PROFILPELAJAR.COM

Smldník jelení
	Smldník jelení (Peucedanum cervaria)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	miříkotvaré (Apiales);
Čeleď	miříkovité (Apiaceae);
Rod	smldník (Peucedanum);
Binomické jméno
	Peucedanum cervaria; (L.) Cusson ex Lapeyr., 1813
Synonyma
	Cervaria rivini;
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Smldník jelení (Peucedanum cervaria) je vytrvalá, aromatická bylina vysoká půl až 1 m, kvetoucí v průběhu léta drobnými bílými květy soustředěnými do jednoho až třech okolíků. Je původní druh v české přírodě, ze které ale postupně mizí. Byl proto "Červeným seznamem ohrožených druhů České republiky" prohlášen za rostlinu, které je třeba věnovat další pozornost (C4a).^[1]

Po revizi fylogenetického vztahu asi stovky druhů^[2], které jsou zařazené do široce pojatého rodu Peucedanum s. l., došlo k úvahám o jeho dělení a smldník jelení byl navržen k přeřazení pod jménem Cervaria rivini do rodu Cervaria.^[3]^[4]^[5]

Rozšíření

Je druhem s evropským areálem, vyskytuje se od západní Evropy, přes střední a východní až do Ruska po Ural. Na jihu je jeho rozšíření ohraničeno Středozemním a na severu Baltským mořem. Zasahuje i na sever Kavkazu a do Alžírska.

V České republice má těžiště výskytu v termofytiku a v nižších výškách mezofytika. Hojnější je na teplých územích s bazickým podkladem, například ve středních, severních a východních Čechách a na jižní a jihovýchodní Moravě. Naopak v západních a jižních Čechách je vzácný. Ve vyšších polohách, v mezofytiku, je častý jen v moravských Karpatech a ve Slezské nížině. V české přírodě nejvýše vystupuje do 800 m n. m. v Bílých Karpatech východně od Brumova-Bylnice. V zemích s teplejším klimatem roste až do výšky 1200 m.^[3]^[4]

Ekologie

Hemikryptofyt rostoucí na suchých loukách a pastvinách, po okraji lesních lemů a křovin, někdy i přímo ve světlých dubových či borových lesích. Nevhodná jsou zastíněná stanoviště, kde je neduživou rostlinou a málo kvete. Vyžaduje hlubokou výživnou půdu, která může být i těžká a po většinu roku suchá. Roste na místech pouze krátkodobě zamokřených a dlouhodobě vyschlých. Vyhovující je podloží tvořené hlavně vápnitými sedimenty, jako například slínovec, spraš, opuka a vápenec.

Často se vyskytuje v teplých a suchých pahorkatinách i v podhůří na místech mírně svažitých se sklonem 5 až 20° orientovaných jižně až západně, méně osídluje ploché roviny nebo svahy se sklonem nad 30°. Ploidie druhu je 2n = 22, stupeň ploidie x = 2.^[3]^[4]^[6]

Popis

Vytrvalá bylina s lodyhou dlouhou 30 až 100 cm, která vyrůstá z tlustého válcovitého svislého a mnohohlavého oddenku, jenž je na povrchu černý a uvnitř mléčně bílý. Lodyha je u báze hrubá 5 až 10 mm, výše je přímá, oblá a uvnitř plná, na povrchu hladká, jemně proužkovaná, někdy v horní části větvená a porostlá několika střídavými listy. Přízemní listy v růžici jsou dlouhé až 50 cm a široké do 20 cm, v obryse jsou trojúhelníkovité a dvakrát či třikrát peřenosečné. Lodyžní listy jsou o poznání menší, mají nafouknutou pochvu, směrem vzhůru se zmenšují a nejvýše postavené mají téměř zakrnělou čepel. Listy jsou na líci tmavozelené a na rubu nasivělé. Palisty u této rostliny nejsou.

Květenství na vrcholu lodyhy tvoří jeden až tři složené okolíky, které jsou mohutné, polokulovité, každý má patnáct až třicet okolíčků po 10 až 15 květech. Listeny obalu i obalíčků jsou četné, nestejně velké a brzy opadávají. Květy v okolíku jsou bílé, drobné, pětičetné a oboupohlavné. Drobné zelené cípy kalichu jsou vejčité se špičkou na konci, bílé lístky koruny jsou široce eliptické a na vrcholu mají vykrojený lalok, někdy bývají i narůžovělé. V květu je pět tyčinek s prašníky, dvouplodolistový semeník a terčovitě rozšířená čnělka s hlavatou bliznou. Květy rozkvétající od července do září a jsou opylovány drobným hmyzem slétajícím se pro nektar.

Plody jsou dvounažky, v obryse eliptické až okrouhlé, čočkovitě smáčknuté. Jsou asi 5 mm dlouhé a 4 mm široké, jejich těsně přitisknutá merikarpia mají tři slabě vystouplá hřbetní žebra a po obou stranách asi 1 mm široká křidélka. Rostlina je občasným terčem cizopasné holoparazitické rostliny zárazy smldníkovité, která se připojuje ke kořenům hostitelské byliny.^[3]^[4]^[6]^[7]

Možnost záměny

Smldník jelení se od vzhledově podobného smldníku olešníkového (Peucedanum oreoselinum) odlišuje hlavně tím, že má převážně pouze dvakrát a řidčeji zpeřené listy, které jsou složené z přisedlých, vespod nasivělých lístků podlouhle vejčitých a po obvodě ostnitě pilovitých, jež odstávají od řapíku pod ostrým úhlem a rozkládají se v jedné ploše. Lodyžní listy mají nadmuté pochvy a na vrcholu oddenku je chomáč černých vláken po zašlých listech.

Smldník olešníkový má naopak lístky častěji třikrát zpeřené, oboustranně lesklé, vejčité a od řapíku pod pravým i tupým úhlem různě odstálé. Lodyžní pochvy jsou úzké a oddenek má na vrcholu hnědá vlákna po odumřelých listech.^[3]^[8]

Odkazy

Reference

↑ GRULICH, Vít; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky, cévnaté rostliny. S. 75–132. Příroda [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 2017 [cit. 03.02.2020]. Čís. 35, s. 75–132. Dostupné online. ISSN 1211-3603. (anglicky)
↑ STEVENS, Peter Francis. Angiosperm Phylogeny Website, vers. 14: Apiaceae [online]. University of Missouri, St Louis and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 12.02.2019 [cit. 2020-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 5. Praha: Academia, 1997. 560 s. ISBN 80-200-0590-0. Kapitola Peucedanum cervaria, s. 412–412.
↑ ^a ^b ^c ^d PODEŠVA, Zdeněk. BOTANY.cz: Smldník jelení [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 28.08.2009 [cit. 2020-02-03]. Dostupné online.
↑ POWO: Peucedanum cervaria [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2020 [cit. 2020-02-03]. Peucedanum+cervaria Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Peucedanum cervaria [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014–2018 [cit. 2020-02-03]. Dostupné online.
↑ CIBULKA, Radim. Smldník jelení [online]. Salvia – ekologický institut, z. s., Praha 8, rev. 23.02.2016 [cit. 2020-02-03]. Dostupné online.
↑ POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: č. 2 [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera [cit. 2020-02-03]. Dostupné online.