Siniša Mihajlović (srbsky Синиша Михајловић; 20. února 1969, Vukovar – 16. prosince 2022, Řím) byl srbský fotbalový obránce srbsko-chorvatského původu.[1]
Narodil se ve Vukovaru, vyrůstal v Borovo Naselje.[2]
Během kariéry jej provázely kontroverzní incidenty včetně rasistického urážení soupeře, plivnutí na soupeře nebo nacionalistické názory a sympatie k Arkanovi (vlastním jménem Željko Ražnatović), jenž byl velitelem Srbské dobrovolnické gardy.[2]
Mihajlović byl znám jako vynikající střelec přímých volných kopů.[3]
Drží rekord v počtu vstřelených branek (27) z přímých kopů v rámci italské nejvyšší ligové soutěže, Serie A.[4]
Patří mezi několik málo fotbalistů, kteří ve své aktivní kariéře nastupovali jak za AS Řím, tak za Lazio Řím. Oba římské kluby provází velká vzájemná rivalita.[4]
Život
Siniša Mihajlović se narodil ve Vukovaru v dělnické rodině bosenskosrbského otce[5] a chorvatské matky[6]. Vyrůstal v Borovo Naselje s mladším bratrem Draženem (nar. 1973).[7] Jejich otec Bogdan († 2011) byl řidič kamionu ve stavební společnosti Građevinar ve Vukovaru, zatímco jejich matka Viktorija pracovala v továrně na boty Borovo.[7] Mihajlović se identifikoval jako Srb, ale řekl, že Chorvatsko považuje také za svou zemi.[8]
Během chorvatské války za nezávislost byl jeho domov zničen chorvatskými silami, mezi nimiž byl jeho nejlepší přítel z dětství, etnický Chorvat, který přinutil jeho rodiče uprchnout.[6] Jeho strýc z matčiny strany zavolal matce a řekl, že by měla zůstat v Borovu a že Sinišin otec má být zabit.[6] Jeho strýc byl zatčen, když srbská dobrovolnická garda převzala Borovo, ale byl osvobozen, protože byl příbuzný Mihajloviće.[6] V rozhovoru v roce 2016 Mihajlović řekl, že odpustil svému příteli z dětství na setkání v Záhřebu před rozhodujícím kvalifikačním zápasem Euro 2000 mezi FR Jugoslávií a Chorvatskem.[9]
Kariéra
Klubová
Na klubové úrovni hrál za NK Borovo (1986–1988), FK Vojvodina Novi Sad (1988–91), Červenou hvězdu Bělehrad (1991–92), Řím (1992–94), Sampdorii (1994–98) a Lazio (1998–2004). V roce 2004 přestoupil spolu s kamarádem Robertem Mancinim do Interu Milán.
Jeho největším úspěchem byla výhra v PMEZ (později Liga mistrů) s Červenou hvězdou Bělehrad v roce 1991. Ve finále klub porazil Olympique Marseille na penalty, přičemž Mihajlović byl jedním ze střelců. V semifinále proti Bayernu Mnichov střelil důležitý gól z přímého kopu. Mihajlović byl také součástí týmu Červené hvězdy při výhře Interkontinentálního poháru, kdy zdolali Colo-Colo 3:0.
