slově schůze předseda Prozatímního Národního shromáždění Josef David vyzdvihl osobnost a zásluhy T. G. Masaryka a jeho proslov byl odměněn dlouhotrvajícím hlučným potleskem.[67] I zpravodaj ústavně-právního výboru Jaroslav Řehulka T. G. Masaryka (a Edvarda Beneše) ve své řeči vychválil, přerušován hlučným potleskem, a vyjádřil přání, „kéž v novém právním řádu, jejž budujeme, zavládne Masarykem uplatňovaný ideál mravnosti, lidskosti a bratrství“. Návrh zákona byl bez další rozpravy či pozměňovacích návrhů přijat v prvním i druhém čtení[67] a po podpisu prezidentem byl vyhlášen 26. března 1946 ve Sbírce zákonů a nařízení, čímž se počínaje rokem 1947 měl 7. březen jako „den narozenin presidenta-Osvoboditele T. G. Masaryka“ stát památným dnem.[68]

Ještě před koncem roku 1946 byl projednán a schválen zcela nový zákon o úpravě svátkového práva,[69] který obsahoval zejména jednotnou úpravu svátkového práva pro celé území republiky a sjednocení pracovně-právních aspektů pro všechny zaměstnance. Kromě toho ale také s ohledem na dvouletý hospodářský plán a poválečný stav hospodářství snížil reálný počet dní pracovního volna o tři. V nové úpravě opět ze seznamu svátků úplně vypadly velikonoční a svatodušní pondělí, svátkem se však stal Velký pátek (po úpravě návrhu zákona při projednávání ve výborech na základě požadavků Slovenska); z 28. října se stal jen památný den. Podle zákona ale i památné dny (kterých nyní bylo šest) měly být dnem pracovního volna. Teoreticky tedy mělo být ročně až sedmnáct dní pracovního volna kvůli svátkům a památným dnům. Zákon však zavedl „opatření jen přechodného rázu“, když stanovil, že „po dobu, kdy toho vyžadují hospodářské zájmy státu“ neplatí pro sedm svátků a památných dnů (jmenovitě pro svátky Tří králů, Velký pátek, Nanebevstoupení Páně, Sv. apoštolů Petra a Pavla, Neposkvrněného Početí Panny Marie, 7. března a 28. září) ustanovení o pracovním volnu. Tím se z předchozího stavu třinácti státem uznaných svátků (a pěti památných dní) stalo deset dní pracovního volna (šest svátků a čtyři památné dny). To, že se oslavy pěti církevních svátků, na které doposud připadaly dny pracovního volna, budou muset, byť „dočasně“, odkládat na nejbližší neděli, při projednávání kritizovali poslanci za Demokratickou stranu, Československou stranu lidovou a Stranu slobody.[70]

Fakt, že podle nového zákona bylo velikonoční a svatodušní pondělí opět běžným pracovním dnem, se znovu, obdobně jako u zákona z roku 1925, ukázal být praktickým problémem. Proto v roce 1948 vznikla drobná novela,[71] která velikonoční a svatodušní pondělí uznala za svátky, neboť podle důvodové zprávy bylo nutné „uvést právní stav v soulad se zavedenou praxí a se stavem faktickým“;[72] při projednávání zmínil poslanec Vojanec, že „Oba tyto svátky však mají v našem národě hlubokou tradici církevní i všeobecnou a tak jsme byli svědky toho, že tyto dny prostě se nikde nepracovalo, čili tyto dny se staly svátky via facti.“[73] Rozšíření počtu dnů pracovního klidu by však podle předkladatelů bylo „v přímém rozporu s budovatelským úsilím“ a novela tak dva stávající svátky (Božího Těla a Nanebevzetí Panny Marie) přidala mezi svátky, které „dočasně“ nejsou dny pracovního klidu.

