Skautské podání ruky je formální způsob pozdravu mezi skauty obou pohlaví používaný členy skautského hnutí po celém světě při pozdravu jiných skautů. Podání ruky se provádí rukou nejbližší srdci a je nabízeno jako projev přátelství. Ve většině případů je podání rukou pevné, bez propletení prstů, a mnohé organizace používají podání ruky pouze, pokud jsou oba lidé ve skautském kroji. Existuje několik variant podání ruky mezi jednotlivými národními skautskými organizacemi, a také v některých programových sekcích. Pozdrav levou rukou je často kombinován se skautským pozdravem pravou rukou s třemi vztyčenými prsty.
Boy Scout Handbook z roku 1935 říká: „Na základě dohody skautských vedoucích po celém světě, skauti zdraví bratry skauty vřelým stiskem levé ruky.“
V českém prostředí se běžně proplétají prsty – malíčky obou rukou se do sebe zaklesnou.
Význam podání levé ruky
Podání ruky jako starobylé znamení statečnosti a respektu, má dle různých zdrojů různý původ. Lord Baden-Powell ho použil po boji s Prempem I, objevuje se ve dříve zveřejněném díle Ernesta Thompsona Setona. Existují různé verze příběhu o setkání s Prempehem, všechny se soustřeďují na africké válečníky, kteří pomocí levé ruky drží štíty a jejich odložením a podáním levé ruky ukazují, že věří jeden druhému.
Dle verze příběhu podle bojovníků Ašantů, je plukovník Baden-Powell pozdravil pravou rukou, ale náčelníci Ašantů nabídli své levé ruce a řekli: „V naší zemi pouze ten nejstatečnější ze statečných podává levou rukou, k tomu musíme odložit štíty a naši ochranu.“ Ašantové věděli o Baden-Powellově statečnosti, protože bojovali proti němu i po jeho boku, a byli hrdí že mohou nabídnout levou ruku jako symbol statečnosti.
Další verze příběhu je, že podání levé ruky byla pocta věnována generálu Kweku Andoh – ten byl levák a měl tendence podávat levou ruku. Baden-Powell mu věnoval svou řeč po „pádu Prempha“: „… (Bez jeho svolení) Je Andoh náčelník Elmina můj průvodce, poradce a přítel.“ Generál Kweku Andoh byl důstojník v britské armádě, který vedl vojska do Kumasi, kde zajali Prempeha I a údajně učil Baden-Powella jako zvěda v džungli.
Když plukovník Baden-Powell vstoupil do hlavního města lidu Ašanti v roce 1890, setkal se s jedním z velitelů, který přišel a napřáhl levou ruku. B.-P. nabídl na oplátku svoji pravou ruku, ale náčelník řekl: „Ne, v mé zemi si nejstatečnější ze statečných podávají levou rukou.“ Tím začal s „podáním levé ruky“ v celosvětovém bratrství skautů. V této knize jsou vyprávěny některé příběhy odvahy a vytrvalosti skautů v mnoha různých zemích během války 1939–1945. Ani v mnoha knihách by nebylo dost místa říct je všechny. Některé nemohou být vyprávěny vůbec, některé z politických důvodů a jiné kvůli úmrtí jejich protagonistů jako neznámých. Plnili svůj slib, udělali to nejlepší, aby naplnili svou povinnost k Bohu a jejich zemi. Mysleli na ostatní lidi a ne sebe. Takže když přišel čas, byli připraveni tělem i duší splnit svoji povinnost. Jejich záznam je nepřekonatelný. Byli „nejstatečnější ze statečných“.
Walter Hansen (v němčině): Der Wolf, der nie schläft-Das abenteuerliche Leben des Lord Baden-Powell, publikoval Herder Freiburg-Basilej-Vídeň 1985, str. 162 (Gruss Pfiff und System der kleinen Gruppe) str. 124, str. 126/27 (Die Krobos: Geheimbund an der Goldküste).
