Sobědruhy (německySoborten) jsou část statutárního města Teplice. Nachází se na severovýchodě Teplic. Prochází zde silnice I/13. Sobědruhy jsou také katastrální území o rozloze 2,3 km².[3]
Ve čtvrti se nachází 21 ulic: 5. května, Březový háj, Důlní, Haškova, K zámečku, Mírová, Na rozhraní, Nerudova, Pod kopcem, S. K. Neumanna, Srbická, U zámečku, Zahrádky, Žižkova, Husova, Bohosudovská, Stará, Polní, K Zámečku, Boční a Úzká.
Název
Název vesnice je odvozen ze staroslověnského slova drugъ (česky druh) ve významu ves sobědruhů. Německá varianta Soborten vznikla zkomolením českého jména. V historických pramenech byla vesnice uváděna pod názvy: Sobiedruhy (1334), Sobijedruhi (1335), Sobiedruhy (1337), Sobodruhy (1418), Sobiedruhy (1542, 1561), Sobodruh (1584), Sobodruhy (1628), Soborten a Sobothrn (1787) a Soborten (1833).[4]
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 2 017 obyvatel (z toho 967 mužů), z nichž bylo 820 Čechoslováků, 1 104 Němců, patnáct Židů a 78 cizinců. Většina se jich hlásila k římskokatolické církvi, ale osmdesát lidí patřilo k evangelickým církvím, 64 k církvi izraelské a 412 jich bylo bez vyznání.[6] Podle sčítání lidu z roku 1930 měly Sobědruhy 2 189 obyvatel: 909 Čechoslováků, 1 221 Němců, osm Židů, dva příslušníky jiné národnosti a 49 cizinců. Stále převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také 81 evangelíků, pět členů církve československé, 51 židů, čtyři členové jiných církví a 611 lidí bez vyznání.[7]
Při sčítání lidu v letech 1869–1980 Sobědruhy byly samostatnou obcí, se kterým patřil nejprve do okresu Teplice, ale v letech 1921 a 1930 v okrese Teplice-Šanov a podruhé znovu v okrese Teplice. Od 1. července 1980 je částí statutárního města Teplice.[10]
Židovská obec v Sobědruhách
O někdejším významu sobědružské židovské obce svědčí dnes již jen zčásti dochovaný židovský hřbitov.
V minulosti, zejména v 17.–19. století, měla vesnice převážně židovské obyvatelstvo[11], byla to patrně jedna z nejstarších židovských obcí v severních Čechách[12]. Na (velice atypické) věži s hodinami dnes již zaniklé sobědružské synagogy byly uvedeny dva letopočty: 1553 a 1654. Synagoga poprvé v písemných pramenech doložena na počátku 18. století, patrně však starší, prošla několika přestavbami; ačkoliv v Sudetech, nacisté jí během tzv. Křišťálové noci kvůli pozici v zástavbě nevypálili; stržena byla před rokem 1958.[13]
Do roku 1848 byli zdejší Židé nuceni žít v místním ghettu – zdejší Židovské ulici (německy Judengasse), název později (kol. 1900) změněn na U synagogy (německy Tempelgasse[16] či Tempelstrasse[16]), přetrval až do 2. sv. války, dnes ulice Bohosudovská.[16][17] Zdejší ŽNO spadala určitou dobu do litoměřického okresníhorabinátu, ale v roce 1883 se osamostatnila a zvolila si za rabínaChaima (Heinricha) Galandauera, autora díla „Der Socialismus im Bibel und Talmud“). Na počátku 20. století měla sobědružská židovská obec asi 150 členů.[12]
Minimálně od roku 1669 zde existuje židovský hřbitov s řadou významných náhrobních kamenů.[13] Až do roku 1751 zde byli pohřbíváni též Židé z Drážďan.[18] Mnoho náhrobků nese nápis „מגרש פראג" ("Mi-Gereš Prag“), označující hroby Židů, kteří byli vyhnáni z Prahy, z nichž někteří „zemřeli jako mučedníci“.[12]
↑Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-23.
↑PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Sobědruhy, Soborten, s. 124.
↑Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
↑Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2023-10-21]. S. 521. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06.