Bělehradský celek rovněž dokráčel do finále Jugoslávského poháru, kde ale podlehl Hajduku Split.[10]
Mihajlović obdržel červenou kartu za potyčku s Igorem Štimacem. Oba hráči se takřka o dvacet let později setkali v kvalifikačním utkání mezi Chorvatskem a Srbskem, ovšem už v roli trenérů svých národních týmů.[10]
Řím
Čerstvý trenér římského klubu AS Řím Vujadin Boškov měl zájem na získání Mihajloviće, který během dvou let pomohl týmu umístit se na 10. (1992/93) a 7. místě (1993/94).[11]
V italské lize nastoupil celkově k 54 zápasům, a to buď na levém kraji obrany nebo na levém kraji zálohy. Stal se součástí tažení Pohárem UEFA v sezóně 1992/93, kde Římané postoupili do čtvrtfinále. Proti Borussii Dortmund se trefil „typicky“ z přímého kopu, ale jeho gól nestačil na postup.[4]
Sampdoria
Od léta 1994 působil v Sampdorii Janov pod trenérem Svenem-Göranem Erikssonem.[11]
Během čtyř let nastupoval pravidelně a pomohl dosáhnout semifinále Poháru vítězů pohárů v ročníku 1994/95. Stopku janovskému týmu vystavil londýnský Arsenal.[11]
Lazio
Během léta 1998 posílil Mihajlović římský celek SS Lazio, jehož ambiciózní prezident Sergio Cragnotti skládal nadějné mužstvo s hráči jako Pavel Nedvěd a Marcelo Salas.[12]
Ligová sezóna 1998/99 skončila druhým místem. Mihajlović zaznamenal 8 gólů ve 30 zápasech Serie A, z toho tři góly v prosinci 1998 proti Sampdorii Janov (nakonec výhra 5:2).[13]
Během tohoto utkání proti svému bývalému týmu vstřelil hattrick, všechny tři góly navíc padly z přímého kopu. Jediným dalším hráčem, kterému se něco takového povedlo v italské lize byl Beppe Signori, rovněž hrající za Lazio.[14]
Lazio dosáhlo finále vůbec posledního ročníku Poháru vítězů pohárů, jenž se 19. května 1999 odehrálo na stadionu Villa Park a kde se Lazio střetlo s RCD Mallorca. Italský celek vyhrál 2:1, Mihajlović hájil zadní řady po boku Favalliho, Nesty a Pancara.[15]
V srpnu 1999 odehrál celé utkání Superpoháru UEFA proti Manchesteru United, který Lazio díky gólu Salase vyhrálo 1:0. Mihajlović nastoupil ve stoperské dvojici s Nestou.[16]
Další ligovou sezónu 1999/00 načali svěřenci Svena-Görana Erikssona třemi výhrami a jednou remízou. V 5. kole proti AC Milán jeho rohový kop našel Diega Simeoneho, nakonec se urodila remíza 4:4.[17]
Během 26 ligových utkání tentokráte zaznamenal šest gólů a navíc získal svoje první Scudetto – italský mistrovský titul.
V ročníku 2000/01 se Mihajlović zúčastnil skupinové fáze Ligy mistrů, kde Lazio poměřilo síly se Šachtarem Doněck, Spartou Praha a Arsenalem. Při utkání proti Arsenalu v říjnu 2000 se měl dopustit rasistických urážek na adresu Patricka Vieiry, francouzského záložníka černé pleti.[2]
Mihajlović měl svého soupeře nazvat „černou opicí“, naopak Vieira ho měl nazvat cikánem.[2][18]
Mihajlović se k rasistickým urážkám přiznal,[19]
následně byl fotbalovou organizací UEFA potrestán, nesměl tedy odehrát dvě utkání evropských pohárů a navíc mu hrozil trest odnětí svobody až na dobu tří let.[20]
Sezónu 2003/04 zakončilo Lazio na šestém místě. Na konci listopadu 2003 se mu nepovedl zápas se Sienou, která doma Lazio porazila 3:0.[21]
Na začátku listopadu byl nasazen do základní sestavy proti Chelsea, avšak Lazio doma na anglického soupeře nestačilo a prohrálo 0:4. Mihajlović dal vzpomenout na incident s Vieirou – tentokráte plivl na soupeřova útočníka Adriana Mutua a vedle toho měl na zemi ležícího Rumuna nakopnout. Rozhodčí si situace nevšiml, Mihajlović byl ale ve druhém poločase vyloučen po zákroku na irského útočníka Damiena Duffa.[22]
Inter
Ve věku 35 let odešel jako volný hráč do Interu, kde se znovu setkal s koučem Robertem Mancinim.[23]
Zpočátku dostával přednost v základu před Marcem Materazzim, zejména v sezóně 2004/05[24]
Na jaře proti Lecce pomohl ve 27. kole k výhře 2:1, když jeho rohový kop našel Córdobu a ten hlavičkou přesně zacílil do soupeřovy brány.[25]
Ve 32. kole na půdě Juventusu byl u výhry 1:0, která zdramatizovala souboj o titul.[26]
V závěru vyhroceného derby se urodil incident, kdy útočník Juventusu Zlatan Ibrahimović udeřil Mihajloviće hlavou a k tomu udeřil navíc ještě Ivána Córdobu.[27][28]
Juventus nakonec titul přece jen získal, Inter Milán skončil třetí za městským rivalem AC Milán.