Zákon byl pak novelizován ještě jednou v roce 1949, neboť podle vlády Antonína Zápotockého způsobovaly svátky a památné dny vprostřed pracovního týdne přerušováním provozu značné hospodářské ztráty, načež vláda získala zákonné zmocnění stanovit usnesením pro jednotlivý rok přesun libovolného svátku či památného dne na náhradní volný den.[74] Tuto pravomoc vláda často používala, ale v praxi se příliš neosvědčila, neboť kvůli zmatkům způsobeným i pozdním informováním veřejnosti se stávalo, že namísto jednoho dne pracovního volna se reálně nepracovalo ani v den původního svátku, ani v den náhradní.[75]

Lidově demokratická úprava

Úplně nový Zákon o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, který opustil stávající koncepci svátků a nahradil ji novou, „lidově demokratickou“, vznikl v roce 1951.[76] Podle důvodové zprávy měl zákon „stanovit také v Československu — obdobně jako se to stalo v ostatních lidových demokraciích — státní svátek tak, jak to odpovídá cítění lidu a charakteru naší lidově demokratické republiky, pro jejíž vznik má rozhodující význam osvobození Československa Sovětským svazem.“ Jediným státním svátkem republiky československé byl jmenován 9. květen, výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. („Státní svátky všech zemí připadají na výroční dny událostí důležitých pro vznik státu, resp. pro vznik jeho politicko-mocenské soustavy. […] Osvobození Československa Sovětskou armádou, které vyvrcholilo osvobozením Prahy dne 9. května 1945, má rozhodující význam pro vznik lidově demokratické republiky u nás. Proto se v nové zákonné úpravě prohlašuje za státní svátek Devátý květen. Také státní svátky všech lidově demokratických států ve střední a jihovýchodní Evropě připadají na výroční dny, kdy tyto země byly osvobozeny Sovětskou armádou.“) Dále pak bylo definováno šest dalších „ostatních dnů pracovního klidu“, kterými byly 1. leden (Nový rok), Pondělí velikonoční, 1. květen (Svátek práce), 28. říjen (Den znárodnění) a 25. a 26. prosinec (první a druhý svátek vánoční). Vedle toho byly definovány „významné dny“ 25. únor („den, v kterém v roce 1948 náš lid definitivně súčtoval s reakcí a jejími pokusy o mocenský zvrat v našem státě“), 29. srpna (Slovenské národní povstání; „kdy v roce 1944 slovenský národ se pokusil setřásti jho vlastního i německého fašismu“) a 7. listopad (Velká říjnová socialistická revoluce; „k jejímuž odkazu se také my hlásíme a víme, že nebýt jejího velkého světového vlivu a mobilisačního účinku, nebylo by došlo na sklonku prvé světové války k rozpadu Rakousko-uherské monarchie a k vytvoření samostatného Československého státu“) a „památné dny“ 5. července (slovanští věrozvěsti Cyril a Metoděj; „přinesli našemu národu pochodeň kultury z východu“) a 6. července (Mistr Jan Hus; „čímž se hrdě hlásíme k slavné kapitole našich dějin, k době husitství, kdy český národ stanul v čele tehdejších pokrokových duchovních proudů Evropy“).[75][77]

Počet dnů pracovního klidu byl tak snížen z deseti na sedm. („Jak už bylo uvedeno, vyžadují budovatelské úkoly, před nimiž stojí náš pracující lid, aby počet dnů pracovního klidu byl upraven ve shodě s hospodářskými potřebami státu a aby bylo počítáno i s prodlouženými dovolenými, na něž mají všichni pracující zákonný nárok. Uvedený počet sedmi volných dnů v roce (mimo neděle) se kryje s úpravou v Sovětském svazu.“) Při projednávání k tomuto snížení podotkl poslanec Vácha, že „náš dělník a naši pracující nejsou tím nijak poškozeni. Naši pracující těší se nejdelším placeným dovoleným v celém světě.“[75]

