Stejnopohlavní manželství je ve Slovinsku legální od 9. července 2022 na základě rozhodnutí slovinského ústavního soudu, který shledal, že stávající právní úprava znemožňující párům stejného pohlaví uzavírat sňatky je v rozporu se slovinskou ústavou. Slovinský ústavní soud pak dal slovinskému parlamentu šestiměsíční lhůtu k přijetí příslušné novely zákona upravující manželství, ačkoliv jeho rozhodnutí mělo okamžitou účinnost.^[1][2] 4. října 2022 přijalo Státu shromáždění příslušnou novelu zákona. O týden později mu jí vrátila k přepracování Státní rada, horní komora slovinského parlamentu. K finálnímu hlasování ve Státním shromáždění pak došlo 18. října 2022.^[3][4]

Slovinsko se tak stalo první zemí bývalé Jugoslávie, osmnáctou v Evropě a jednaatřicátou ve světě, která otevřela institut manželství homosexuálním párům. Už předtím 3. března 2015 přijal slovinský parlament zákon o homosexuálních sňatcích. Nicméně se pak o necelý rok později konalo referendum, v němž většina voličů vyjádřila nesouhlas s danou legislativou.

Předtím mohly homosexuální páry ve Slovinsku uzavírat registrované partnerství, které jim přiznávalo většinou práv a povinností vyplývajících z manželství, vyjma společného osvojování dětí a přístupu k umělému oplodnění.

Zákon o registrovaném partnerství byl přijat 22. června 2005 pod názvem Zakon o registraciji istospolne partnerske skupnosti (ZRIPS).^[5] Zákon upracuje pouze majetkové vztahy, vzájemnou vyživovací povinnost mezi partnery a právo dědit ze zákona. Zákon negarantuje registrovaným párům rovná práva v sociálním zabezpečení (sociální a zdravotní pojištění, pozůstalostní důchody) a nedává partnerům status blízké osoby. Přijetí zákona vyvolalo žhavou politickou debatu v Národním shromáždění z řad poslanců Slovinské národní strany, která odmítala registrované partnerství. Opoziční Sociální demokracie a Liberálové argumentovali, že samotný zákon je už beztak dost okleštěný, a že odmítají o něm hlasovat, načež opustili jednání. Hlasování bylo úspěšné v poměru hlasů 44:3.

Rozsáhlejší návrh zákona o registrovaném partnerství byl přijat v prvním čtení parlamentu v červenci 2004, ale parlament jej v březnu 2005 ve druhém čtení odmítl.^[6][7] Návrh obsahově zcela kopíroval veškerá práva a povinnosti plynoucí z manželství, vyjma adopce dětí.

31. března 2005 přijala vláda nový návrh zákona o registrovaném partnerství viz výše, který garantoval registrovaným partnerům rovná majetková a sociální práva. Takový návrh byl přijat v červenci 2005 a účinným se stal 23. července 2006.^[8]

2. července 2009 shledal Ústavní soud diskriminačním, aby registrovaní partneři po sobě nemohli navzájem dědit ze zákona. Podle soudu je odlišné zacházení s registrovanými partnery a s manžely nekompatibilní s ústavou, neboť diskriminuje na základě sexuální orientace, což je v článku 14 slovinské ústavy zakázané. Parlament dostal šest měsíců, aby si s novou situací poradil.^[9][10] V reakci na to slíbila ministryně vnitra Katarina Kresal (LDS), že vláda připraví nový zákon, který legalizuje stejnopohlavní sňatky.^[11] Toto prohlášení vyvolalo značné nevole ve společnosti.^[12]

2. července 2009 oznámila ministryně vnitra Katarina Kresal (LDS), že by Slovinsko mohlo v dohledné době legalizovat stejnopohlavní manželství, čímž vláda konečně zcela zrovnoprávní homosexuální a heterosexuální páry. Toto prohlášení vyvolalo narazilo na určitý odpor z řad veřejnosti, zejména kvůli otázce adopce dětí páry stejného pohlaví.^[11]

