Car byl císařský titul panovníka v Rusku. Označení pochází z latinského slova caesar.
Jako první používal titul car veliký kníže moskevskýIvan III., když si vzal po pádu Konstantinopolebyzantskou princeznu Sofii Palaiologovnu, neteř posledního byzantského císaře Konstantina. Po sňatku se Ivan III. považoval za nejpřednějšího panovníka pravoslavného světa a za dědice a nástupce byzantských císařů, vládce třetího Říma. Do znaku přijal byzantského korunovaného dvouhlavého orla. Vedle titulatury kníže nebo pán celé Rusi (kňaz - gosudar vseja Rusi) používal v korespondenci s méně významnými panovníky také titul car.
Jeho nástupce Vasilij III. použil titul „car a vládce celé Rusi“ („car i gosudar vseja Rusii“) v návrhu rusko-habsburské spojenecké smlouvy, kterou v této podobě potvrdil císař Maxmilián I. Habsburský. Dědičně titul cara získal korunovací v roce 1547RurikovecIvan IV. Hrozný a Velkoknížectví moskevské se stalo Ruským carstvím. Rusko-habsburské spojenecké smlouvy využil Petr I. Veliký, který se snažil odůvodnit starobylý nárok ruských carů na císařskou hodnost. Jelikož západní mocnosti v této době neuznávaly (dědičnou) císařskou hodnost titulu car, proto roku 1721 mu Senát udělil titul imperátor a tím se formálně potvrdil nárok ruských carů na dědičnou císařskou hodnost a de facto tím titul car získal vedlejší postavení a byl příležitostně použit pro označení Cara polskiho jako ruského cara jako !krále! Polska. Proto se mezi některými historiky dnes vedou spory o to, zda je ruský titul car císařský nebo jen královský. Posledním ruským carem byl Mikuláš II. z romanovské, respektive holštýnsko-gottorpské dynastie, sesazený v roce 1917.
princ, syn cara nebo carevny (v době před Petrem Velikým), kromě toho titul carevič měli i někteří potomci samostatných tatarskýchchánů, např. potomci Kučuma měli titul sibiřský carevič
od r. 1797 titul následníka trůnu v mužské linii, plný titul následník cesarevič (Наследник Цесаревич), neformálně v Rusku zkracovaný do podoby Наследник s velkým začátečním písmenem nebo řidčeji do podoby Цесаревич, rovněž s velkým začátečním písmenem
jeden z titulů cara, později (v imperátorském období) náležel synům, bratrům a (v mužské linii) i vnukům imperátora (bratrům imperátora nárok odebrán nařízením Alexandra III.)