Reprezentační
Mihajlović odehrál 63 zápasů ve kterých střelil 9 gólů za reprezentaci Jugoslávie resp. Srbska a Černé Hory. Hrál i na Euru 2000 a na Mistrovství světa v roce 1998.[29]
Na evropském turnaji EURO 2000 neprožil dobrý zápas proti Slovinsku, jeho chyba totiž předcházela gólu Zlatka Zahoviče na 2:0. Po faulu na Sašu Udoviče navíc obdržel druhou žlutou kartu a musel opustit hřiště. Jugoslávie nakonec vyrovnala a utkání dopadlo nerozhodně 3:3.[30]
Jugoslávie nakonec prošla do čtvrtfinále, kde ale nestačila na Nizozemce.
Trenérská
V letech 2012 až 2013 vedl srbské národní mužstvo. Reprezentaci převzal v květnu 2012 a jeho cílem měla být kvalifikace na MS 2014, které se mělo hrát v Brazílii.[31]
Ve skupině o světový šampionát čelilo Srbsko Chorvatsku, Makedonii, Belgii, Skotsku a Walesu. Mihajlović již neměl k dispozici dlouholeté opory Dejana Stankoviće a Nemanju Vidiće, kteří oba ukončili reprezentační kariéry.[31]
V průběhu března vedl Srbsko proti favorizovanému Chorvatsku, které mělo k dispozici hráče jako Luka Modrić, Mario Mandžukić a Vedran Ćorluka.[10]
V červnu 2018 se domluvil na angažmá ve Sportingu Lisabon. Portugalský celek prožíval neúspěšné a turbulentní období, během kterého fanoušci napadli hráče i klubové zaměstnance. Vedení následně odvolalo Mihajloviće devět dní po jeho nástupu do funkce.[32]
Na konci ledna 2019 se vrátil na pozici trenéra v Bologni, kde po sérii špatných výsledků odvolali Filippa Inzaghiho. Mihajlović klub vedl už v ročníku 2008/09.[33] Odtud byl propuštěn počátkem září 2022, po třech a půl letech působení, když Boloňa získala tři body z prvních pěti utkání v Serii A 2022/23.[34]
Přestupy
Statistiky
Klubové
Trenérské
| Sezóna
|
Klub
|
Liga
|
Ligové poháry
|
Kontinentální poháry
|
Celkem
|
| Soutěž |
Zápasy |
Výhry |
Remízy |
Prohry |
Umístění |
Soutěž |
Zápasy |
Výhry |
Remízy |
Prohry |
Úspěch |
Soutěž |
Zápasy |
Výhry |
Remízy |
Prohry |
Úspěch |
Zápasy |
Výhry |
Remízy |
Prohry
|
| 2008/09
|
 Boloňa
|
Serie A |
21 |
4 |
8 |
9 |
nastoupil v lis., propuštěn v dub. |
IP |
1 |
0 |
0 |
1 |
— |
— |
0 |
0 |
0 |
0 |
— |
22 |
4 |
8 |
10
|
| 2009/10
|
 Catania
|
Serie A |
23 |
9 |
9 |
5 |
nastoupil v pro. 15. místo |
IP |
2 |
1 |
0 |
1 |
— |
— |
0 |
0 |
0 |
0 |
— |
25 |
10 |
