PROFILPELAJAR.COM

Správní soudnictví je druh výkonu soudní moci, ve kterém soudy rozhodují zejména o žalobách fyzických nebo právnických osob, které se domáhají ochrany před nezákonným rozhodnutím nebo postupem orgánů veřejné moci. Na rozdíl od řízení občanskoprávního, jemuž se v řadě rysů podobá, zde však není žalovaným subjekt soukromého práva, ale orgán veřejné moci, jenž není nadán hmotněprávní subjektivitou a nemohl by proto být jinak žalován.

Právní úprava a správní soudy

Až do roku 2003, kdy nabyl účinnosti soudní řád správní, rozhodovaly v České republice podle původního znění páté části občanského soudního řádu převážně krajské soudy, rozhodnutí o přestupcích přezkoumávaly okresní soudy a rozhodnutí ústředních orgánů státní správy vrchní soudy, a to zásadně bez možnosti využití opravných prostředků. Přezkoumávaly navíc jen zákonnost některých rozhodnutí správních orgánů, aniž by mohly zasahovat do jejich diskreční pravomoci.^[1] Tato úprava byla shledána Ústavním soudem jako neústavní a nálezem č. 276/2001 Sb. zrušena.^[2] Od té doby se správní soudnictví řídí především soudním řádem správním (zákon č. 150/2002 Sb.) a občanským soudním řádem (zákon č. 99/1963 Sb.) pouze podpůrně.^[3] Dalším zákonem je např. zákon č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů.

Správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) naproti tomu upravuje předchozí správní řízení před správními orgány. Za správní soudnictví také nelze označit řízení podle páté části občanského soudního řádu v novelizovaném znění, neboť zde působí soudy obecné, které sice rozhodují o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů, ale to pouze ve věcech, které vyplývají ze soukromoprávních vztahů. Toto řízení je proto řízením občanskoprávním.^[4]

Ve správním soudnictví tedy působí především soudy krajské (mají pro správní soudnictví specializované senáty a samosoudce), které rozhodují jako správní soudy v jediném stupni, neboť jejich rozhodnutí lze napadnout jen mimořádnými opravnými prostředky. Vrcholným soudním orgánem je ale Nejvyšší správní soud, který zejména zajišťuje jednotnost tohoto rozhodování.

Agenda správních soudů

Krajský soud jako soud správní rozhoduje:

o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu
o ochraně proti nečinnosti správního orgánu
o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu
ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda
o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem

Nejvyšší správní soud pak sjednocuje správněprávní judikaturu především tím, že rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích proti rozhodnutím krajských soudů – kasačních stížnostech. Dále navíc rozhoduje jako správní soud prvého a jediného stupně:

o kompetenčních žalobách mezi orgány veřejné správy
o rozpuštění politické strany nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti

Pokud jde o nejčastější agendu, žaloby proti rozhodnutím správních orgánů, pak pokud jim správní soud vyhoví, tak napadené rozhodnutí zruší a věc vrátí správnímu orgánu se závazným právním názorem k dalšímu řízení.^[5] Na rozdíl od občanského soudního řízení podle páté části občanského soudního řádu^[6] tedy jeho rozhodnutí zrušené rozhodnutí správního orgánu nenahrazuje.

Odkazy

Reference

↑ § 245, § 246, § 250j odst. 4 a § 250s zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2002.
↑ Nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 16/99, č. 276/2001 Sb., dostupný online.
↑ § 64 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
↑ § 244 odst. 1 o. s. ř.
↑ § 78 s. ř. s.
↑ § 250j o. s. ř.

Literatura

KÜHN, Zdeněk; KOCOUREK, Tomáš, a kol. Soudní řád správní. Komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2019. 1073 s. ISBN 978-80-7598-479-1.
SLÁDEČEK, Vladimír; TOMOSZKOVÁ, Veronika, a kol. Správní soudnictví v České republice a ve vybraných státech Evropy. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2010. 257 s. ISBN 978-80-7357-518-2.