Jeho vznik je převážně magmatický. Je hlavním horninotvorným minerálem některých magmatických alkalických hornin jako jsou sodalitické syenity a trachyty. Vyskytuje se také na kontaktech mramoru a erlánu.
Vlastnosti
Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 5,5-6, křehký, hustota 2,29 g/cm³ průměrná, štěpnost špatná podle {110}, lom je nerovný až lasturnatý.
Optické vlastnosti: Barvu má tmavě modrou až modrošedou. Vryp je bílý a lesk skelný až mastný. Pod vlnami UV světla je fluorescentní a má oranžovo-červenou barvu. Je průhledný i průsvitný.
Chemické vlastnosti: Složení: Na 18,98 %, Al 16,7 %, Si 17,39 %, O 39,62 %, Cl 7,32 %. Může obsahovat vázanou síru. Je rozpustný v HCl a HNO3.
V klenotnictví se moc nepoužívá a pokud ano, tak jen ve formě tromlovaných, či leštěných kamenů. Mnohem více se však horniny obsahující sodalit využívají jako dekorační kámen na obklady budov, soch, schodišť a podobně. Jeho odrůda hackmanit je mezi klenotníky vysoce ceněný minerál.
Hackmanit z údolí Kokša v Afghánistánu
Odrůdy
Hackmanit
Hackmanit je mimořádně vzácná, na síru bohatá odrůda sodalitu, která vykazuje tenebrescenci. Poprvé byl objeven v Grónsku v roce 1896 L. C. Boergstroemem a později byl pojmenován po Victoru Axel Hackmanovi, finskému geologovi. Nicméně unikal zájmu klenotníků až do nedávné doby (1991), kdy byl nalezen první vysoce kvalitní brusný hackmanit, který byl objeven v kanadském Quebecu. Hackmanit je těsně po těžbě světle až tmavě fialové barvy, ale jakmile je vystaven slunečnímu záření, barva rychle mizí a mění se na šedavou nebo zeleno-bílou. Když se umístí zpět do temné místnosti nebo když je vystaven krátkovlnnému UV světlu, fialové barvy se pomalu vrací. Změna barvy může nastat během několika sekund je-li vystaven slunečnímu záření, ale návrat k původní barvě může někdy trvat až týden. Tento efekt se může opakovat neustále, je však trvale zničen vysokým zahřátím. [2]
Hackmanity z Afghánistánu (údolí Kokša) se vyznačují tzv. reverzní (opačnou) tenebrescencí, kdy se minerál rychle zabarvuje po vystavení slunečnímu záření (UV záření) do tmavě fialové barvy a naopak uložením do tmy zabarvení postupně, pozvolna ztrácí a navrací se k bledě béžovému až šedému zabarvení.
