Střela Sea Slug byla vyvinuta v letech 1949–1962 britskou zbrojovkou Armstrong Whitworth. Primárně měla sloužit k ničení vysoko letících bombardérů. Roku 1959 byla úspěšně testována z paluby zkušební lodě HMS Girdle Ness a schválena pro sériovou výrobu.[1] Do služby byla zavedena roku 1962 společně se svými nosiči – torpédoborci třídy County.[2]
Popis
Rozměrná střela měla válcový trup a obdélníkové řídící a ocasní plochy, uspořádané do kříže. Poháněl je raketový motor na tuhé pohonné látky Foxhound a čtyři urychlovací raketové motory Gosling. Systém využíval přehledový radar typu 965 a rádiový výškoměr typu 277, přičemž ozařování cíle zajistil radar typu 901.[2]
Verze
Sea Slug Mk 1 / GWS.1 – Základní verze střely. Nesly ji první čtyři torpédoborce třídy County.[2]
Sea Slug Mk 2 / GWS.2 – Modernizovaná výkonnější verze. Byla přesnější, účinnější proti nízkoletícím a hladinovým cílům. Zároveň byla odolnější proti elektronickému rušení. Byly jí vybaveny zbylé čtyři torpédoborce třídy County.[2]
Operační služba
Střely Sea Slug byly poprvé bojově nasazeny ve falklandské válce. Nasazeny byly střelami Sea Slug Mk 2 vyzbrojené torpédoborce Glamorgan a Antrim.[2] Střela tehdy již byla zastaralá a nedosáhla žádného sestřelu.[1]
Chilské námořnictvo – Zakoupilo čtyři vyřazené britské torpédoborce třídy County. Na plavidlech Prat (ex Norfolk) a Almirante Cochrane (ex Antrim) byl ponechán instalovaný systém Sea Slug Mk 2, který až později nahradil moderní systém Barak.[2]