Bývalý státní svátek 28. října byl ponechán dnem pracovního klidu, byť již nadále nebyl státním svátkem („Česká a slovenská buržoasie poté, kdy uzmula pracujícím masám českého a slovenského lidu plody jeho boje za samostatnost a národní svébytnost, určila za státní svátek v Československé republice, napodobujíc francouzský vzor, 28. říjen, ten den, který si náš lid vybojoval, který mu tolik sliboval, ale nakonec po celém dlouhém období mezi dvěma světovými válkami tak málo dal.“); navíc již neoslavoval výročí vzniku republiky, ale jakožto Den znárodnění oficiálně připomínal výročí 28. října 1945, kdy bylo na manifestaci na Václavském náměstí ohlášeno znárodnění klíčových částí průmyslu, bank a pojišťoven na základě Benešových dekretů. („Tímto činem, umožněným historickým vítězstvím Sovětského svazu ve druhé světové válce a osvobozením naší vlasti Sovětskou armádou, se stala skutkem vůle lidu, prosazovaná v bojích trvajících po celá desetiletí. 28. říjen 1945 splnil tužby lidu a uskutečnil to, co po 28. říjnu 1918 vyrvala lidu buržoasie; v Československé republice se stal lid vládcem ve své vlasti a znárodněním učinil první rozhodný krok k socialismu.“) Zákon navíc umožňoval vládě pro jednotlivý rok přesunout den pracovního klidu připadající na 28. říjen na jiný den. (Oproti předchozí úpravě už tato možnost nadále neplatila pro ostatní volné dny.)

Další změny do roku 1989

V květnu 1968 byl vyhláškou zaveden pětidenní pracovní týden a vedle nedělí se tak i soboty staly dnem všeobecného volna.[78]

Po federalizaci Československa schválila Slovenská národní rada v roce 1969 zákon, kterým se 29. srpen jako výročí Slovenského národního povstání stal státním svátkem Slovenské socialistické republiky.[79] Tento svátek na Slovensku platil až do roku 1975, kdy byl zákon zrušen.[80]

V roce 1975 totiž vláda dospěla k závěru, že vzhledem k zavedení pětidenního pracovního týdne činí stávající počet dní pracovního klidu ekonomické obtíže („po zavedení zkrácené pracovní doby a pětidenního pracovního týdne se ukázalo, že na všech úsecích národního hospodářství nebyly vytvořeny potřebné předpoklady k zabezpečení tohoto významného opatření ve prospěch našich pracujících. […] Při napjatosti bilance v pracovních silách ve většině úseků národního hospodářství a s ohledem na náročné úkoly, které musí být zabezpečovány, kromě nejefektivnějšího a nejracionálnějšího využívání fondu pracovní doby je nezbytné hledat rezervy i v úpravě svátků v Československé socialistické republice.“). Zákonem byl proto zrušen 28. říjen jako den pracovního klidu a nadále se stal jen významným dnem („To vzhledem k časovému odstupu bude také nejlépe odpovídat současné etapě budování socialistické společnosti v ČSSR a Den znárodnění bude tím zařazen mezi ostatní významné dny našeho státu“), takže zůstalo šest dní pracovního klidu. Tento zákon také vypustil oficiální pojmenování významných dnů.[81][82][83]

S blížícím se 70. výročím vzniku Československa v roce 1988 se ÚV KSČ rozhodlo povýšit 28. října na státní svátek jako „den vzniku samostatného československého státu“. Vláda návrh schválila 19. září a jelikož tou dobou Federální shromáždění nezasedalo, byla tato změna 21. září schválena formou zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění.[84][85][86][87] Toto opatření pak bylo dodatečně schváleno Federálním shromážděním na schůzi 8. listopadu.[88]

