PROFILPELAJAR.COM

Socialismus 21. století (též socialismus pro 21. století) je nový model socialismu, který se snaží vyvarovat chyb, jež vedly k neúspěchu socialismu koncem 20. století, a zároveň se snaží reagovat na podmínky 21. století.

Za duchovního otce tohoto modelu je považován Heinz Dieterich Steffan^[1]^[2] (1943), levicově zaměřený politolog německého původu, žijící v Mexiku, poradce venezuelského prezidenta Huga Cháveze. Dalším, kdo se podílel na rozpracování této ideologie, je Michael A. Lebowitz^[3], emeritní profesor ekonomie na Universitě Simona Frasera ve Vancouveru (Kanada), stoupenec marxismu.

Podle Heinze Dietericha nezdar socialismu 20. století byl způsoben lidskými chybami a neruší platnost socialismu jako takového. Je třeba vymyslet „nový socialismus“ přizpůsobený podmínkám 21. století.

Teorie – základní principy

Definování socialismu 21. století není podle H. Dietericha dosud ukončeno, neboť se stále vyvíjí, je však již možné určit jeho základní principy.^[4]

V politické oblasti: Použití politické moci ve prospěch většiny a účastnická demokracie na místní, regionální a národní úrovni. Respektování politického pluralismu. Odvržení přebyrokratizovaného státu a systému jediné strany, jediné odborové organizace a jediné doktríny.

V ekonomické oblasti: Ekonomika sloužící potřebám komunit, kolektivní vlastnictví výrobních prostředků, dále společné řízení (Co-Management)^[5], na kterém se podílí kapitál i pracovní síly. Vnitřní a udržitelný rozvoj. Respektování trhu a soukromého vlastnictví. Odmítnutí utlačování pracovníků, výhradní státní vlastnictví výrobních prostředků.

V sociální oblasti: Cení si sociálních práv, sociálních hnutí, organizovaných komunit, rovnosti a sociálního zapojení. Respektování třídních rozdílů a odmítnutí třídního útlaku.

V geopolitické oblasti: Formování Latinskoamerického mocenského bloku (ALBA) jako integračního modelu. Respektování mezinárodních smluv. Odmítnutí neoliberalismu a US imperialismu.

V hodnotové oblasti: Solidarita, kolektivní prospěch, humanismus nad ekonomikou, svoboda a rovnost, flexibilita. Respekt k místním kulturám a historickým podmínkám. Zavržení egoismu, konkurenčních závodů uvnitř komunity, korupce a akumulování velkého množství peněz jednotlivci.

Nový socialismus je možný pouze v souvislosti s vysokou úrovní vzdělání, etiky a organizace výrobních sil, je to dlouhodobý projekt.

Bolívarovské revoluce ve Venezuele

Hugo Chávez a socialismus 21. století

Proces údajně^[zdroj?] vedoucí ve Venezuele k socialismu 21. století je nazýván bolívarovskou revolucí. Hlavní principy socialismu 21. století vyhlásil venezuelský prezident Hugo Rafael Chávez Frias 30. ledna 2005 na V. světovém sociálním fóru v brazilském Porto Alegre a Venezuela se podle tvrzení venezuelského prezidenta stala první zemí, kde je socialismus 21. století uváděn do praxe.

Socialismus 21. století podle Huga Cháveze není synonymem pro marxismus. Ideově má vycházet z bolívarovských tradic, které jsou lidem Latinské Ameriky bližší, než evropské pojetí socialismu. Socialismus 21. století se tak do jisté míry přizpůsobil latinskoamerické mentalitě.

Tento model socialismu je údajně^[zdroj?] inspirován křesťanstvím. To ale údajně neznamená, že musí být náboženský, nýbrž že je založen na sociálních myšlenkách evangelií a Nového zákona jako celku; tedy na prvotní mezilidské vzájemnosti, kterou křesťanství do jisté míry přinášelo již od dob Ježíše Krista.

Zároveň se však údajně^[zdroj?] jedná o socialismus zaměřený do budoucnosti a nekopírující minulé modely socialismu, jako např. socialismus z období studené války v polovině 20. století. Podle Hugo Cháveze se nejedná o státní socialismus, jak byl kdysi uplatňován v bývalém Sovětském svazu a Východní Evropě nebo dnes na Kubě. Údajně by měl být více pluralitní a méně státně centralizovaný. Přesto Hugo Chávez podporuje kubánský režim.

Socialismem 21. století je tento nový model nazván proto, že je údajně^[zdroj?] inspirován hodnotami celosvětově uznávanými na počátku nového století. Schválení zmocňovacího zákona, který umožňuje venezuelskému prezidentovi vládnout 18 měsíců prakticky neomezeně prostřednictvím dekretů, je však ostře kritizováno z pozic západních zemí. Tvůrci socialismu 21. století poukazují na dodržování lidských práv, avšak nikoliv jen občanských a politických, ale také ekonomických, sociálních a kulturních, což je ostatně jedno z klíčových témat například i komunismu. Dle slov svých tvůrců je socialismus 21. století založen na solidaritě, bratrství, lásce, spravedlnosti, svobodě a rovnosti.

