Společnost pro soukromá hudební vystoupení (německyVerein für musikalische Privataufführungen) byla zájmová organizace hudebníků a úzkého kruhu přátel hudby založená v roce 1918 ve Vídni.
Jejím smyslem bylo srozumitelné zpřístupnění nově komponované hudby prostřednictvím pečlivě nacvičených představení členům, kteří mají skutečný zájem, i hudební veřejnosti.[1]
Společnost založil hudební skladatel Arnold Schönberg na podzim roku 1918. Během tří let od února 1919 do 5. prosince 1921, kdy musela společnost ukončit svoji činnost kvůli hyperinflaci v Rakousku, uvedla 353 představení 154 děl na 117 koncertech, kterých se zúčastnilo celkem 79 jednotlivců a souborů.[2]
Pokud to okolnosti umožňovaly, koncerty se konaly jednou týdně, přičemž každý program sestával výhradně z děl od období „od Mahlera po současnost“.[3] Rozsah hudby byl velmi široký[4], přičemž „přizvaní“ skladatelé nebyli pouze ze „Schönbergova kruhu“, nýbrž všichni, kteří měli (jak sám Schönberg uvedl) „skutečnou tvář nebo jméno“.
Pro tyto akce byli vybíráni nejuznávanější mladí hudebníci, kteří byli k dispozici, a každé dílo bylo intenzivně zkoušeno, a to buď pod řízením samotného Schönberga, nebo jím konkrétně jmenovaným Vortragsmeisterem („mistrem provedení“). Mezi tyto mistry patřili Berg, Webern, Benno Sachs, Rudolf Kolisch, Erwin Stein a Eduard Steuermann). Hlavním cílem byla jasnost a srozumitelnost hudební prezentace, kdy bylo divákům někdy povoleno slyšet „otevřené zkoušky“ a složitá díla se někdy hrála vícekrát na stejném koncertu (někdy až pětkrát nebo šestkrát, aby bylo možné si opakovaně poslechnout skladby nebo jejich části).[5]
Na představení byli vpouštěni pouze ti, kteří se k organizaci připojili. Záměrem bylo zabránit účasti „senzacechtivých“ členů vídeňské veřejnosti (kteří by se účastnili s úmyslem rušit a pískat na klíče) a také z důvodu vyloučení nepřátelských kritiků, kteří by poté na skladby útočili v novinových sloupcích. Na dveřích byla vyvěšena cedule s nápisem: Kritikern ist der Eintritt verboten („Kritikům je vstup zakázán“).
Program akce nebyl odhalen předem a po provedení skladby nebyl povolen ani potlesk, ani jakýkoli projev nesouhlasu.[6]
27. května 1921 Schönberg zorganizoval mimořádný koncert, aby v době hyperinflace získal peníze na další činnost Společnosti. Na programu byly čtyři valčíkyJohanna Strausse v komorním aranžmá pro smyčcové kvarteto, klavír a harmonium. Skladby „Rosen aus dem Süden“ a „Lagunen-Walzer“ upravil Schönberg, píseň „Wein, Weib und Gesang“ upravil Alban Berg, „Schatz-Walzer“ z Cikánského barona Anton von Webern. Na závěr koncertu pak byly podepsané autografypartitur vydraženy.
Pod záštitou dirigenta Alexandra von Zemlinského působila od dubna 1922 do května 1924 v Praze nástupnická společnost, v níž byl Schönberg čestným prezidentem a „výkonnými řediteli“ Heinrich Jalowetz a Viktor Ullmann. V době svého vrcholu měla společnost přes 400 členů, podstatně více než předtím společnost vídeňská. Na rozdíl od vídeňské společnosti (jejímiž členy byli převážně profesionální hudebníci) pocházeli členové pražské společnosti převážně z řad amatérské veřejnosti. Dle studie publikované v roce 1974 se rekrutovali ze „zaměstnanců státní správy, spisovatelů, lékařů, právníků, učitelů univerzit a škol, podnikatelů, herců a malířů“, ale také „studentů a hudebníků všeho druhu“.
