V následujícím seznamu jsou uvedeny masakry, tj. incidenty, při kterých došlo k zabití více než pěti nebojujících osob (neozbrojených civilistů, vězňů nebo válečných zajatců), a ke kterým došlo na území někdejších zemí Koruny české, pozdější české části Československa a pozdější České republiky. Jedná se mj. o případy pogromů a zločinů z národností nenávisti, hromadné popravy, případy poválečného násilí či masových vražd.
85 Židů bylo upáleno před městskou branou u Vyšehradu po smyšlených obviněních z otravy studní, vodních zdrojů a dokonce i vzduchu v domech. Jejich popel byl vhozen do řeky Vltavy a byla zničena pražská synagoga.
Protižidovský pogrom za vlády Karla IV. Poté co skončilo velikonoční kázání v minoritském kostele, se rozlícený dav rozhodl vybít zdejší židovskou komunitu. Majetek Židů pak byl rozkraden, či zkonfiskován městem.
Největší protižidovský pogrom v Praze se odehrál v sobotu před Velikonocemi za nepřítomnosti českého krále Václava IV. ve městě. Většina zdrojů uvádí, že více než 3 tisíce (z tehdejší zhruba čtyřtisícové židovské komunity) bylo zabito (některé zdroje potom odhadují 400–500). Gaon Avigdor Karo (Abigedor Ḳara), básník a znalec kabaly, složil elegie na památku této tragédie, které byly začleněny do tzv. Selichot, neboli společných modliteb recitovaných během židovských vysokých svátků a židovských postních dnů.
Masakry během husitských válek (1419–1434)
K následujícím masakrům a pogromům došlo v českých zemích během husitských válek v letech 1419–1434. Během těchto válek se husité i katolíci dopustili mnoha zvěrstev. Většina husitů byli etničtí Češi, ale byli mezi nimi i němečtí a polští přívrženci tohoto hnutí. Na druhé straně většina katolíků zapojených do tohoto konfliktu byli etničtí Němci, stejně tak potom uherští, čeští a polští katolíci. Oběťmi se v tomto období stávali také Židé, kteří stáli na straně reformátora Jana Husa. Řada vražd a masakrů husitských válek se odehrála též za hranicemi českých zemí, ty však nejsou v seznamu zahrnuty.
Po dobytí Kutné Hory katolickými silami Petrem z Konopiště a Divůčka z Lukova byli husité ze širokého okolí popraveni stětím[1] a svržením do zdejších důlních šachet. V letech 1419 až 1421 tak mělo být popraveno až 1600 lidí.[2] Jedním z popravených byl též kazatel Jan Chůdek.
Židovská čtvrť v Praze byla vypleněna a mnoho Židů bylo zabito. K pogromu patrně došlo počátkem roku 1421, podle některých pramenů k němu došlo brzy po bitvě u Vyšehradu, problěhlé 1. listopadu 1420.[3]
Husitské vojsko o síle asi 6 000 mužů pod vedením Jana Žižky dorazilo 15. března k Chomutovu. Město bylo následující den dobyto a vypáleno, většina obyvatel byla zabita.[4][5]
Po porážce sekty adamitů vojskem Jana Žižky nechal Žižka 40 zajatých stít či upálit.[6] Naživu byl údajně ponechán jen jeden, aby táborskýmkněžím vypověděl všechny skutky svých druhů. Tyto tzv. adamitské články pak poslal Žižka do Prahy, aby o nich byli informováni pražští kněží.[7]
Po porážce radikálních husitů (především táboritů) v bitvě u Lipan v závěru konfliktu bylo v nedalekých stodolách v okolních vesnicích upáleno asi 700 řadových vojáků, kteří se vzdali po slibech milosti a obnovení vojenské služby. Téměř všechny oběti byli etničtí Češi. Za jednoho z hlavních strůjců masakru bývá označován Jan Švihovský z Rýzmburka.
Masakry v letech 1436–1900
Následuje výčet masakrů a pogromů, ke kterým došlo na území v českých zemích v letech 1436 až 1618:
Exemplární veřejná poprava 27 vůdců českého stavovského povstání na pražském Staroměstském náměstí. Martin Fruwein z Podolí zemřel nedlouho předtím za nevyjasněných okolností ve vězení a byl sťat posmrtně, naopak odsouzený Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu byl těsně před popravou omilostněn.
Proces masových poprav probíhající po potlačení Valašského povstání porážkou Valachů v bitvě u Vsetína 26. ledna 1644. Většina poprav byla provedena ve Vsetíně, několik dalších pak v okolních obcích. Jednalo se o jednu z nejmasovějších poprav v české národní historii.