21. září 2009 prezentovala vláda nový zákon o rodině, který by homosexuálním párům umožnil uzavřít sňatek a adoptovat děti.^{[12][13][14][15][16]} Návrh se dostal do fáze veřejné debaty, která měla skončit 1. listopadu 2009.^{[17][18][19][20][21][22][23]} V prosinci 2009 se vláda zabývala pozměňovacími návrhy k novele, o nichž měla hlasovat do r. 2010.^[24] 17. prosince 2009 přijala vláda novelu zákona o rodině.^[25][26][27] Národnímu shromáždění byl návrh postoupen 21. prosince 2009.^[28][29] 2. března 2010 byl návrh přijat ve Shromáždění v prvním čtení.^[30][31]

24. ledna 2011 oznámila vláda, že změní některé části zákona ještě před finálním hlasováním v Národním shromáždění. V pozadí pozměňovacích návrhů stálo problematické prosazování návrhu jako celku. Manželství tak bylo ponecháno jako svazek muže a ženy, ale registrovaným partnerům byla dána rovná práva a povinnosti plynoucí z manželství, kromě společné adopce dětí (adopci dítěte partnera zákon připouštěl).^[32][33]

7. dubna přijala komise Národního shromáždění pozměněný návrh ve druhém čtení a postoupila ho do fáze třetího čtení.^[34] Ve třetím čtení prošel 16. června 2011.^[34][35][36]

Nový zákon byl 1. září 2011 napadený konzervativním lidovým hnutím Občanská iniciativa za rodinu a práva dětí, která požadovala vypsání národního referenda o něm, a která začala sbírat potřebné hlasy, aby k němu mohlo dojít.^[37] Vláda se v reakci na to zeptala Ústavního soudu, zda by takové referendum bylo ústavní. Ten 26. prosince 2011 rozhodl, že ano.^[38] Referendum konané 25. března 2012 pak vedlo ke zrušení nového zákona.^[39][40]

14. dubna 2014 prezentovalo Ministerstvo práce, rodiny, sociálních věcí a rovných příležitostí návrh zákona garantující partnerstvím všechna práva a povinnosti vyplývající z manželství, kromě adopce a asistované reprodukce. V procesu veřejné konzultace byl do 5. května 2014.^[41][42] Jeho osud byl však nejistý z důvodu nadcházejících parlamentních voleb konaných 13. července 2014, které vedly k rezignaci premiérky Alenky Bratušek. 15. října 2014 oznámilo Ministerstvo další veřejné diskuze o návrhu, které skončily 15. listopadu.^[43] V lednu 2015 řekla ministryně práce, rodiny, sociálních věcí a rovných příležitostí Anja Kopač Mrak, že by návrh měl být nahrazen jiným návrhem, který by legalizoval stejnopohlavní sňatky.^[44]

22. prosince 2015 po referendu, které zrušilo legalizaci stejnopohlavního manželství ve Slovinsku (viz výše), nezávislá poslankyně Jani Möderndorfer zpracovala návrh zákona, který by dal registrovaným partnerům stejná práva a povinnosti jako mají manželé, vyjma adopcí a přístupu k asistované reprodukci.^[45][46][47] 10. března 2016 byl tento návrh podpořen vládou.^[48][49] 5. dubna byl návrh přijt poslaneckou Komisí pro práci, rodinu, sociální politiku a handicapované.^[50][51] 21. dubna byl tento návrh přijat ve Shromáždění poměrem hlasů 54:15.^[52][53] Národní rada nepožadovala, aby Národní shromáždění hlasovalo o návrhu znovu.

28. dubna vydala Unie pracujících migrantů petici s 2500 podpisy se žádostí o vypsání referenda.^[54][55][56] Nicméně 5. května jim mluvčí Národního shromáždění Milan Brglez odmítl poskytnout 35denní lhůtu k získání potřebných 40 tisíc platných hlasů pro vypsání celonárodního referenda s odůvodněním, že toto a jejich další iniciativy hrubým způsobem porušují zákon o všeobecném referendu. ^[57][58]