9 |
6
|
| 2010/11
|
 Fiorentina
|
Serie A |
38 |
12 |
15 |
11 |
9. místo |
IP |
3 |
2 |
0 |
1 |
— |
— |
0 |
0 |
0 |
0 |
— |
41 |
14 |
15 |
12
|
| 2011
|
Serie A |
10 |
3 |
3 |
4 |
propuštěn v lis. |
IP |
1 |
0 |
0 |
1 |
— |
— |
0 |
0 |
0 |
0 |
— |
11 |
3 |
3 |
5
|
| Celkem za Fiorentinu
|
48 |
15 |
18 |
15 |
- |
- |
4 |
3 |
0 |
1 |
- |
- |
0 |
0 |
0 |
0 |
- |
52 |
18 |
18 |
16
|
| 2013/14
|
 Sampdoria
|
Serie A |
26 |
10 |
6 |
10 |
nastoupil v lis. 12. místo |
IP |
2 |
1 |
0 |
1 |
— |
— |
0 |
0 |
0 |
0 |
— |
28 |
11 |
6 |
11
|
| 2014/15
|
Serie A |
38 |
13 |
17 |
8 |
7. místo |
IP |
3 |
2 |
0 |
1 |
— |
— |
0 |
0 |
0 |
0 |
— |
41 |
15 |
17 |
9
|
| Celkem za Sampdorii
|
64 |
23 |
23 |
18 |
- |
- |
5 |
3 |
0 |
2 |
- |
- |
0 |
0 |
0 |
0 |
- |
69 |
26 |
23 |
20
|
| 2015/16
|
 Milán
|
Serie A |
32 |
13 |
10 |
9 |
propuštěn v dub. |
IP |
6 |
6 |
0 |
0 |
— |
— |
0 |
0 |
0 |
0 |
— |
38 |
19 |
10 |
9
|
| 2016/17
|
 Turín
|
Serie A |
38 |
13 |
14 |
11 |
9. místo |
IP |
4 |
3 |
0 |
1 |
— |
— |
0 |
0 |
0 |
0 |
— |
42 |
16 |
14 |
12
|
| 2017
|
Serie A |
19 |
5 |
10 |
4 |
propuštěn v pro. |
IP |
4 |
3 |
0 |
1 |
— |
— |
0 |
0 |
0 |
0 |
— |
23 |
8 |
10 |
5
|
| Celkem za Turín
|
57 |
18 |
24 |
15 |
- |
- |
7 |
5 |
0 |
2 |
- |
- |
0 |
0 |
0 |
0 |
- |
64 |
23 |
24 |
17
|
| 2019
|
Boloňa
|
Serie A |
17 |
9 |
3 |
5 |
nastoupil v led., 10. místo |
IP |
0 |
0 |
0 |
0 |
— |
— |
0 |
0 |
0 |
0 |
— |
17 |
9 |
3 |
5
|
| 2019/20
|
Serie A |
38 |
12 |
11 |
15 |
12. místo |
IP |
2 |
1 |
0 |
1 |
— |
— |
0 |
0 |
0 |
0 |
— |
40 |
13 |
11 |
16
|
| 2020/21
|
Serie A |
38 |
10 |
11 |
17 |
12. místo |
IP |
2 |
1 |
0 |
1 |
— |
— |
0 |
0 |
0 |
0 |
— |
40 |
11 |
11 |
18
|
| 2021/22
|
Serie A |
38 |
12 |
10 |
16 |
13. místo |
IP |
1 |
0 |
0 |
1 |
— |
— |
0 |
0 |
0 |
0 |
— |
39 |
12 |
10 |
17
|
| 2022
|
Serie A |
5 |
0 |
3 |
2 |
propuštěn v září |
IP |
1 |
1 |
0 |
0 |
— |
— |
0 |
0 |
0 |
0 |
— |
6 |
1 |
3 |
2
|
| Celkem za Boloňu
|
157 |
47 |
46 |
63 |
- |
- |
7 |
3 |
0 |
4 |
- |
- |
0 |
0 |
0 |
0 |
- |
164 |
50 |
46 |
68
|
| Celkově
|
380 |
125 |
130 |
125 |
- |
- |
31 |
21 |
0 |
10 |
- |
- |
0 |
0 |
0 |
0 |
- |
412 |
146 |
130 |
136
|
Národní tým Srbska vede od 21. května 2012. Po neúspěšném tažení v kvalifikaci na MS jej 23. listopadu 2013 opouští.