V souvislosti s vyhlášením těchto atributů socialismu 21. století Hugo Chávez také uvedl, že pokud demokracie je mocí lidu a pro lid, nemůže existovat v takovém společenském systému, kde individuální zájmy jsou stavěny nad zájmy kolektivní a kde kapitál je důležitější než lidé.

Pět motorů revolučního procesu

V rámci bolívarovské revoluce byly realizovány programy boje s negramotností (Mission Robinson, Mission Riba), zavedení bezplatné zdravotní péče pro nejchudší obyvatelstvo (Mission Barrio Adentro), obojí za účasti tisíců kubánských dobrovolníků, a vyvlastnění velkých latifundií a ladem ležící půdy ve prospěch chudých rolníků. Dále dochází ke znovuzestátnění klíčového průmyslu, zejména ropného (za náhradu a s ponecháním menšinového podílu soukromým firmám).

8. ledna 2007 ohlásil Chávez program, soustředěný na pět motorů revolučního procesu. Jsou jimi:

Zmocňovací zákon, který Chávezovi umožní po dobu jednoho roku vydávat dekrety se silou zákona. Bude podle něj využíván například k dalšímu znárodňování. (Koncem ledna 2007 parlament tento zákon schválil s platností na 18 měsíců a s omezením na 11 oblastí politického, hospodářského a společenského života.^[6]
Změna ústavy, kde by mělo být prohlášeno, že Venezuela je „bolívarovský socialistický stát“ a dále by v ní měl být omezen počet funkčních období prezidenta. Otázkou je, co to bolívarovský socialistický stát vlastně je.
Zahájení kampaně „za bolívarovské lidové vzdělání“. To by mělo zbourat staré hodnoty individualismu, kapitalismu a sobectví.
„Nová geometrie moci národní mapy“, což by mělo být hospodářské a kulturní povznesení chudých okrajových regionů země.
„Výbuch komunální moci“ by měl podle Cháveze spočívat ve zvětšení pravomoci komunálním radám a postupném vytvoření jakési konfederace komunálních výborů, která by měla nahradit kapitalistický stát.

Kritika

Socialismus 21. století bývá, stejně tak Hugo Chávez, kritizován. A to jak ze strany levicových, tak i pravicových politiků.

Krajní levice (ortodoxní marxisté, trockisté) argumentuje tím, že se nejedná o skutečný socialismus, protože nedojde k úplnému vyvlastnění a znárodnění kapitálu. Dále neexistuje revoluční dělnická strana typicky marxistického ražení s vedoucí úlohou ve společnosti, naopak je zde snaha Hugo Cháveze o sjednocení a podřízení si většiny politických stran i odborů. Dojde proto pouze k posílení státního kapitalismu a nerovné postavení dělníků a rolníků zůstane.^[7] Venezuelští komunisté se proto odmítli rozpustit do Chávezovy nové strany.

Pravice argumentuje tím, že socialismus 21. století je další utopickou ideologii, kterou Hugo Chávez obratně využívá k udržení si své moci. Penězi ze zestátněného ropného průmyslu si pod záminkou péče o školství a zdravotnictví kupuje přízeň chudého obyvatelstva, které tvoří většinu voličů.^[8] Státem řízené podniky ztratí mnoho stimulů své motivace a stanou se neefektivními.

Opoziční strany namítají, že je demokracie omezována potlačováním nezávislých sdělovacích prostředků a přesunem stále větší moci z parlamentu do rukou prezidenta.^[9]^[10] Hugo Chávez je označován v lepším případě za populistu, v horším za diktátora a některými americkými politiky je přirovnáván i k Hitlerovi^[11].

Odkazy

Reference

↑ H. Dieterich (španělsky)
↑ Některé články H. Dietericha (anglicky). www.axisoflogic.com [online]. [cit. 2007-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-07.
↑ A. Lebowitz (anglicky). www.sfu.ca [online]. [cit. 2007-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-04-26.
↑ News and opinions on the situation in Venezuela. www.williambowles.info [online]. [cit. 2007-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-05-02.
↑ Co-Management podle Lebowitze
↑ Více zde (anglicky). www.venezuelanalysis.com [online]. [cit. 2007-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-02-08.
↑ Více zde.. sop.revoluce.info [online]. [cit. 2007-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28.
↑ Více zde (anglicky). www.keepmedia.com [online]. [cit. 2007-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-07-16.
↑ Více zde (španělsky). www.analitica.com [online]. [cit. 2007-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-26.
↑ nebo zde (anglicky)
↑ např. (anglicky)