Návrh pak zaslal k promulgaci hned následující den.^[59][60] Ten pak podepsal slovinský prezident Borut Pahor a zveřejnil ve Sbírce zákonů 9. května 2016.^[61][62] Zákon se stal účinným 15. den po publikaci (24. květen 2016) a do plného provozu byl uveden o devět měsíců později (24. února 2017).^{[63][64][65][66][67]}

10. května napadla Unie pracujících migrantů Brglezovo rozhodnutí u Ústavního soudu.^[68] 21. července 2016 se soud odmítl jejich žalobou zabývat.^[69][70][71]

15. prosince 2014 zpracovala opoziční Sjednocená levice návrh zákona o stejnopohlavním manželství.^[72][73] Příznivci návrhu řekli, že cílem je zrovnoprávnit všechny členy společnosti, a že jako takový dá všem skupinám rovná ústavní práva, neboť právě Ústava říká, že všichni jsme si rovni, což ale v případě stejnopohlavních párů neplatí. 29. ledna 2015 nezaujala vláda k tomuto návrhu žádné stanovisko.^[74][75][76] Dvě ze tří stran vládnoucí koalice Strana moderního středu a Sociální demokracie tento návrh podpořily stejně jako opoziční strany ZL a Aliance Alenky Bratušek. Třetí strana koalice Demokratická strana penzistů se rozhodla dát svým poslancům volnou ruku. Pouze Slovinská demokratická strana a Nové Slovinsko jej odmítly.^[77] 10. února 2015 přijala Komise práce, rodiny, sociální politiky a handicapovaných návrh v poměru hlasů 11:2 ve druhém čtení.^[78][79]

3. března přijalo Národní shromáždění návrh ve třetím čtení poměrem hlasů 51:28..^[80][81][82] 10. března 2015 odmítla Národní rada podnět k vrácení návrhu zpátky do Shromáždění v poměru hlasů 14:23.^[83][84] Návrh se pak dostal k podpisu prezidentovi.

10. března 2015 oznámili odpůrci zákona, že se jim podařilo nasbírat více, než 80 tisíc podpisů pro vypsání referenda. Již předtím získali 2500, což je dostačující minimum k vypsání řádné petice za referendum.^[85][86]

17. března 2015 předseda poslaneckého klubu Strany moderního středu řekl, že ačkoli strana podporuje stejnophlavní manželství, nebude nijak bránit možnosti lidového hlasování. Sjednocená levice, hlavní předkladatel návrhu, tento postoj kritizovala.^[87] Nicméně 19. března prohlásili politci Strany moderního středu, že pouze nechtějí bránit odpůrcům ve sbírání podpisů pod petici, a že vynaloží veškeré úsilí k zablokování takového referenda, pokud se jim podaří tedy získat požadované minimum.^[88][89]

23. března 2015 započala 35denní lhůta, během níž bylo nutné získat minimální počet podpisů 40 tisíc pro vypsání referenda o nově přijatém zákonu.^[90] Ten samý den skupina 23 poslanců SD, DeSUS, ZL a ZaAB vznesla požadavek na zahájení mimořádné schůze Shromáždění k hlasování o rezoluce blokující referendum.^[91][92] 26. března hlasovalo Národní shromáždění v poměru hlasů 53:21 k zablokování referenda s odvoláním se na ústavní zákony, které nepřipouštějí plebiscit, který by rozhodoval o zákonech eliminujících neústavnost z hlediska lidských práv a základních svobods.^[93][94]

Příznivci referenda, kteří už nasbírali 48 146 podpisů se k hlasování Národního shromáždění vyjádřili tak, že se 2. dubna odvolají k Ústavnímu soudu.^[95][96][97]

Soud měl rozhodnout, zda je referendum ústavní s ohledem na článek 90 ústavy zakazující referenda o ústavně chráněných lidských právech. Jakékoli referendum ve Slovinsku je úspěšné, pokud se jej zúčastní minimálně 20 % oprávněných voličů, a pokud většina z nich hlasuje proti.

