PROFILPELAJAR.COM

Srážení krve, neboli hemokoagulace, je soubor enzymatických reakcí, jejichž výsledkem je přeměna tekuté krve v nerozpustný gel. Je důležitým procesem hemostázy, tedy zástavy krvácení.

Principem srážení krve je tvorba nerozpustné sítě tvořené fibrinem, do které se zachytí červené krvinky a krevní destičky. Vzniklý červený trombus, tedy „krevní sraženina“ ucpe defekt ve stěně cévy a zamezí tak krvácení.

Úvod do problematiky

Zástava krvácení

Při poranění cévy dochází ke krvácení, kdy krev uniká z cévy do okolních tkání, dutých orgánů nebo mimo tělo. Ztráta krve je pro organismus velmi nebezpečný stav, neboť krev zajišťuje přenos dýchacích plynů, živin, metabolitů ale i mnoho dalších funkcí. Za akceptovatelné množství ztráty krve se počítá 10 % objemu (cca 500 ml), hraničních je 750 ml. Při větší ztrátě už dochází k permanentnímu poškození a bez transfúze nastává šok a smrt.

Poškozená céva se rychle stáhne, tak se omezí průtok krve. Krevní destičky adherují na kolagen v obnaženém subendotelovém vazivu, navzájem se shlukují, mění svůj tvar (kulovitý s četnými pseudopodiemi), uvolňují obsah svých cytoplazmatických granul a nakonec navzájem splývají. Vlastní srážení krve je dílem tzv. koagulačních faktorů, které tvoří enzymovou kaskádu nakonec vedoucí ke vzniku nerozpustné fibrinové sítě.

Koagulační faktory

Koagulační faktory jsou plazmatické globuliny, glykoproteiny přirozeně přítomné v krevní plazmě. Tvoří se v játrech a jejich syntéza je závislá na vitamínu K. Většina reakcí koagulační kaskády je závislá na iontech vápníku, který se proto někdy označuje jako faktor IV.

Srážecích faktorů se popisuje dvanáct; jsou označeny římskými číslicemi v pořadí, v jakém byly objeveny. U aktivovaných faktorů se k číslici připojuje malé a.

Vlastní srážení krve

Většina koagulačních faktorů má charakter serinových proteáz. V plazmě ale kolují v neaktivní formě a jejich aktivace spočívá v jejich štěpení enzymem, který byl aktivován v předchozí reakci.

Aktivace koagulační kaskády může probíhat dvěma způsoby: v případě, že je spouštěcím impulzem reakce na nějakým způsobem abnormální cévní stěnu nebo omezení toku krve, uplatňuje se tzv. vnitřní systém, je-li to odpověď na poškození tkání, vstupuje do hry tzv. vnější systém koagulace. Oba dva systémy nicméně splývají ve společnou dráhu, která vede k samotné tvorbě fibrinové sraženiny.

Zevní systém

Při poškození stěny cévy se krevní plazma dostane do styku s tkáňovým faktorem, tromboplastinem (faktor III), který se vyskytuje na povrchu mnoha extravaskulárních buněk.
Tromboplastin je kofaktorem faktoru VII v reakci, při níž je aktivován faktor X.

Vnitřní systém

Vnitřní dráha začíná stykem s negativně nabitým "aktivačním" povrchem. In vivo jím bývá kolagen, in vitro například sklo. Při styku dojde k aktivaci faktoru XII proteolytickým působením kalikreinu.
Faktor XIIa dále aktivuje faktor IX. Kromě toho stěpí prekalikrein na další kalikrein (pozitivní zpětná vazba) a z vysokomolekulárního kininogenu uvolňuje bradykinin, látku s výraznými vazodilatačními účinky.
Faktor IXa, v reakci, ke které jsou nutné ionty vápníku a faktor VIIIa jako kofaktor, štěpí faktor X na Xa.

Společná dráha

Aktivovaný faktor X je serinová proteáza, která štěpí protrombin (faktor II) na aktivní trombin. Aktivace se odehrává na povrchu aktivovaných destiček a vyžaduje vznik protrombinasového komplexu aktivátoru protrombinu, skládající se z destičkových aniontových fosfolipidů, Ca²⁺ faktoru Va a Xa a protrombinu.

Trombin štěpí fibrinopeptidy fibrinogenu a uvolňují tak fibrin-monomery, které spontánně polymerují. Kromě toho aktivují faktor XIII, který vzniklou sraženinu stabilizuje vznikem kovalentních vazeb mezi sousedními molekulami fibrin-polymeru. Výsledkem je nerozpustná fibrinová síť.

Regulace srážení krve

Proces srážení krve musí být citlivě regulovaný, aby nedošlo ke vzniku nežádoucích krevních sraženin. Trombin sám se váže na trombomodulin na povrchu endotelových buněk, což vede k aktivaci proteinu C. Protein C společně s proteinem S degradují faktory Va a VIIIa (negativní zpětná vazba). Kromě toho se v plazmě vyskytují další látky, působící proti koagulaci:

Antitrombin III: je nejvýznamnějším inhibitorem aktivity trombinu, kromě toho inaktivuje také faktory IXa, Xa, XIa a XIIa. Aktivita antitrombinu III je zvyšována přítomností heparinu, což je principem jeho působení v působení proti vzniku krevních sraženin.
Plazmin je serinová proteáza, která degraduje fibrinogen a fibrin. Koluje v krvi jako neaktivní plazminogen, který je aktivován tkáňovým aktivátorem plazminogenu nebo urokinázou a naopak rychle degradován α₂antiplazminem, takže celý systém je v dynamické rovnováze a nedochází ke krvácení nebo ke vzniku trombózy. Aktivace plazminu je poodstatou léčebné metody - trombolýzy.

Rizika

Po výronech a vnitřních krváceních se může krevní sraženina uvolnit a přes srdce se dostat kamkoli do těla, kde ve zužujícím se řečišti opět uvízne. Toto je obzvláště nebezpečné např. u mozku, protože část mozku za ucpanou tepnou je odříznutá od zásobování, především kyslíkem. Důsledkem pak může být např. mrtvice.

Odkazy

Literatura

MURRAY, Robert K., et al. Harperova biochemie. Z angl. 23. vyd. přel. Lenka Fialová et. al. 4. vyd. v ČR. Praha: H & H, 2002. ix, 872 s. ISBN 80-7319-013-3.
TROJAN, Stanislav., a kol. Lékařská fyziologie. 4. vyd. Praha: Grada publishing, 2003, 772 s. ISBN 80-247-0512-5.