Rolls-Royce SMR

Rolls-Royce SMR
Chybí zde svobodný obrázek
Stát původuSpojené královstvíSpojené království Spojené království
KoncepceLehkovodní tlakovodní
Rok začátku vývoje2015
Počet existujících kusů0
Počet kusů ve výstavbě0
Plánovaná životnost60 let
Jaderný reaktor
PalivoUran 235U
ChladivoH2O
ModerátorH2O
Kontejnmentano
Výkon hrubý470 MW
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rolls-Royce SMR, někdy také označován jako RR SMR nebo UK SMR je návrh pro malý modulární reaktor (SMR) navržený společností Rolls-Royce (RR) v Spojeném království. Rolls-Royce SMR je tlakovodní reaktor, který používá lehkou vodu jako chladivo i moderátor. Reaktor je založen na ověřených technologiích z velkých jaderných reaktorů. Cílem návrhu je vytvořit standardizovaný malý modulární reaktor, který je levný, bezpečný spolehlivý a rychle postavitelný. Oproti starším návrhům tlakovodních reaktorů však obsahuje spolehlivější aktivní i pasivní bezpečnostní systémy. V roce 2024 se společnost ČEZ rozhodla spolupracovat na SMR právě se společností Rolls-Royce.[1][2][3]

Ačkoliv se reaktor považuje za SMR, jeho čistý výkon 443 MWe je srovnatelný s jedním blokem JE Dukovany. Společnost plánuje postavit celou elektrárnu během čtyř let, z toho dva roky na přípravu lokality a schvalování a dva roky na samotnou výstavbu a spuštění. Cena za jeden reaktor by se měla pohybovat kolem 55 miliard Kč.[2][3]

Technický popis reaktoru

Princip tlakovodního reaktoru

Schéma tlakovodního reaktoru

Tlakovodní reaktory patří spolu s varnými reaktory mezi tzv. konvenční lehkovodní reaktory. V aktivní zóně reaktoru je řetězovou štěpnou reakcí uvolňováno teplo, které je vodou odváděno pryč. Voda v primárním okruhu se zahřívá a ačkoliv je ohřátá na teplotu mnohem vyšší než 100 °C, z důvodu vysokého tlaku nedochází k varu. Voda z primárního okruhu putuje do tepelného výměníku zvaného parogenerátor, kde předá teplo do sekundárního okruhu. Tlak v sekundárním okruhu je nižší, díky čemuž dochází k varu vody, která se přemění na vodní páru která roztáčí turbínu a vyrábí tak elektrickou energii.[4]

Reaktorová nádoba

Tlaková nádoba reaktoru má průměr 4,5 m, výšku 11,3 m a hmotnost 220 tun. Nádoba je tvořena z oceli SA508M, která je v jaderném průmyslu velmi rozšířená. Ve spodní části nádoby se nachází aktivní zóna s palivem, nad aktivní zónou jsou umístěny regulační tyče a různé měřící přístroje.[3]

Palivo

Aktivní zóna Rolls-Royce SMR je tvořena 121 palivovými soubory, které jsou složeny z palivových tyčí v čtvercové mříži 17×17, v každé z nich se nacházejí palivové tablety s UO2 s obohacením do 5 %. Obohacení paliva se napříč aktivní zónou liší, pro zajištění rovnoměrné výkonové distribuce. Během výměny paliva se každých 18 až 24 měsíců vymění třetina paliva v aktivní zóně. Finální průměrné vyhoření paliva je kolem 60 000 MWd/tU, srovnatelné s velkými PWR III. generace. Po skončení kampaně je palivo vyjmuto a po dobu 6 až 8 let dočasně uskladněno v chladicím bazénu. Palivo obsahuje vyhořívající absorbátory neutronů z Gd2O3, které umožňují delší palivovou kampaň.[3]

Primární okruh

Primární okruh je kromě reaktorové nádoby tvořen třemi chladícími smyčkami, třemi hlavními cirkulačními čerpadly, třemi vertikálními parogenerátory a jedním společným kompenzátorem objemu. Voda v primárním okruhu má teplotu 297 °C na vstupu do reaktoru, 327 °C na výstupu a tlak 15,5 MPa.[3]

Turbogenerátor

Tlak v sekundárním okruhu je 7,6 MPa a voda se tak přeměňuje na vodní páru. Vzniklá vodní pára roztáčí turbínu, která je připojena k generátoru, který přeměňuje teplo na elektrickou energii v podobě střídavého proudu o frekvenci 50 Hz a napětí kolem 20 kV. U návrhu pro americký trh lze předpokládat frekvenci 60 Hz. Elektrárna dokáže regulovat svůj výkon podle potřeby sítě rychlostí až 5 % za minutu. Typ použité turbíny zatím nebyl upřesněn. [3]

Kontejnment

Reaktorová nádoba je spolu s několika dalšími systémy uzavřena v kovové ochranné obálce, která v případě poškození paliva zabraňuje jak úniku radionuklidů do životního prostředí, tak poškození reaktoru zvenku (například extrémním počasím či pádem letadla). [3]

Ovládání reaktoru

Reaktor je ovládán z řídicí místnosti, ze které operátoři ovládají chod celé elektrárny. Oproti starším elektrárnám je zde kladen důraz na pasivní bezpečnost s minimální potřebou zásahu operátora. I při nejhorší realistické havárii má operátor minimálně 72 hodin na zakročení. K regulaci výkonu jsou primárně využívány regulační tyče a absorbátor z Gd2O3 uvnitř palivových tyčí. Tyče jsou zasouvány seshora, což znamená, že v případě havárie a ztráty elektrického napájení mohou do aktivní zóny spadnout samovolně volným pádem. Na rozdíl od většiny tlakovodních reaktorů tento koncept nepočítá s regulací kyseliny borité v moderátoru pro běžnou regulaci kritičnosti, systém je určen pouze pro odstavení reaktoru v případě havárie. Rozhodnutí bylo učiněno za účelem snížení koroze v primárním okruhu a zjednodušení elektrárny.[3]

Odkazy

Reference

  1. ČEZ naváže strategické partnerství s firmou Rolls-Royce pro modulární reaktory [online]. [cit. 2024-09-19]. Dostupné online. 
  2. a b Rolls-Royce SMR [online]. [cit. 2024-07-11]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h https://aris.iaea.org/PDF/UK-SMR_2020.pdf
  4. Handbook of small modular nuclear reactors. Příprava vydání Daniel T. Ingersoll, Mario D. Carelli. Second edition. vyd. Oxford, United Kingdom ; Cambridge, MA: Woodhead Publishing, an imprint of Elsevier 626 s. (Woodhead Publishing series in energy). Dostupné online. ISBN 978-0-12-823916-2.