Po listopadu 1989

Relativně brzy po sametové revoluci vznikly snahy upravit i svátkové právo v souladu s probíhajícím demokratizačním úsilím. V dubnu 1990 tak skupina poslanců navrhla novelu svátkového zákona, která měla z dosud památného dne 5. července učinit státní svátek, „den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje“, naopak 9. květen se měl ze státního svátku stát jen dnem pracovního klidu a být přejmenován na „den osvobození od fašismu“. Dále měly být zcela zrušeny významné dny 25. února a 7. listopadu (kritizované jako „oslava nastolení politického a mocenského monopolu jedné strany a devotního oslavování a uctívání státního svátku cizí mocnosti“); návrh úpravy byl chápán jako „první a nejnutnější“ s tím, že zásadní právní úpravu připraví zvláštní komise.[89] Při projednávání tohoto návrhu ve výborech a na schůzi Federálního shromáždění se ale nahromadilo několik dalších návrhů změn: Poslanec Fišera navrhl, aby byl mezi dny pracovního volna zařazen Štědrý den, ústavněprávní výbory navrhly mezi významné dny zařadit 17. listopad, výbory Sněmovny lidu navrhly přidat 5. květen (den Pražského povstání), zmiňováno bylo i datum upálení Jana Palacha. Církev československá husitská prostřednictvím poslance Vébra navrhla, aby státním svátkem byl i 6. červenec jako „výročí mučednické smrti Mistra Jana Husa“ (s tím nesouhlasili zejména zástupci Slovenska). Také bylo navrženo svátek osvobození od fašismu slavit 8. namísto 9. května. Kvůli tomuto množství připomínek a chybějícímu stanovisku vlády (zejména s ohledem na ekonomické dopady zvýšení počtu dní pracovního klidu) bylo projednávání návrhu novely odloženo na další schůzi.[90] Tam byla předložena upravená varianta návrhu, později bez dalších změn schválená. Novela tak mezi státní svátky zařadila 5. červenec („den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje“), Štědrý den učinila dnem pracovního volna, z významných dnů vypustila 25. únor a 7. listopad a přidala 5. květen a 17. listopad („den boje studentů za svobodu a demokracii“). Oproti původnímu návrhu zůstal státním svátkem 9. květen, pouze byl přejmenován na „den osvobození od fašismu“. Při projednávání návrhu ještě místopředseda federální vlády Josef Hromádka upozornil, že původně byl svátek Cyrila a Metoděje v českých zemích slaven v březnu a na 5. červenec ho přeložila katolická církev v 19. století jako protipól proti svátku mistra Jana Husa. Tehdejší poslanec Miloš Zeman navrhl slavit státní svátek 8. května namísto 9.; Oldřich Kužílek ve své souhlasné poznámce 9. květen označil jako den, kdy proběhl „první poválečný přesun vítězné armády do Prahy, kde již byl domluven klid zbraní“, návrh však neprošel a návrh zákona byl schválen.[91][92]

Jen o několik dní později předložil v České národní radě poslanec Lesák návrh prohlásit den upálení mistra Jana Husa (6. červenec) státním svátkem České republiky (tj. nikoli státním svátkem celé federace). Tento návrh byl projednán v mimořádném spěchu a bez dodržení běžných lhůt, neboť se jednalo o poslední schůzi ČNR před volbami 8. června. Diskuse se vedla zejména o této problematické legislativní proceduře, se kterou souvisela i neexistence stanoviska vlády ohledně ekonomického dopadu dalšího dne pracovního klidu.[93] Přesto byly návrhy ponechat schválení zákona na nově zvolené radě odmítnuty a zákon byl schválen.[94]

