PROFILPELAJAR.COM

Rudolf I. z Vermandois
	hrabě z Amiens, Vermandois a Valois
	Nákres Rudolfovy pečeti
Narození	1094
Úmrtí	13. října 1152
Pohřben	klášter Crépy
Manželky	Eleonora z Blois; Petronila Akvitánská; Laureta Flanderská
Potomci	Hugo II. z Vermandois; Alžběta z Vermandois; Rudolf II. z Vermandois ; Eleonora z Vermandois
Dynastie	Dynastie z Vermandois
Otec	Hugo I. z Vermandois
Matka	Adelaida z Vermandois
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf I. z Vermandois (francouzsky Raoul le Vaillant nebo Raul le Borgne, 1094 – 13. října 1152)^[1] byl hrabě z Amiens, Vermandois a Valois, francouzský senešal a regent království z dynastie Kapetovců. Během svého života byl jedním z nejvlivnějších velmožů na královském dvoře,^[2] svým manželským životem si přivodil vyobcování z náruče církve svaté.

Život

Rudolf byl synem Huga z Vermandois (bratra francouzského krále Filipa I.) a Adély, dcery a dědičky hraběte Herberta z Vermandois. Po otcově smrti ve Svaté zemi roku 1101 převzal hraběcí titul, ale skutečné vlády se dočkal až roku 1117.^[2] Roku 1128 přišel při obléhání hradu Livry o oko a jeho královský bratranec Ludvík VI. utrpěl zranění na noze. Těžce zraněného Rudolfa jmenoval po Štěpánovi z Garlande francouzským senešalem.^[3] Úřadu se však fakticky ujal až o tři roky později, v roce 1131.^[4]

Okolo roku 1138 byl Rudolf krátce v opozici vůči mladému Ludvíkovi VII. a podporoval královnu vdovu Adélu Savojskou. O rok později došlo mezi hrabětem a králem k usmíření.^[1] Život si opět zkomplikoval roku 1142 zapuzením své ženy Eleonory kvůli Petronile, sestře královny Eleonory. Příbuzenství, tak potřebné pro rozluku s první manželkou, mu odsvědčili tři vysoce postavení biskupové.

„	Zvěst o křivé přísaze se rozšířila po celém kraji a přičiněním Thibauda ze Champagne se dostala až k papežskému dvoru. Raoulem zapuzená manželka byla jeho neteří a on tu pohanu nemohl snést...	“
— Heřman z Tournai^[5]

Zapuzená žena byla sestrou,^[6] ne neteří hraběte ze Champagne a na její stranu se postavil i Bernard z Clairvaux. Následoval koncil v Lagny, který potvrdil platnost Rudolfova prvního manželství, suspendoval tři provinilé biskupy a nad jeho hrabstvím vyhlásil interdikt.^[7] Král Ludvík vojensky podpořil svého senešala a pak se celý život trápil výčitkami nad tisíci ubožáky, kteří uhořeli v kostele ve Vitry. Roku 1143 strany uzavřely ve Vitry mír. Exkomunikovaný Rudolf zůstal s Petronilou.

Roku 1146 král přijal kříž a o rok později^[8] jmenoval švagra Rudolfa společně s opatem Sugerem a remešským arcibiskupem Samsonem regenty království.^[4] V době královy nepřítomnosti se Rudolfovi podařilo vyřešit nepříjemnou záležitost se svou první ženou. Roku 1148 v Remeši došlo k konsistoři, které se zúčastnila i zapuzená choť s příbuzenstvem.

„	Stěžuješ si, že se ti nedostalo sluchu, že ti bylo způsobeno násilí, protivná strana tě poškodila, navracím tě do míst spravedlnosti, abyste mohli ty a tvoji lidé, stejně jako i hrabě, vypovědět, co budete chtít...	“
— Římský biskup

Eleonora z Blois však pravila, že zpět muže, jehož duše jí byla uloupena, již nechce a manželství bylo rozvedeno za podmínky, že bude opuštěné ženě vráceno věno. Tehdy vyšlo najevo, že k vrácení věna již došlo a hrabě Theobald již odškodnění za sestřinu pohanu dostal. Přítomní muži církve byli pohoršeni a předpověděli hraběti Rudolfovi za dlouhodobé zostuzování církve chmurný konec.^[9]

„	Z jeho lože nevzejde nic dobrého	“
— Bernard z Clairvaux^[10]

Bernardova předpověď se vyplnila. Petronila časně zemřela. Hrabě Rudolf se roku 1152^[1] znovu oženil a již krátce po svatbě onemocněl. Lékař senešalovi zakázal milostné obcování, vášnivý muž jej však neposlechl a za tři dny zemřel.^[10] Byl pohřben v opatství Saint-Arnoul v Crépy-en-Valois.^[1] Syn Rudolf onemocněl malomocenstvím, dcery byly výhodně provdány, ale zemřely bezdětné.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d www.fmg.ac
↑ ^a ^b www.mittelalter-genealogie.de
↑ EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 128. Dále jen Francouzští králové.
↑ ^a ^b BARBER, Malcolm; BATE, Keith. Letters from the East : crusaders, pilgrims and settlers in the 12th-13th centuries. 1. vyd. Farnham: Ashgate Publishing, 2010. 188 s. ISBN 978-0-7546-6356-0. S. 46. (anglicky) Dále jen Letters.
↑ DUBY, Georges. Rytíř, žena a kněz. České Budějovice: Garamont, 2003. ISBN 80-86379-44-2. S. 162. Dále jen Rytíř.
↑ www.mittelalter-genealogie.de
↑ Rytíř, str. 163
↑ Francouzští králové, str. 138
↑ Rytíř, str. 164–165
↑ ^a ^b Rytíř, str. 165

Literatura

BARBER, Malcolm; BATE, Keith. Letters from the East : crusaders, pilgrims and settlers in the 12th-13th centuries. 1. vyd. Farnham: Ashgate Publishing, 2010. 188 s. ISBN 978-0-7546-6356-0. (anglicky)