PROFILPELAJAR.COM

Geografie	; Území Stodoranů a sousedního kmene Sprévanů
	; Území Stodoranů a sousedního kmene Sprévanů
Hlavní město	Brena (Branibor)
	Obyvatelstvo
Národnostní složení	Havolané (Polabští Slované)
Náboženství	staroslovanské (pohanské) s kultem stodoranského Triglava,; křesťanské
	Státní útvar
Státní zřízení	kmen, později monarchie
Mateřská; země	Veleti, poté Lutici; Gerova marka; Severní marka
	Státní útvary a území
	Polabští Slované
	Severní marka
	Braniborské markrabství
	Svatá říše římská

Havolané (německy Heveller, polsky Hawelanie), nazýváni také jako Stodorané (německy Stodoranen, polsky Stodoranie), byl větší kmen Polabských Slovanů (na západě známých jako Wendové), který se v 7. století usadil na území při řece Havole a dolní Sprévě, tj. oblasti dnešního Braniborska ve východním Německu, které vešla ve známost jako Havelland (německy) neboli Stodory.

Charakteristika

Havolané byli nejjižnější polabský kmen a politicky se začlenili do kmenového svazu Luticů, dříve Veletů. Hlavním městem knížectví Stodoranů bylo hradiště Brena nacházející se v močálech při řece Havole. To bylo později přejmenováno na Branibor nad Havolou (Brandenburg an der Havel), česky Braniboř.

Historie

Princezna Drahomíra ze Stodor, později česká kněžna

Podobně jako ostatní západoslovanské kmeny se Havolané usadili v těchto končinách v průběhu 7. století. V roce 906 byla stodoranská princezna Drahomíra provdána za českého knížete Vratislava I., přičemž musela zřejmě přijmout i křest.

Na přelomu let 928–929 byla Brena obsazena německým vojskem Jindřicha I. Ptáčníka a slovanské území bylo začleněno k východní marce Geronis. Jindřichův nástupce Otto I. zde nechal v roce 948 založit braniborské biskupství, aby tak podpořil christianizaci dosud pohanského území.

V roce 983 se porobení Stodorané spolu se sousedními Sprévany a dalšími slovanskými kmeny vzbouřili a mohutným povstáním paralyzovali Severní marku. Ta poté zanikla a na jejím území se vlády mohla znovu ujmout slovanská knížata.

Po úspěšné křížové výpravě proti Polabským Slovanům udělil roku 1134 císař Lothar III. území Severní marky německému hraběti Albrechtu Medvědovi. Ten roku 1150 formálně zdědil po posledním stodoranském knížeti Přibyslavovi havolanská území i s městem Braniboř. Teprve až v roce 1157 mohl Albrecht Medvěd území bývalé marky znovu dobýt. Po porážce slovanského odporu se Albrecht prohlásil vládcem nového Braniborského markrabství. V průběhu dalších desetiletí byli Stodorané postupně asimilováni německými osadníky.

Pohanský kmen

Polabští Slované se dlouho bránili christianizaci, která vůči nim byla vedena zejména z německých zemí, a naopak všemožně podporovali vlastní pohanské kulty. Ctění trojhlavého idolu v Braniboru ve 12. století zmiňuje Jindřich z Antverp, aniž by uvedl jméno božstva.^[2] Idol z Braniboru je zpravidla identifikován jako Triglav, bůh ctěný kmenem Pomořanů ve Štětíně a Wolinu, rovněž zpodobňovaný jako tříhlavý idol. Také Braniborská kronika z 13. století a český kronikář Pulkava z druhé poloviny 14. století se zmiňují o stodoranském Triglavovi. Zdeněk Váňa uvádí, že Triglavův kult v tomto městě zanikl roku 1136 v důsledku křtu kníže Přibyslava Jindřicha.^[3]

Podle Dušana Třeštíka Stodorané (Havolané) nebyli pohané, jak tvrdily některé pozdější legendy.^[1]

S kultem Triglava snad souvisela lidová tradice doložená ještě z 19. století, že lze o svatojánské noci spatřit nádherného černého koně pasoucího se při měsíčním svitu, který zmizí, když se k němu někdo přiblíží.

Seznam knížat

Stodoranská knížata:

Baçlabič (psáno arabským učencem al-Mas'údím), resp. Vaclavić – kolem roku 929
Boleslav – otec Drahomíry
Tugumir – do roku 940
Meinfried – zemřel 1127
Přibyslav – asi 1127–1150

Další osobnosti:

Drahomíra (Dragomira) – stodoranská princezna a později česká kněžna, zemřela po roce 935
Pribislav – možný kníže, zemřel roku 993 nebo 994
Dobromír – senior venerabilis (starší ctihodný) z 10. století,

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530–935). Praha: NLN, 1997. S. 373. [dále jen Počátky].
↑ PITRO, Martin; VOKÁČ, Petr. Bohové dávných Slovanů. Praha: ISV, 2002. ISBN 80-85866-91-9. S. 102.
↑ VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 93.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Stodorané na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.