V květnu 1991 se stal opět aktuální návrh přesunu státního svátku osvobození od fašismu z 9. na 8. května, když příslušný návrh novely zákona předložil Miloš Zeman; v důvodové zprávě argumentoval zejména tím, že k ukončení války v Evropě došlo kapitulací německých vojsk v Remeši, která byla podepsána 7. května a vstoupila v platnost následující den.[95] V parlamentu byl návrh schválen po značné diskusi, ve které se jako protiargument objevovalo zejména to, že svátek 9. května již má v republice tradici, což je pro státní svátek zásadní. Vedle toho také poslanec Mlynárik připomněl, že spor o oslavu osvobození od fašismu probíhal již těsně po válce, kdy prezident Beneš navrhoval, aby svátkem byl 5. květen, den vypuknutí Pražského povstání.[96] Po diskusi však byl Zemanův návrh zákona schválen a státní svátek „den osvobození od fašismu“ přeložen na 8. květen.[97]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=3865&Section=1&IdPara=1&ParaC=2
  2. ↑ a b c d e f g h i j k https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=20922 (PDF)
  3. ↑ a b c d http://ftp.aspi.cz/opispdf/1946/106-1946.pdf (PDF)
  4. ↑ a b c http://ftp.aspi.cz/opispdf/1939/025-1939.pdf (PDF)
  5. ↑ a b http://ftp.aspi.cz/opispdf/1948/032-1948.pdf (PDF)
  6. ↑ http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-218
  7. ↑ a b c d e f g http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1990-167
  8. ↑ http://ftp.aspi.cz/opispdf/1919/115-1919.pdf (PDF)
  9. ↑ http://ftp.aspi.cz/opispdf/1939/081-1939.pdf
  10. ↑ a b http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1988-141
  11. ↑ a b http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1975-56
  12. ↑ https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1946-52
  13. ↑ Sněmovní tisk 705, Návrh členů Národního shromáždění Václava Johanise, Antonína Hampla a soudruhů, aby byly zrušeny církevní svátky a zavedeny svátky národní, občanské, jakož i aby na místě zrušených svátků zavedena byla všeobecná, každoroční, placená dovolená pro dělnictvo. Národní shromáždění československé 1918–1920
  14. ↑ Sněmovní tisk 1589, Vládní osnova zákona, jímž se prohlašuje 28. říjen za svátek státní. Národní shromáždění československé 1918–1920
  15. ↑ Sněmovní tisk 1678, Zpráva I. výboru ústavního, II. výboru právního o vládní osnově zákona (tisk č. 1589), jímž se prohlašuje 28. říjen za svátek státní. Národní shromáždění československé 1918–1920
  16. ↑ Stenoprotokol 83. schůze (úterý 14. října 1919), Národní shromáždění československé 1918–1920
  17. ↑ Sněmovní tisk 1127, Návrh poslanců Dra Rašína, Dra Lukavského a soudruhů na stanovení dnů svátečních a odstranění jiných svátků náboženských. NS RČS 1920–1925
  18. ↑ Sněmovní tisk 2673, Návrh poslanců Jana Pelikána, Fr. Zeminové, Al. Tučného, Rud. Laubeho, Jos. Davida a spol., aby výroční den upálení mistra Jana Husa 6. červenec, prohlášen byl za svátek státní. NS RČS 1920–1925
  19. ↑ Sněmovní tisk 4210, Návrh poslanců Housera, Roučka, Warmbrunna a soudr. na prohlášení 6. července za svátek státní. NS RČS 1920–1925
  20. ↑ Sněmovní tisk 4636, V./4636. Interpelácia poslanca Floriána Tománka a spoločníkov na ministerského predsedu v záležitosti vyhlásenia Husovho dňa za štátny sviatok. NS RČS 1920–1925
  21. ↑ Sněmovní tisk 5061, Vládní návrh zákona o nedělích, svátcích a památných dnech republiky Československé. NS RČS 1920–1925
  22. ↑ Sněmovní tisk 5119, Zpráva výboru ustavně-právního o vládním návrhu (tisk 5061) zákona o nedělích, svátcích a památných dnech republiky Československé. NS RČS 1920–1925
  23. ↑ Stenoprotokol 336. schůze (sobota 21. března 1925). NS RČS 1920–1925
  24. ↑ Sněmovní tisk 213, Návrh poslanců F. Zeminové, dra Patejdla, F. Práška a druhů na novelisaci zákona ze dne 3. dubna 1925 č. 65 Sb. z. a n. o svátcích a památných dnech republiky Československé. 10. 3. 1926. NS RČS 1925–1929
