Velikosti vrabce (délka těla 15–16,5 cm). Sameček má zelenavě šedou hlavu s černými proužky, světle žlutý oční kroužek, vous a hrdlo, načervenalý zobák a nohy. Kostřec a spodinu těla má skořicově hnědé, křídla, ocas a hřbet tmavěji hnědé s černými podélnými skvrnami. Samice a mladí ptáci mají zbarvení šatu bledší, na temeni a hrudi jsou tmavě podélně proužkovaní. Ve všech šatech je jedním z nejdůležitějších poznávacich znaků žlutý kroužek kolem oka a načervenalý zobák.[3] Ve svatebním šatu má sameček široký šedý pruh na hrudi a sytě hnědooranžové břicho a boky. [4]
Hlas
Jednoduchá opakovaná melodie „ti-ti-ti-tá“ (na rozdíl od strnada obecného je poslední slabika snížena), vábení je jemnější než u strnada obecného, „jiiih“, také „cip“, „cih-ip“ atp.[5][6][7]
Rozšíření
Druh s evropským typem rozšíření. Tažný, zimuje převážně v tropické Africe (putuje tam zpravidla jednotlivě a v noci), v menší míře i na jihu Arabského poloostrova. Zpět se vrací koncem dubna a začátkem května. Od 50. let 20. století ve většině Evropy ubývá.[2] Hnízdí v nižších polohách v kulturní krajině, na jihu areálu také v horských oblastech, často i nad 1500 m n. m.[8] Těžiště jeho výskytu v Evropě leží v Turecku a v Rusku. Početnost v sousedním Polsku se pohybuje mezi 150 000 a 300 000 páry.[9]
Výskyt v Česku
V České republice zahnízdil strnad zahradní poprvé kolem roku 1860. Později se rozšířil do nižších poloh celé země; vrcholu dosáhlo jeho rozšíření v polovině 20. století, kdy byl místy nejhojnějším druhem strnada. Od konce 50. let se začala jeho početnost dramaticky snižovat, z řady oblastí zcela vymizel. Birdlife International uvádí početnost 100–200 párů, ovšem autoři Atlasu hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003 odhadují celkovou početnost v letech 2001–2003 na pouhých 80–160 párů[10]. Centrem jeho výskytu v ČR zůstávají severozápadní Čechy (hnědouhelné vysýpky v Podkrušnohoří[10]), oblast Polabí a jižní Morava.[9]
Prostředí
Hnízdí v otevřené krajině s poli a remízky, stromořadími kolem cest, na teplých stráních s keři, na vinicích a v sadech i na okrajích světlých lesů.
Chování
Vyskytuje se jednotlivě, po hnízdění v malých hejnech, sedává na stromeh, pobíhá po zemi, let je rychlý, vlnitý.
Hnízdění
Emberiza hortulana
Hnízdí dvakrát ročně, od května do července. Hnízdo staví samička na zemi v trávě i na poli nebo těsně nad zemí, většinou ze suchých trav, kořínků, žíní a chlupů. Na 4–5 (3–6) bělavých až narůžovělých vajíčkách s šedavými skvrnkami a řidce roztroušenýmí tečkami a čárkami velikosti 19,9 × 15,6 mm sedí samička sama a sameček ji krmí. Inkubační doba je 11–13 dnů. O mláďata se starají oba rodiče. Mladí ptáci opouštějí hnízdo ve věku 12–13 dnů a o 8–12 dnů později jsou již plně samostatná. V době hnízdění bývá strnad zahradní značně plachý. Většinou je monogamní, ale jsou známy i případy polygamie.[2][3]
Potrava
Patrně převážně živočišná strava, zastoupená hmyzem a pavouky či jinými členovci a drobnými plži. Zejména v mimohnízdním období se živí také semeny a výhonky trav. Potravu sbírá nejen na zemi, ale i na stromech.[2][3]
Ochrana
V Červeném seznamu ČR (2003 i 2017) je zařazen v kategorii CR – kriticky ohrožený druh.[3][11]
České pojmenování
Strnad zahradní (E. hortulana) byl nazýván také „ortolan“, „ortulán“. Původ rodového jména je nejistý. Nejasný je již původ praslovanského „strьnadъ“ („strъnadъ“) – slovo může mít původ zvukomalebný podle hlasových projevů, příp. může pocházet z indoevropského „k’ri(m)-n-ōd-“ „kdo jí zrní“. Od substantiva „strnad“ je odvozeno sloveso „vystrnadit“, které vzniklo patrně podle řevnivosti samců v době hnízdění.[12] Hovorové expresivní sloveso „vystrnadit“ znamená „přimět k odchodu“, „dostat ven“, „vypudit“, „vyhnat“ (např. „Nechtěl, aby ho vystrnadili z bytu.“).[13]
↑ abŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN80-86858-19-7. S. 420–421.
↑CHOBOT, Karel, ed. a NĚMEC, Michal, ed. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. Praha: AOPK ČR, 2017, s. 121, 145. ISBN978-80-88076-46-9. Dostupné také z: www.ochranaprirody.cz/res/archive/372/058764.pdf?seek=1509546812
↑FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 69, 113, 116. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. 249 s. ISBN80-200-0927-2.
FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace.
CHOBOT, Karel, ed. a NĚMEC, Michal, ed. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci = Red list of threatened species of the Czech republic. Vertebrates. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2017. 181 s. ISBN978-80-88076-46-9. Příroda. 2017, č. 34. ISSN 1211-3603. Dostupné také z: www.ochranaprirody.cz/res/archive/372/058764.pdf?seek=1509546812
SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Překlad Robert Doležal. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. ISBN978-80-7291-246-9.
