Nefelín je tektosilikátsodíku a draslíku ze skupiny foidů. Poprvé byl popsán v roce 1801 (Haüy),[1] chemický vzorec (Na,K)AlSiO4. Název pochází z řeckého "nephele", "nephos" = mrak, podle jeho chování v silné kyselině. Synonymum elaeolit. Hexagonální soustava, oddělení hexagonálně pyramidální. Klasifikace podle Strunze VIII/J.02–10.
Vznik
Je typickým nerostem alkalických infuzív a efuzív, nenasycených SiO2. Vzniká též působením (metasomatózou) nefelinického magmatu na okolní horniny (zejména ruly).
Morfologie
Vzácnější automorfní krystaly mají tvar krátkých šestihranných sloupečků (v syenitech, fonolitech, pegmatitech), obvykle tvoří nepravidelná zrna do velikosti několika cm.
Vlastnosti
fyzikální – tvrdost 5,5–6, hustota = 2,55–2,67 g/cm3, nedokonalá štěpnost podle [1010] a [0001], lasturnatý lom
optické – bezbarvý, šedý, bílý, žlutavý, zelený, načervenalý, lesk matný až skelný, průsvitný až neprůhledný, bílý vryp
chemické – 6,69% K, 11,8% Na, 18,47% Al, 19,23% Si, 43,81% O, možné příměsi Mg, Ca, H2O, snadno se rozkládá v HCl za vzniku gelu SiO2, důkaz zabarvením methylenovou modří, taje klidně na bezbarvé sklo, plamen barví žlutě (přítomnost sodíku)
Odrůdy
Carnegit je vysokoteplotní modifikací, vznikající při 1254 °C