Stanisław Tatar
Narození	2. října 1896 Biórków Wielki
Úmrtí	16. prosince 1980 (ve věku 84 let) Varšava
Místo pohřbení	Vojenský hřbitov na Powązkach ve Varšavě
Povolání	důstojník
Ocenění	Řád sv. Anny 2. třídy Kříž za chrabrost rytíř Řádu znovuzrozeného Polska Zlatý záslužný kříž společník Řádu lázně … více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanisław Tatar, pseudonym „Erazm”, „Tabor”, „Turski”, „Warta” (3. října 1896 ve Velkém Biorkovu (Biórków Wielki) – 16. prosince 1980 ve Varšavě) – podporučík dělostřelectva Armády Ruské říše, generál (nyní odpovídá hodnost brigádní generál) Armády 2. Polské republiky.

V roce 1915 absolvoval ve Varšavě lyceum a dále studoval ve Škole těžkého dělostřelectva v Oděse^[1] a obdržel důstojnický patent z rukou cara Mikuláše II. Od listopadu 1917 do května 1918 velel samostatné Divizi těžkého dělostřelectva v 1. polském armádním sboru v Rusku.

Po Polsko-bolševické válce navštěvoval Vysokou válečnou školu ve Varšavě a její obdobu École Supérieure de Guerre v Paříži a po dokončení studií získal titul diplomovaného důstojníka. 1. listopadu 1932 byl přidělen k 3. oddílu generálního štábu^[2].

Od října 1933 do ledna 1938 přednášel na katedře taktiky dělostřelectva na Vysoké válečné škole, kterou pak také vedl.

V lednu 1938 byl jmenován velitelem 3. pluku lehkého dělostřelectva legií v Zámostí. V srpnu 1939 převzal velení divizního dělostřelectva 3. divize pěchoty legií a vedl je v počátcích bojů v září 1939. Po rozbití divize z jejích zbytků zorganizoval 3. brigádu pěchoty i stanul na jejím čele.

Od ledna 1940 do září 1943 byl náčelníkem Organizačního oddílu štábu Hlavního velitelství Svazu ozbrojeného boje – Zemské armády. V září 1943 byl jmenován náčelníkem 3. operačního oddílu štábu Hlavního velitelství. Následně 1. října byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Na základě pokynu z Londýna zpracoval plán "Bouře" pro povstání. Tehdy začal propagovat ideu kompromisu Polska se SSSR. V dubnu 1944 byl převezen letecky v rámci operace Most do Velké Británie^[3]. V květnu se stal zástupcem náčelníka štábu Vrchního velitele pro záležitosti vlasti a v jeho bezprostředním podřízení byl Speciální oddíl štábu. Provázel premiéra Stanisława Mikołajczyka v červnu 1944 na cestě do Washingtonu a v říjnu do Moskvy. V červnu se stal rytířem britského Řádu lázně.

Po válce se stal Rytířem Kříže Virtuti Militari a v období od srpna 1945 do dubna 1947 byl velitel dělostřelectva 1. polského armádního sboru. Po smrti gen. Lucjana Żeligowského v roce 1947 byl zodpovědný za převoz jeho těla do Varšavy podle poslední vůle zemřelého, který pak byl pohřben na Vojenském hřbitově ve Varšavě. Využil tuto příležitost k tomu, aby předal varšavské vládě Józefa Cyrankiewicze

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

v Británii deponovanou část zásob Fondu národní obrany (FON) – 350 kg zlata a 2,5 milionu dolarů, "Fond Dráva".

Díky spolupráci s důstojníky varšavské vojenské rozvědky Stanisław Tatar obdržel v roce 1947 konzulární pas PLR. V červenci 1948 prezident Bolesław Bierut vyznamenal generála Tatara Důstojnickým křížem řádu Znovuzrození Polska. Od té doby byl Stanislav Tatar izolovaný od struktur usilujících o nezávislost Polska v Polsku i v zahraničí. Do Polska se vrátil v roce 1949. Po příjezdu ho zatkli a roku 1951 v procesu Tatar-Utnik-Nowicki^[4] odsoudili na doživotní vězení^[5] na základě falešných důkazů - mj. defraudace zlata z pokladu FON a pokus využití převozu depozitu k zahájení špionážní činnosti. Odsouzen byl i v "procesu generálů". V roce 1956 byl propuštěn a rehabilitován, ale do armády se nevrátil.

Pochovaný byl s vojenskými poctami na Vojenském hřbitově na Powązkách ve Varšavě.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stanisław Tatar na polské Wikipedii.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.