Pozdně goticko-renesanční kostel Nejsvětější Trojice v Loukově byl postaven v letech 1610–1612 na místě středověkého kostela, který se připomíná už ve 14. století.[5]Jáchym Ondřej Schlik (1569–1621), který byl jako jeden z 27 protestantských předáků popraven na Staroměstském náměstí, nechal pod hlavním oltářem zbudovat rodinnou hrobku.[1]
Karel Alan Rohan ji nechal v roce 1824 vyklidit a vstup z kostela zazdít. Od východu byla přistavěna nová rodinná hrobka s vlastním vchodem.[1] Po Karlově smrti nechala jeho dcera Berta k hrobce východním směrem dostavět novogotickou pohřební kapli. Stavba probíhala mezi lety 1836–1840. Údržba hrobky měla být financována z nadačního fondu, který byl pro tento účel založen na Sychrově 10. srpna 1840.[6] Hrobka byla později rozšiřována. Za Kamila Rohana byla vybudována Nová (boční) hrobka.[7] Naposledy byla hrobka upravena v roce 1908 za knížete Alana z Rohan-Guémené-Rochefortu. V druhé polovině 20. století byla několikrát vykradena.[1]
Architektura
Před průčelím kaple se ve strmém svahu nachází terasa, na kterou se schází od hřbitova skrz pilířové brány po točitém schodišti po obou stranách kněžiště kostela. Schodiště a terasa jsou postaveny na půdorysu půlkruhu.[2]
Novogotická pohřební kaple s hrobkou je postavena z tesaných pískovcových kvádrů. Má podélný severojižní půdorys. Střecha je sedlová. Trojosé východní průčelí je uprostřed zvýrazněno trojhranným štítem, na jehož vrcholu býval kamenný kříž. Středu štítu dominuje oblouk ve tvaru velké jeptišky, dolní část střední osy tvoří hrotitý portál, nad kterým je osazen erb Rohanů. Po obou stranách portálu je kruhové okno.[2][5] Průčelí je rozčleněno šesti příporami, které jsou nad štítem zakončeny fiálami. Štít a fasádu průčelí nad okny zdobí panelování s historizující ornamentikou.[2]
Interiér
Pohřební kaple je sklenuta šesti poli plackové klenby na pásech, které uprostřed podpírají dva pilíře.[5] V kapli po levé straně visí na stěně krucifix, naproti je v nice umístěna socha Panny Marie. Z novější doby pochází nápisová deska věnovaná památce posledního majitele Sychrova Alaina Rohana (1893–1976), jeho dcery, sester a bratra (francouzský text je uveden v rámečku vpravo).
PRIONS POUR ALAIN PRINCE DE ROHAN NÉ À SYCHROV LE 26. 7. 1893 MORT À VIENNE LE 2. 9. 1976 SA FILLE ALIETTE DE ROHAN NÉE À SYCHROV LE 29. 7. 1930 MORT À PARIS LE 1. 2. 1968 SES SOEURS BERTHA HERZOGENBERG NÉE À PRAGUE LE 5. 1. 1889 MORT À BERGEN LE 9. 8. 1977 JOHANNA COLLOREDO MANNSFELD NÉE À SYCHROV LE 16. 7. 1890 MORT À VIENNE LE 15. 3. 1961 MARIE DE ROHAN NÉE À SYCHROV LE 26. 7. 1893 MORT À VIENNE LE 20. 11. 1966 SON FRÉRE KAREL ANTON DE ROHAN NÉ À ALBRECHTSBERG LE 9. 1. 1898 MORT À SALZBURG LE 17. 3. 1975
Z kaple se směrem na západ vstupuje do staré hrobky zahloubené pod presbytářem. Nacházejí se tam dvě místnosti. V první místnosti s valenou klenbou o 5 výsečích, která má rozměry 5,1 na 4,6 metru,[8] stojí jedna rakev na roštu. Na ni za mřížovou brankou navazuje další hrobní komora o rozměrech 5 na 4,1 metru,[8] kde se nachází více než rakví. Před rakvemi je bílá mramorová deska s výčtem prvních pohřbených (Louisa Aglaja, Jindřich, Karel Alan, Berta, Viktor, Ludvík, Marie Louisa Josefina, Gasparina).[9]
Severním směrem se z kaple pískovcovým portálem, který zdobí větve a rozviliny nesoucí štít s erbem, vstupuje po schodech do Nové (pravé nebo boční) hrobky.[8] Má tvar obdélné síně, která je osvětlená shora.[8] K ní kolmo přiléhají kobky pro samotné rakve (čtyři kóje po dvou řadách, celkem tedy 16 míst). Vzadu jsou pod podlahou krytou bronzovými náhrobním deskami pohřbeni Kamil z Rohan-Guémené-Rochefortu a jeho manželka Adléta. Její deska je z pražské dílny Otta Sandtnera a má tvar gotického portálu, v jehož tympanonu je motiv beránka. Na deskách jsou následující nápisy:[10]
Mater tenens ius – coelorum servum Tuum respice – O succursus Tu cunctorum
Mater tenens ius – coelorum servum Tuum respice – O succursus Tu cunctorum
uprostřed:
non intrabunt in civitatem sanctam Jerusalem nisi qui scripti sunt in libro vitae. Agni. Hic quescit Serenissimus Dominus CAMILLUS PRINCEPS DE ROHAN Duc de MONTBAZON ET BOUILLON PRINCEPS DE GUÉMENÉE DE ROCHEFORT ET DE MONTAUBAN Ordinis austriaci aurei velleris eques Comitiorum nobilium Austriae membrum haereditarium natus XIX Decembris MDCCC obiit XIII Septembris MDCCCXCII. Requiescat in pace.