  25. ↑ Sněmovní tisk 228, Návrh poslanců Ant. Hampla, R. Tayerle a soudruhů na změnu zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n. o svátcích a památných dnech republiky Československé. 20. 3. 1926. NS RČS 1925–1929
  26. ↑ Sněmovní tisk 965, Naléhavá interpelace poslanců F. Zeminové, H. Bergmanna, L. Pechmanové a spol. vládě pro rychlou novelisaci zákona o dnech svátečních a pro opětné zavedení druhých svátků o velikonocích, letnicích a vánocích. 29. 3. 1927. NS RČS 1925–1929
  27. ↑ Sněmovní tisk 989/XX, Interpelace poslance H. Simma a druhů ministrovi vnitra o novelování zákona ze dne 3. dubna 1925, číslo 65 Sb. z. a n. o svátcích a památných dnech Československé republiky. 2. 4. 1927. NS RČS 1925–1929
  28. ↑ Sněmovní tisk 1039, Odpověď vlády na interpelaci poslance F. Zeminové a spol. pro rychlou novelisaci zákona o dnech svátečních 1 pro opětné zavedení druhých svátků o velikonocích, letnicích a vánocích (tisk 965). 3. 6. 1927. NS RČS 1925–1929
  29. ↑ Sněmovní tisk 1217/XXV, Odpověď ministra vnitra na interpelaci posl. H. Simma a druhů o novelování zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a. n. o svátcích a památných dnech Československé republiky (tisk 989/XX). 25. 6. 1927. NS RČS 1925–1929
  30. ↑ Sněmovní tisk 1303, Naléhavá interpelace poslanců Fr. Zeminové, H. Bergmanna, Dra Patejdla a druhů vládě republiky Československé pro bezodkladné zavedení placených dvojsvátků správy klidu nedělního, o vánocích, velikonocích a letnicích. 25. 11. 1927. NS RČS 1925–1929
  31. ↑ Sněmovní tisk 1378, Odpověď vlády na interpelaci poslance Zeminové a druhů na bezodkladné zavedení placených dvojsvátků s právy klidu nedělního o Vánocích, Velikonocích a Letnicích (tisk 1303). 13. 12. 1927. NS RČS 1925–1929
  32. ↑ Sněmovní tisk 1530, Naléhavá interpelace poslanců Fr. Zeminové, H. Bergmanna, E. Špatného a druhů vládě republiky Československé pro bezodkladné zavedení placených dvojsvátků s právy klidu nedělního o velikonocích, letnících a vánocích. 16. 3. 1928. NS RČS 1925–1929
  33. ↑ Sněmovní tisk 1589, Odpověď vlády na interpelaci posl. Fr. Zeminové a druhů pro bezodkladné zavedení placených dvojsvátků s právy klidu nedělního o velikonocích, letnicích a vánocích (tisk 1530). 11. 6. 1928. NS RČS 1925–1929
  34. ↑ Sněmovní tisk 1560/XI, Interpelace poslanců H. Simma, inž. Junga a druhů ministru vnitra, aby byl novelován zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech republiky Československé. 24. 4. 1928. NS RČS 1925–1929
  35. ↑ Sněmovní tisk 1569/VII, Interpelace poslanců H. Simma, inž. R. Junga a druhů ministrovi vnitra, aby byly opět zavedeny dvojité svátky. 11. 5. 1928. NS RČS 1925–1929
  36. ↑ Sněmovní tisk 1571, Návrh poslance H. Simma, inž. R. Junga a druhů na změnu zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech republiky Československé. 4. 5. 1928. NS RČS 1925–1929
  37. ↑ Sněmovní tisk 2120, Naléhavá interpelace poslanců F. Zeminové, H. Bergmanna, E. Špatného a druhů vládě o nezbytném zavedení dvojsvátků o velkonocích, letnicích a vánocích s právy úplného klidu nedělního. 12. 3. 1929. NS RČS 1925–1929
  38. ↑ Sněmovní tisk 2260, Odpověď vlády na interpelaci poslance Zeminové a druhů o nezbytném zavedení dvojsvátků o velikonocích, letnicích a vánocích s právy úplného klidu nedělního (tisk 2120). 18. 5. 1929. NS RČS 1925–1929
  39. ↑ Sněmovní tisk 2048/IX, Interpelace poslance O. Horpynky a druhů předsedovi vlády o provádění zákona o svátcích, pokud jde o státní zaměstnance. 19. 2. 1929
  40. ↑ Sněmovní tisk 1754, Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 3. dubna 1925, čís. 65 Sb. z. a n. o svátcích a památných dnech republiky Československé. NS RČS 1925–1929