Masakry v letech 1648–1900
Následuje výčet masakrů a pogromů, ke kterým došlo na území v českých zemích v letech 1648 až 1900:
Součást generální stávky a tzv. Sudetské demonstrace v německy mluvících oblastech během hospodářské krize po první světové válce. Podle některých zdrojů při střelbě do demonstrantů na hlavním městském náměstí bylo až 25 lidí zabito (včetně těch asi 70 zraněných, z nichž někteří později zemřeli). Oběťmi byli povětšinou Sudetští Němci.[8]
Součást generální stávky a tzv. Sudetské demonstrace v německy mluvících oblastech během hospodářské krize po první světové válce. Oběťmi byli povětšinou Sudetští Němci.
Masakry během komunistického režimu v Československu (1948-1989)
Níže je uveden seznam masakrů, ke kterým došlo na území české části Československa po nástupu komunistického režimu v zemi roku 1948 až do Sametové revoluce roku 1989:
Jedenáct předních členů Komunistické strany Československa bylo popraveno oběšením a tři další byli odsouzeni k doživotnímu vězení po otevřeně antisemitském osmidenním monstrprocesu inspirovaném Stalinem; 11 ze 14 obžalovaných bylo židovského původu; všech 14 obžalovaných bylo rehabilitováno v letech 1960 až 1963 po vnitřním československém vyšetřování (zveřejněno až mnohem později).
Při pokusu neozbrojených demonstrantů bránit budovu Českého rozhlasu proti sovětským okupantům byli 4 muži zastřeleni a 5 mužů zasaženo a zabito sovětským vojenským nákladním automobilem; téhož dne na stejném místě zemřeli 4 muži při výbuchu sovětského tanku, který demonstranti zapálili. Další 3 lidé zemřeli po rozšíření požáru na okolní budovy; v jiných částech Prahy byly 2 osoby zastřeleny a 2 osoby rozdrceny sovětskými tanky. Součást invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa.
V časných hodinách sovětské invaze byli sovětskými jednotkami zastřeleni 4 lidé na hlavním náměstí a 24 bylo zraněno, z nichž 2 zemřeli později; několik hodin poté vrazil sovětský tank do pasáže na náměstí a způsobil okamžitou smrt 2 lidí a zranil 9 (1 zemřel později).[10] Součást invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa .
Let JAT 367 byl zničen při výbuchu ve vzduchu. Zahynulo 27 z 28 osob na palubě (kromě jugoslávské letušky Vesny Vulović, která přežila pád z výšky 10 160 metrů). Dle oficiální zprávy byla v letadle umístěna bomba agenty Ustasa, existují ale spekulace, že letadlo bylo sestřeleno dvěma československými střelami země-vzduch SA-12, protože bez povolení vstoupilo do vojensky střeženého leteckého prostoru. Letoun McDonnell Douglas DC-9 byl zničen.
Vražedkyně Olga Hepnarová zabila najetím nákladním automobilem na tramvajový ostrůvek v pražských Holešovicích 3 lidi na místě a 17 zranila, z nichž 5 později zemřelo.[11]
Pacientka Eva Kováčová zapálila ústav pro mentálně a tělesně postižené ženy. Kováčová si odseděla 9 let ve vězení a do konce života zůstala většinou v ústavní péči. V 90. letech podstoupila operaci změny pohlaví pod jménem René Lízna. V červenci 2014 spáchal sebevraždu.[13] Tragédii z roku 1992 zachytil film Requiem pro panenku.
Sedmnáctiletý Jiří Popelka zastřelil kradenými zbraněmi 4 lidi (členové jeho rodiny) při pokusu o útěk s komplicem do západního Německa. Odseděl si 9 let ve vězení.
Makedonský státní příslušník Raif Kačar (41) nelegálně drženou pistolí zavraždil svou bývalou přítelkyni (25), její rodiče a současného partnera a poté spáchal sebevraždu. Pachatel obětem předtím vyhrožoval zabitím.
Antonín Blažek (57), kterému hrozilo brzké vystěhování, způsobil ve svém bytě a ve sklepě únik plynu. Neznámým způsobem inicioval výbuch nahromaděného plynu, který měl za následek požár a zřícení části budovy. Pachatel předtím vyhrožoval svým sousedům. Silně poškozený dům musel být kompletně zbourán.
Zdeněk Kovář (63) vešel do restaurace a z legálně držené ruční zbraně a revolveru zahájil palbu do hostů a personálu. K útoku došlo poté, co mu policie nařídila odevzdat střelné zbraně kvůli zhoršujícímu se duševnímu zdraví. V předchozích letech se dopustil několika přestupků, které by policii umožnily jeho střelné zbraně zabavit, ty však nebyly vyšetřovány v plném rozsahu zákona.