Úspěchy
Hráčské
Národní
Vojvodina: 1988/89
Crvena zvezda: 1990/91, 1991/92
Lazio: 1999/00
Inter: 2005/06
Lazio: 1999/00, 2003/04
Inter: 2004/05, 2005/06
Lazio: 1998, 2000
Inter: 2005
Kontinentální
Crvena zvezda: 1990/91
Crvena zvezda: 1991
Lazio: 1998/99
Lazio: 1999
Reprezentační
Individuální
Trenérské
Individuální
- 1× Srbský trenér roku (2019)
- 1x trenér roku FIGC (2019)
- Uveden do Italské fotbalové síně slávy (2022-im memorian)
Vyznamenání
Čestné občanství města Boloňa (2020)
Odkazy
Reference
- ↑ SCOTT, Matt; TRAYNOR, Ian. Is this the nastiest man in football?. The Guardian [online]. 2003-11-06 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d MACDONALD, Hugh. Sinisa Mihajlovic: A history of violence. Herald Scotland [online]. 2012-09-06 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WOO, Jonathan. World Football: Ranking the Top 10 Long Free Kick Specialists of All-Time. Bleacher Report [online]. 2011-05-03 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Siniša Mihajlovic. Forza Italian Football [online]. 2012-03-03 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rodbina Siniše Mihajlovića iz mjesta nedaleko od Banjaluke: Bog je tako htio - da bude sahranjen na krsnu slavu! [online]. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ a b c d Suzana Vermelinger. Seba & Sinisa – tako slicni a tako razliciti. Internazionale Magazine XI. 2004. Je zde použita šablona
{{Citation}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ a b Nisam od onih koji kukaju. www.vreme.com. Vreme, 24 May 2012. Dostupné online. Je zde použita šablona
{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ Mihajlović: I Hrvatska je moja zemlja!. www.novosti.rs. Belgrade: Novosti, 2 November 2012. Dostupné online. (srbsky) Je zde použita šablona
{{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ Mister Condò, Mihajlovic e l'orrore della guerra in Serbia [online]. [cit. 2016-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 April 2016. Je zde použita šablona
{{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
- ↑ a b c JAKOUBEK, Jiří. Chorvatsko vyzve Srbsko. Vzpomínky na válku probouzí dávné emoce. Lidovky.cz [online]. 2013-03-21 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c ALKATIRI, Ali. The Bomber of Borovo !. LazioLand.com [online]. 2011-05-20 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BUTLER, Josh. Claudio López: the little giant who remains one of his generation’s most underrated forwards. These Football Times [online]. 2019-07-10 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Spielbericht: 2214324 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-16]. Dostupné online.
- ↑ PRICKETT, Peter. The five heroes who scored three free-kicks in a single game. These Football Times [online]. 2018-07-31 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Spielbericht: 990361 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-16]. Dostupné online.
- ↑ Spielbericht: 986537 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-16]. Dostupné online.
- ↑ NEWMAN, Blair. How Sven-Göran Eriksson’s Lazio won the great Serie A title race of 1999/2000. These Football Times [online]. 2019-04-18 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Drei Jahre Haft für Mihajlovic?. Spiegel.de [online]. 2000-12-22 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (německy)
- ↑ INGLE, Sean. Mihajlovic: Vieira called me a 'gypsy shit'. The Guardian [online]. 2000-10-19 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AGNEW, Paddy. Footballer faces jail over racist insults during match. The Guardian [online]. 2000-12-23 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Inter hit back to humble champions Juve. China Daily [online]. 2003-11-30 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mutu condemns Mihajlovic. BBC [online]. 2003-11-05 [cit. 2020-04-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mihajlovic follows Mancini to Inter. UEFA.com [online]. 2004-07-30 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mihajlovic ne ha proprio per tutti. Gazzetta.it [online]. [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Late Adriano penalty gives Inter victory. China Daily [online]. 2005-03-07 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Spielbericht: 27845 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-16]. Dostupné online.
- ↑ Zlatan admits slapping opponent 'an error'. thelocal.se [online]. 2012-02-07 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Zlatan förolämpades av Mihajlovic. expressen.se [online]. 2005-04-23 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (severosámsky)
- ↑ Mihajlovic to the rescue. BBC [online]. 2000-06-11 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FIELDER, Rob. The 10 Greatest Matches In European Championship History: Yugoslavia v Slovenia, Euro 2000. TheSetPieces [online]. [cit. 2020-04-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Confident Mihajlovic takes over as Serbia boss. FourFourTwo [online]. 2012-05-21 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Sporting Lisbon: Sinisa Mihajlovic sacked after just nine days. BBC [online]. 2018-06-27 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Filippo Inzaghi replaced by Sinisa Mihajlovic as Bologna manager. BBC [online]. 2019-01-28 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Mihajlovic esonerato dal Bologna. In arrivo Thiago Motta, Paulo Sousa o Ranieri. Corriere della Sera [online]. 2022-09-06 [cit. 2022-12-16]. Dostupné online. (italsky)
Externí odkazy
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
_e_Rosso_e_Nero_(Strisce).svg){kind=small}