  41. ↑ Sněmovní tisk 2279, Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1754), kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 3. dubna 1925, čís. 65 Sb. z. a n. o svátcích a památných dnech republiky Československé. NS RČS 1925–1929
  42. ↑ Sněmovní tisk 79/II, Interpelace poslanců R. Köhlera, H. Krebse, H. Simma a druhů ministrovi sociální péče o vydání novely k zákonu o svátcích. 17. 12. 1929. NS RČS 1929–1935
  43. ↑ Sněmovní tisk 86, Návrh poslance dr. Mayr-Hartinga a druhů, aby byly znovu zavedeny dvojité svátky. 17. 12. 1929. NS RČS 1929–1935
  44. ↑ Sněmovní tisk 162, Návrh poslanců Aloise Petra, Koška a druhů na novelisaci zákona ze dne 3. dubna 1925 č. 65 Sb. z. a n. o svátcích a památných dnech republiky Československé.. 16. 1. 1930. NS RČS 1929–1935
  45. ↑ Sněmovní tisk 420/X, Odpověď ministra vnitra na interpelaci poslance R. Köhlera a druhů o vydání novely k zákonu o svátcích (tisk 79/II). 22. 4. 1930. NS RČS 1929–1935
  46. ↑ Sněmovní tisk 105, Návrh poslanců Fr. Zeminové, E. Špatného, H. Bergmanna, M. Šmejcové a druhů na novelisaci zákona ze dne 3. dubna 1925, čís. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech republiky Československé. 2. 12. 1929. NS RČS 1929–1935
  47. ↑ Sněmovní tisk 316, Návrh poslanců Petra, Bezděka, dra Mičury, Čavojského a Schiitze na novelisaci zákona ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a o. o svátcích a památných dnech republiky Československé. 20. 2. 1936. NS RČS 1935–1938
  48. ↑ Sněmovní tisk 1122/XIII, Interpelace poslance Rudolfa Smetánky ministrovi vnitra ve věci tzv. »polosvátků«. 29. 10. 1937. NS RČS 1935–1938
  49. ↑ Sněmovní tisk 1350/I, Odpověď ministra vnitra na Interpelaci poslance Rudolfa Smetánky ve věci tzv. »polosvátků« (tisk 1122/III). 22. 4. 1938. NS RČS 1935–1938
  50. ↑ Sněmovní tisk 862, Návrh poslanca dr Martina Sokola na vydanie zákona, ktorým sa 30. október vyhlasuje za sviatok štátny. 8. 4. 1937. NS RČS 1935–1938
  51. ↑ Vládní nařízení z 14. října 1938, č. 241 Sb. z., o dni 28. října 1938
  52. ↑ Vládní nařízení č. 63/1939 Sb. ze dne 9. března 1939, kterým se doplňuje a mění zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech
  53. ↑ Vládní nařízení č. 219/1939 Sb. ze dne 18. září 1939, kterým se znovu mění zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech
  54. ↑ Vládní nařízení č. 250/1940 Sb. ze dne 6. srpna 1940 o 15. srpnu 1940
  55. ↑ Vládní nařízení č. 300/1940 Sb. ze dne 19. září 1940 o 28. září 1940
  56. ↑ Vládní nařízení č. 385/1940 Sb. ze dne 24. října 1940 o 1. listopadu 1940.
  57. ↑ Vládní nařízení č. 440/1940 Sb. ze dne 9. prosince 1940 o dočasné úpravě některých svátků
  58. ↑ Vládní nařízení č. 253/1941 Sb. ze dne 1. července 1941 o 5. červenci 1941
  59. ↑ Vládní nařízení č. 236/1942 Sb. ze dne 1. července 1942 o 6. červenci 1942
  60. ↑ Vládní nařízení č. 336/1942 Sb. ze dne 26. září 1942 o úpravě svátkového práva za války
  61. ↑ Příloha vyhlášky některých členů vlády č. 51/1949 Sb. o předpisech z doby nesvobody, kterých se přestalo používati před 15. listopadem 1946, nebo jichž se vůbec nepoužívalo, řádek 1
  62. ↑ Ústavní dekret presidenta republiky ze dne 3. srpna 1944, č. 11 Úř. věst. čsl. o obnovení právního pořádku (uvedený v příloze k vyhlášce č. 30/1945 Sb.)
  63. ↑ Vyhláška ministra vnitra č. 30/1945 Sb. o platnosti ústavního dekretu presidenta republiky č. 11/1944 Úř. věst. čsl., o obnovení právního pořádku
  64. ↑ Příloha zákona č. 195/1946 Sb. o použivatelnosti předpisů z doby nesvobody, bod A. I
  65. ↑ Sněmovní tisk 237, Návrh posl. Cvinčeka, Hladkého, inž. Michaliče, dr Nováka, Štětky, Valo, dr Zenkla a druhů na vydání zákona, kterým se 7. březen prohlašuje státním svátkem v republice Československé. 28. 2. 1946. Prozatímní NS RČS 1945–1946
