Sergej Antonovič Klyčkov
Narození	1.jul. / 13. července 1889greg. Dubrovki, dnes Moskevská oblast Ruské impérium Ruské impérium
Úmrtí	8. října 1937 (ve věku 48 let) Moskva Sovětský svaz Sovětský svaz
Příčina úmrtí	střelná rána
Povolání	spisovatel, básník a překladatel
Žánr	poezie
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sergej Antonovič Klyčkov, rusky Серге́й Анто́нович Клычко́в (1. července^jul./ 13. července 1889^greg. Dubrovki — 8. října 1937 Moskva) byl ruský básník, spisovatel a překladatel. Byl popraven v době stalinských procesů.

Sergej Antonovič Klyčkov se narodil ve vsi Dubrovki, asi 100 km severně od Moskvy (dřív Tverská gubernie, dnes Taldomský rajón Moskevské oblasti). Otec byl švec, starověrec. Na radu místního učitele odvezl Sergeje v roce 1899 do Moskvy, aby pokračoval ve studiu. Tam zažil revoluci roku 1905, které se aktivně zúčastnil. V roce 1906 mu byly otištěny první verše na revoluční téma.

V roce 1908 vycestoval s pomocí Modesta Iljiče Čajkovského (1850—1916, bratr Petra Iljiče Čajkovského) do Itálie. Tam se seznámil s Maximem Gorkým a A. V. Lunačarským. Po návratu začal studovat historicko-filozofickou fakultu Moskevské univerzity, byl ale vyloučen v roce 1913.

První světovou válku prožil nejprve v Helsinkách, potom na západní frontě a nakonec v Balaklavě na pobřeží Krymu. Válečné zkušenosti využil v románu Cukrový Němec.

Po říjnové revoluci roku 1917 žil v Moskvě v domě Proletkultu, v jedné místnosti se Sergejem Jeseninem. S ním a dalšími autory založili vydavatelství Moskevské prácovní družstvo umělců slova (Московская трудовая артель художников слова), ve kterém vyšlo několik jeho děl. V letech 1919—1921 žil na Krymu, poté se vrátil do Moskvy. Ve třicátých letech se věnoval překladům děl národů Sovětského svazu (např. díla gruzínského klasika Šoty Rustaveliho, kyrgyzský lidový epos Manas).^[1]

Sergej Klyčkov byl dvakrát ženat. První manželka, Jevgenie Alexandrovna Lobova (1888—1978, Евгения Александровна Лобова), byla jeho dávná láska, která za ním přicestovala již v době 1. světové války do Balaklavy. Druhá manželka se jmenovala Varvara Nikolajevna Kazakova (Варвара Николаевна Казакова). S první manželkou měl dceru Jevgenii (1923—2001), s druhou syna Georgie (1932—1987).^[2]

V roce 1937 byl nepravdivě obviněn, jako člen antisovětské organizace Rolnická strana práce (Трудовая крестьянская партия). 8. října 1937 byl odsouzen k trestu smrti a téhož dne popraven. V roce 1956 byl rehabilitován. (Ve zprávě o rehabilitaci bylo uvedeno falešné datum úmrtí - 21. ledna 1940, které bylo převzato i do některých publikací.)^[3]

V rodném domě ve vsi Dubrovki je od roku 1992 jeho muzeum.^[4]

• Песни (Básně, 1911)
• Потаенный сад(Tajná zahrada, verše, 1913 a 1918)
• Дубрава (Dubina, verše, 1918)
• Кольцо Лады (Prsten Lady, 1918)
• Гость чудесный (Podivný host, 1923)
• Домашние пес­ни (Domácí písně, 1923)
• Сахарный немец (Cukrový Němec, 1925)
• Чертухинский балакирь (Balamutil z Čertuchina, 1926)
• Последний Лель (Poslední Lel (?), 1926)
• Та­лисман (Talisman, verše, 1927)
• Князь мира (Kníže tohoto světa, 1928)
• В гостях у журавлей (Na návštěvě u jeřábů, verše, 1930)
• Сараспан (Saraspan, verše, zpracování folkloru a překlady, 1936)

Časopisecky byly verše Sergeje Klyčkova česky zveřejněny již za jeho života.^[5] Zmíněn byl i v Rozpravách Aventina.^[6] Jednalo se však o ojedinělé počiny. Knižně vyšlo česky:

• Kníže tohoto světa (přel. Jiřina Miklušáková, obálka a graf. úprava Pavel Hrach, Praha, Vyšehrad, 1988)
• Balamutil z Čertuchina (přel. Jiřina Miklušáková, předml. Miluše Zadražilová, graf. úprava Hana Keslová, Praha, Odeon, 1990)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Клычков, Сергей Антонович na ruské Wikipedii.

• Sergej Klyčkov - nedoceněné dědictví starověrecké kultury (rusky)

• Moskevské procesy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergej Antonovič Klyčkov na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Sergej Antonovič Klyčkov