Staňkov (německy Stankau) je město v okrese Domažlice v Plzeňském kraji. Žije v něm přibližně 3 400[1] obyvatel. Město leží na železniční křižovatce asi v půli cesty mezi Plzní a Domažlicemi, asi třicet kilometrů od Klatov, 28 kilometrů od Plzně a 24 kilometrů od Domažlic. Městem protéká řeka Radbuza, do které se před Staňkovem napojuje potok Zubřina.
Název
Název města je odvozen ze jména Staněk ve významu ves lidí Staňkových. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: de Stancowic (1233), de Ztankov (1243), de Stankow (1252), Stankow (1352), na Stankovy (1432), Stankowy (1557) a Stankowo (1654).[4]
Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1233.[4] Obec se původně skládala ze dvou osad nazvaných Městys Staňkov a Ves Staňkov, které byly v roce 1951 zrušeny.[5]
Části města
Průmysl
Sklářství
Ve městě existovaly dvě sklárny. Jedna na výrobu zrcadel a litého skla, druhá na výrobu skla bezpečnostního. První pojmenovaná podle vlastníka sklářského podniku Andreas Ziegler's Sohn, vznikla v letech 1867-1869 v blízkosti řeky Radbuzy. Druhá nazývaná TRIPLEX byla postavena u nádraží v roce 1926. První zanikla v důsledku velké hospodářské krize a ztráty odbytišť. Její majetek převzali manželé František a Marie Kreysovy, kteří sklárnu přestavěli na výrobnu šamotového a dinasového zboží. Druhá sklárna TRIPLEX zanikla v roce 1946 po znárodnění a začlenění do podniku Union Teplice-Šanov, který ve Staňkově provoz ukončil.[6]
Šamotka
Od roku 1937 sídlila v budově bývalé sklárny u řeky Radbuzy firma Františka a Marie Kreysových na výrobu šamotového zboží. V roce 1948 byla znárodněna a začleněna do Západočeských keramických závodů Horní Bříza. V roce 1950 byl podnik přesunut pod Chlumčanské keramické závody (CHKZ). Vyráběla se zde formovací hmota pro slévárny, kyselinovzdorné kameniny, antukové komínové bloky, šamotové cihly, fasádní nástřiková drť a kaselská hněď, která se stala velmi populární. Staňkovský závod ji vyvážel do řady zemí západní i východní Evropy. Později závod začal vyrábět glazované mozaiky, v roce 1982 zavedl glazované pásky a v roce 1993 slinuté a leštěné dlaždice. V roce 2006 došlo k ukončení provozu CHKZ ve Staňkově.[7]
Cihelna
První cihelna byla ve Staňkově založena v roce 1867. Samotná výroba cihlářského zboží v sousedské cihelně zahájila provoz až po roce 1871. Jejím předsedou byl tehdy Jan Pavlík. V 70. letech 19. století následovala cihelna poštmistra Edmunda Meyrosera a v 90. letech se přidala cihelna Františka Trnky. Nakonec svůj provoz otevřely cihelny podnikatelů Josefa Klementa a Františka Kreysy. Jeho vnuk František Klement ji zmodernizoval, rozšířil a provoz cihelny udržel až do znárodnění roku 1948. Cihelna Františka Kreysy byla znárodněna. Poté se uvádí jako závod Západočeských cihelen, n.p. Stod, který vyráběl okrasné tvarovky, plotovky a drenážní trubky. Jako neefektivní byl zlikvidován v lednu roku 1984. Areál cihelny byl zdemolován v roce 2006 firmou Vetop, která zde sídlí.[7]
Pivovarnictví
Měšťanský pivovar vznikl v roce 1602 potom, co bylo městu uděleno várečné právo. Pivo se zpočátku vařilo v soukromí, později ve společné varně. Pivovar býval majetkem sousedským a výroba piva byla dražena. Roku 1872 vznikla první akciová společnost, jejímž prvním sládkem byl J. Kestřánek. Po jejím krachu byl pivovar prodán v dražbě Karlu Trauttmansdorffovi, který jej spravoval až do roku 1945.[7]
Těžba
Dobývání uhlí v dolech východně od Staňkova probíhalo kolem roku 1800 ručně. Největší rozvoj zaznamenal důl Ondřej, který využil moderní stroje i lanovou dráhu do skláren. Byl provozuschopný až do roku 1925. Severně od Staňkova v oblasti Stříbrnice se těžila olověná a zinková ruda. V její blízkosti se těžila i cihlářská hlína. Ve městě a jeho okolí se nacházelo několik cihelen. Podnikatelskému rodu Kreysů patřila jedna z největších cihelen až do znárodnění v roce 1948.[6]
Školství
Mateřská škola Staňkov
Základní škola Staňkov, okres Domažlice, příspěvková organizace
Škola a ředitelství školy sídlí v Komenského ulici ve Staňkově II. Budova je využívána od roku 1914. Škole, ale zároveň i široké veřejnosti, slouží moderní tělocvična, přistavěná k původní budově v roce 1996. V roce 2001 byla zahájena přístavba školy - byly vybudovány nové učebny, šatny, správní úsek, kotelna, pavilon se školní jídelnou a kuchyní o kapacitě 350 strávníků s možností stravování pro veřejnost. V roce 2010 byla dokončena rekonstrukce budovy z roku 1914. [8]
Bean s.r.o.
Doprava
Podél západního okraje města vede silnice I/26, na kterou se zde napojuje silnice II/185. Přímo městem vede železniční trať Plzeň – Furth im Wald, z níž ve stanici Staňkov odbočuje trať do Poběžovic.
Pamětihodnosti
Ve městě se nachází pět kulturních památek:[9]
Osobnosti
Galerie
-
Kostel svatého Jakuba
-
Nádraží
-
Most přes Radbuzu
-
Dům ve Vodní ulici
-
Náměstí T. G. Masaryka
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ a b PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny (S–Ž). Svazek IV. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Městys Staňkov, s. 159, 160.
- ↑ Vyhláška ministra vnitra č. 16/1952 Sb., o změnách úředních názvů míst v roce 1951. Dostupné online.
- ↑ a b STAINBACHOVÁ, Věra; KINKOROVÁ, Radka; FOUD, Karel. Staňkov; 775 let. [s.l.]: NAVA ISBN 978-80-7211-305-7.
- ↑ a b c STAINBACHOVÁ, Věra; KINKOROVÁ, Radka; FOUD, Karel. Staňkov; 775 let. [s.l.]: NAVA ISBN 978-80-7211-305-7. S. 29–30.
- ↑ Historie školy. www.zsstankov.cz [online]. [cit. 2024-09-24]. Dostupné online.
- ↑ Monumnet
Literatura
- Staňkov. Plzeň: Nava, 2008. 95 s.
- STEINBACHOVÁ, Věra. Sedm set padesát let Staňkova. Staňkov: Městský národní výbor, 1983. 85 s.
Externí odkazy
_CoA.jpg)
_vlajka.jpg)