  66. ↑ Sněmovní tisk 248, Zpráva výboru ústavně-právního o návrhu poslanců Cvinčeka, HIadkého, inž. Michaliče, dr Nováka, Štětky, Valo, dr Zenkla a druhů (tisk 237)) na vydání zákona, kterým se 7. březen prohlašuje státníma svátkem v republice Československé. 5. 3. 1946. Prozatímní NS RČS 1945–1946
  67. ↑ a b Stenoprotokol 38. schůze (čtvrtek 7. března 1946). Prozatímní NS RČS 1945–1946
  68. ↑ Zákon č. 52/1946 Sb. z. a n. v částce 25 Sbírky zákonů a nařízení republiky Československé, 26. 3. 1946
  69. ↑ Zákon č. 248/1946 Sb. o úpravě svátkového práva
  70. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1946uns/stenprot/032schuz/s032010.htm
  71. ↑ Zákon č. 78/1948 Sb., jímž se mění a doplňuje zákon o úpravě svátkového práva
  72. ↑ Sněmovní tisk 1116, Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, Vládní návrh zákona, jímž se mění a doplňuje zákon o úpravě svátkového práva. 19. 3. 1948. Ústavodárné NS RČS 1946–1948
  73. ↑ Stenoprotokol 102. schůze (středa 7. dubna 1948). Ústavodárné NS RČS 1946–1948
  74. ↑ Zákon č. 154/1949 Sb., jímž se mění a doplňuje zákon o úpravě svátkového práva
  75. ↑ a b c Stenoprotokol 59. schůze (pátek 2. listopadu 1951). NS RČS 1948–1954
  76. ↑ Zákon č. 93/1951 Sb. o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech
  77. ↑ Sněmovní tisk 587, Vládní návrh zákona o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech. 16. 10. 1951
  78. ↑ Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí č. 63/1968 Sb. o zásadách pro zkracování týdenní pracovní doby a pro zavádění provozních a pracovních režimů s pětidenním pracovním týdnem
  79. ↑ Zákon Slovenské národní rady č. 69/1969 Sb. o státním svátku Slovenské socialistické republiky
  80. ↑ Zákon Slovenské národní rady č. 52/1975 Sb., kterým se zrušuje zákon SNR č. 69/1969 Sb., o státním svátku Slovenské socialistické republiky
  81. ↑ Sněmovní tisk 90, Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech. 13. 5. 1975
  82. ↑ Stenoprotokol 19. schůze (středa 11. června 1975). FS ČSSR 1971–1976
  83. ↑ Zákon č. 56/1975 Sb., kterým se mění zákon č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech
  84. ↑ Zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 141/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech
  85. ↑ Sněmovní tisk 98, Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech. 19. 9. 1988
  86. ↑ Sněmovní tisk 99, Zpráva předsedy Federálního shromáždění o zákonném opatření předsednictva Federálního shromáždění, kterým se mění a doplňuje zákon č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech. 29. 9. 1988
  87. ↑ 28. říjen státním svátkem. Rudé právo, 22. 9. 1988, str. 1
  88. ↑ Stenoprotokol 11. schůze (úterý 8. listopadu 1988). FS ČSSR 1986–1990
  89. ↑ Sněmovní tisk 375, Návrh skupiny poslanců Federálního shromáždění Československé federativní republiky na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění pozdějších předpisů. 1990
  90. ↑ Stenoprotokol 27. schůze (pondělí 23. dubna 1990). FS ČSSR 1986–1990
  91. ↑ Stenoprotokol 28. schůze (středa 9. května 1990). FS ČSSR 1986–1990
  92. ↑ Zákon č. 167/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění pozdějších předpisů
  93. ↑ Stenoprotokol 27. schůze (pátek 18. května 1990). ČNR 1986–1990
  94. ↑ Zákon České národní rady č. 204/1990 Sb. o prohlášení šestého července, dne upálení mistra Jana Husa, za státní svátek České republiky
  95. ↑ Sněmovní tisk 300, Návrh poslance Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky Miloše Zemana na změnu zákona č. 167/1990 Sb. o státních svátcích, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech. 1990
  96. ↑ Stenoprotokol 15. schůze (středa 15. května 1991). FS ČSFR 1990–1992
  97. ↑ Zákon č. 218/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 93/1951 Sb., o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění pozdějších předpisů

Související články

Externí odkazy