Svůj název komunikace dostala podle požáru, který vypukl 3. června1506 (dle jiných zdrojů k požáru došlo až 17. června[2]) a zničil dvacet domů stojících v této ulici. Prvně se označení ulice objevuje roku 1518 a od té doby se beze změny používá.[1]
Dvojí zakřivení ulice svědčí o její starobylosti před vysazením Nového Města – lokátor musel respektovat starší zástavbu. Ve středověku měli v ulici své dílny kováři, kotláři, zámečníci, zbrojíři nebo nožíři, které dal panovník Karel IV. pro jejich hlučnost vystěhovat ze Starého Města. Protože v ulici existovalo několik kovářských dílen, začalo se jí říkat Kovářská. Posléze též Flašnéřská, podle flašnéřů, kteří pracovali s plechem podobně jako pozdější klempíři.
Dne 3. června 1506 zničil požár 20 domů, a proto se od roku 1518 ulice nazývá Spálená [1]
Spálená 8/80–81 – zbytek kláštera trinitářů, který byl po zrušení kláštera přeměněn na faru kostela Nejsv. Trojice s domkem kostelníka, klasicistní dvojkřídlý dům, Pavel Wiedhoff, 1784 na starších základech
Spálená 12/78 – obchodní a nájemní dům, původně Akademický dům lékařů a studentů, arch. Oldřich Tyl, 1928–1930
Spálená 39/102 – nárožní dům do Ostrovní ulice „U zlaté kotvy“, středověké jádro, klasicistní přestavba, arch. J. K. Zobel 1800–1801 a stavitel Josef Liebl 1843
Spálená 41/103 – nárožní dům do Ostrovní ulice „U Panny Marie Hromničné“ („U Šupů“), dva středověké objekty spojeny a přestavěny v baroku
Spálená 43/104 – nájemní dům, klasicistní, návrh pravděpodobně Johann Heinrich Frenzel, 1845
Spálená 57/113 – obchodní a nájemní dům, Bohumír Kozák, 1931–1932
Spálená 59/114 – nájemní dům, funkcionalistický, Ferdinand Fencl, 1931–1933
Mezi ulicemi Spálená, Purkyňova, Jungmannova a Lazarská v atriu budov je umístěn památník druhého nejstaršího pražského židovského hřbitova (tzv. Židovská zahrada)
Odkazy
Reference
↑ abcLAŠŤOVKA, Marek a kol. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství. 1. vyd. Díl 2 (O–Ž). Praha: Libri, 1998. 725 s. ISBN80-85983-25-7. Heslo Spálená, s. 202. [Dále jen Lašťovka].
↑MÍKA, Zdeněk a kol. Dějiny Prahy v datech. 2., dopl. a upr. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999. 363 s. ISBN80-204-0789-8.
BAŤKOVÁ, Růžena a kol. Umělecké památky Prahy – Nové Město, Vyšehrad. 1. vyd. Praha: Academia, 1998, s. 209–224. ISBN 80-200-0627-3.
EDERER, Antonín. Ulice a uličky Nového Města pražského a Vyšehradu. Praha: Milpo Media, 2007. 152 s. ISBN978-80-87040-05-8. S. 95–97.
RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Praha: Pavel Körber, 1903–1904. 1246 s. Dostupné online. Kapitola Spálená, s. 972–980.
ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. Praha: Victoria Publishing, 1995. 590 s. ISBN80-85605-84-8.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Spálená na Wikimedia Commons