Ctirad Vitásek (42) zastřelil pacienty v čekárně Fakultní nemocnice Ostrava nelegálně drženou pistolí CZ 75.[16] Pachatel byl v minulosti třikrát odsouzen, z toho jedno za násilný trestný čin. Pachatel byl již dříve umístěn v psychiatrické léčebně..
Neznámý člověk zapálil centrum péče o mentálně postižené ve Vejprtech, osm lidí zahynulo. V minulosti zde došlo ke dvěma menším případům požáru uvnitř budovy, které vyšetřovala policie. Provozovatel pečovatelského centra zareagoval zabavením všech zapalovačů klientům, ale úřady to považovaly za nezákonné, takže je musel vrátit.
Zdeněk Konopka (54) zapálil synův byt, ve kterém se to hemžilo lidmi na narozeninové oslavě, na kterou nebyl pozván, a zabil 11 lidí. Pachatel byl v minulosti již čtyřikrát odsouzen, z toho dvakrát za násilné trestné činy. Pachatel svému synovi a odcizené manželce vyhrožoval několik týdnů před útokem, policejní vyšetřování incidentu bylo v době útoku stále otevřené.
↑ŠIMEK, František. Staré letopisy české: z vratislavského rukopisu novočeským pravopisem vydává František Šimek. [s.l.]: Historický spolek 212 s. Dostupné online. Google-Books-ID: A4cxAQAAIAAJ.
↑ abDavid J. Podiebrad (ed.): Alterthümer der Prager Josefstadt, israelitischer Friedhof, Alt-Neu-Schule und andere Synagogen, 3rd edition, Prague 1870, p. 140
↑ Zprávy muzea - 600 LET OD DOBYTÍ MĚSTA CHOMUTOVA - Oblastní muzeum v Chomutově. www.muzeumchomutov.cz [online]. [cit. 2022-02-01]. Dostupné online.
↑Dobytí Chomutova 1421 [online]. KAM po Česku, 24.02.2021 [cit. 2022-02-01]. Dostupné online.
↑ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3, Kronika válečných let. Vyd. 2., Ve vydavatelství Karolinum 1. Praha: Univerzita Karlova, 1996. 420 s., [42] s. obr. příl. ISBN80-7184-072-6. [str. 101.]
↑VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ a BLÁHOVÁ, Marie, ed. Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic. Vyd. 2., opr.; (Ve Svobodě 1.). Praha: Svoboda, 1979. 427 s. cnb000162759. (Tzv. adamitské články jsou otištěny na str. 262–263.)
↑KRŇÁVEK, Petr. Jesenická tragédie: sedm mrtvých rukou jediného vraha. Šumperský a jesenický deník. 2013-07-11. Dostupné online [cit. 2024-06-02].
↑ Chronologie událostí 20. a 21. srpna 1968 — Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2024-06-02]. Dostupné online.
↑ Kriminální případy > Olga Hepnarová - tragédie na zastávce | Policie ČR. www.policie-cr.cz [online]. [cit. 2024-06-02]. Dostupné online.
↑REDAKCE. V motorestu U Kadrnožky se v roce 1981 odehrál masakr podobný tomu v Brodě. Deník.cz. 2015-02-26. Dostupné online [cit. 2024-06-02].
↑ROMEA. Romani transgender man, famous as subject of Czechoslovak film, commits suicide. Romea.cz - Everything about Roma in one place [online]. 2014-11-06 [cit. 2024-06-02]. Dostupné online.
↑ Poslední poprava na území ČR: Vrah Lulek ubodal manželku a 4 děti! Kat mu dal provaz a šel na panáka. Blesk.cz [online]. 2024-02-02 [cit. 2024-06-02]. Dostupné online.
↑ Czech shooting: Gunman kills six at hospital in Ostrava. www.bbc.com. 2019-12-10. Dostupné online [cit. 2024-06-02]. (anglicky)
↑VOZÁROVÁ, Jana. Po výbuchu v Loučce našli mrtvou ženu a tři děti, policie mluví o vraždě. Zlínský deník. 2022-04-25. Dostupné online [cit. 2024-06-02].
↑HOLAKOVSKÝ, Natálie Tvrdíková ,Milan. Střelec z fakulty napsal dopis na rozloučenou. Přiznal se k vraždě v Klánovicích. Pražský deník. 2023-12-27. Dostupné online [cit. 2024-10-19].
Literatura
PROKEŠ, Jaroslav. Dějiny Prahy. Praha: R. Schütz, 1948. s. 354.