Ústavní soud oznámil, že rozhodne ve čtyřech fázích 10. června, 9. července, 10. září a 24. září.^{[98][99][100][101][102]} V říjnu 2015 se za vypsání referenda politicky angažoval také lublaňský římskokatolický arcibiskup Stanislav Zore.^[103]

22. října 2015 Ústavní soud oficiálně rozhodl, že referendum nijak neodporuje Ústavě. Nicméně se nijak nevyjádřil ke spornému článku 90, který pojednává o ústavnosti referend. Rozhodnutí tak zrušilo hlasování Národního shromáždění o neústavnosti referenda.^{[104][105][106]}

4. listopadu 2015 rozhodlo Národní shromáždění, že se referendum bude konat 20. prosince 2015.^{[107][108][109]} Referenda se zúčastnilo požadované minimum 20 % oprávněných voličů, z nichž většina hlasovala proti návrhu.^{[110][111][112]}

3. března 2010 rozhodl Nejvyšší soud o uznání rodičovských práv gay páru s dvojím občanstvím, který si osvojil holčičku ve Spojených státech.^[113] 17. července 2011 umožnilo Ministerstvo práce, rodiny a sociálních věcí lesbické ženě osvojení dítěte její registrované partnerky na základě zákona z r. 1976. Díky tomu se potvrdila možnost osvojování dětí v homoparentálních rodinách navzdory zrušení novely zákona o rodině v referendu.^[114][115]

Eurobarometr z r. 2006 ukázal, že 31 % Slovinců podporuje stejnopohlavní manželství a 17 % by homosexuálním párům umožnilo adopci dětí (průměr EU 44 % a 33 %).^[116]

Průzkum zveřejněný v říjnu 2006 ukázal, že by 23 % respondentů podpořilo plná adopční práva stejnopohlavních párů, zatímco 74 % by bylo proti.^[117]

Statistika Delo Stik z února 2015 ukázala, že 59 % Slovinců podporuje stejnopohlavní manželství, zatímco 37 % je proti. Separátní otázka v anketě ukázala, že 51 % Slovinců podporuje návrh projednávaný v Národním shromáždění tou dobou, který by umožnil homosexuálním párům uzavírat sňatky a adoptovat děti, zatímco 42 % je proti. Podle průzkumu by 38 % respondentů podpořilo adopce dětí homosexuálními páry a 55 % by bylo proti.^[118]

Jiný průzkum společnosti Ninamedia v březnu 2015 ukázal, že 42 % respondentů podporuje nový zákon, zatímco 54 % je proti. Podpora byla největší u osob mladších 30 let a v regionu Primorska.^[119]

Výzkum zveřejněný v deníku Delo v březnu 2015 ukázal, že si většina respondentů myslí, že by Ústavní soud neměl umožnit referendum o takových věcech. Z těch, kteří indikovali účast v referendu, 36 % řeklo, že zákon podpoří, zatímco 50 % že nepodpoří.^[120]

Eurobarometr z r. 2015 shledal, že by 54 % Slovinců podpořilo legalizaci stejnopohlavního manželství v celé Evropě, zatímco 40 % by bylo proti.^[121]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Recognition of same-sex unions in Slovenia na anglické Wikipedii.

• LGBT práva ve Slovinsku
• Stejnopohlavní soužití v Evropě

• (slovinsky) UKAZ o razglasitvi Zakona o registraciji istospolne partnerske skupnosti (ZRIPS)

Stejnopohlavní soužití v evropských zemích
Země	Albánie • Andorra • Arménie • Ázerbájdžán • Belgie • Bělorusko • Bosna a Hercegovina • Bulharsko • Černá Hora • Česko • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie • Gruzie • Chorvatsko • Irsko • Island • Itálie • Kazachstán • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Malta • Moldavsko • Monako • Německo • Nizozemsko • Norsko • Polsko • Portugalsko • Rakousko • Rumunsko • Rusko • Řecko • San Marino • Severní Makedonie • Slovensko • Slovinsko • Spojené království • Srbsko • Španělsko • Švédsko • Švýcarsko • Turecko • Ukrajina • Vatikán
Území se sporným postavením	Abcházie • Jižní Osetie • Kosovo • Podněstří
Teritoria, kolonie a zámořská území	Faerské ostrovy (Dán.) • Gibraltar (VB) • Guernsey (VB) • Jersey (VB) • Man (VB)