non intrabunt in civitatem sanctam Jerusalem nisi qui scripti sunt in libro vitae. Agni. Hic quescit Serenissima Domina ADELA PRINCIPISSA DE ROHAN Ducissa de MONTBAZON ET BOUILLON PRINCIPISSA DE GUÉMENÉE DE ROCHEFORT ET DE MONTAUBAN NATA PRINCIPISSA DE LÖWENSTEIN WERTHEIM ROCHEFORT nata XIX Decembris MDCCCVI obiit XIV Novembris MDCCCLXXXIV. Requiescat in pace.
V přední části jsou na podlaze vystaveny dvě rakve. Hrobka je odvětrávána třemi otvory v síle ohradní zdi a čtyřmi průduchy severně od schodiště.[2]
Seznam pohřbených
V hrobce bylo pohřbeno 41 rodinných příslušníků.[11][12] Publikace Rohanové. Raději zemřít nežli se poddat explicitně uvádí výčet 19 osob a jednu neoznačenou rakev.[1] Od počátku 19. století, kdy byl Rohanům uznán knížecí titul, do roku 1945 žilo v Čechách šest knížat a hlav rodu.[pozn. 1]
Až na posledního, který byl z Československa v roce 1945 odsunut, byli všichni pohřbeni v Loukově. Zámek Sychrov vlastnili Rohanové 125 let (1820–1945). Poslední soukromý majitel sychrovského statku Alain Rohan byl v roce 1976 pohřben na hřbitově ve Vídni-Hietzingu, stejně jako jeho manželka Margarethe, roz. z Schönburg-Hartensteinu (1897–1980), jejich zavražděná dcera Aliette (1930–1968) a Alainova sestra (dvojče) Marie (1893–1966).[14] Druhorozená Alainova dcera Marguerite, provd. Kottulinsky (1923–2012) byla pohřbena na hřbtitově v Attersee v Rakousku.[15] Třetí Alainova dcera Mabile, provd. Belcredi (1924–1982) byla pochována na hřbitově v Allandu v Dolních Rakousích.[16]
Chronologicky podle data úmrtí (výběr)
V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených.[17][18][19] Fialově jsou vyznačeni příslušníci všech větví rodu Rohanů, žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny. Červeně jsou zvýrazněna knížata. Generace jsou počítány od prapředka Rohanů Guéthénoka z Porhoët († 1046). Jeho pravnuk Alain I. († 1128/1147) se psal z Rohanu.[20] V roce 1536 byl rod povýšen do hraběcího stavu s predikátem z Montbazonu, v roce 1588 jim byl udělen vévodský titul se stejným predikátem.[21] U manželek z jiných rodů je generace v závorce a týká se generace manžela. Na rozdíl od obdobných článků jsou v závorce navíc uvedena jména ve francouzštině nebo němčině, protože se opakovaně objevují v historických pramenech i v nové literatuře.
V přehledu je uvedena forma kníže z Guémené, která se odvozuje od obce Guémené-sur-Scorff[pozn. 3] a kterou uvádí i publikace Rohanové. Raději zemřít nežli se poddat.[1] Nebeský uvádí Guéméné.[18]Mašek preferuje tvar Guémenée,[21] který se objevuje také na náhrobní desce knížete Kamila a jeho ženy Adléty[10] a kterého se drží i Almanach českých šlechtických rodů.[22] Nápisy na rakvích obsahují formu Guemenée.
Pohřben 18. 1. 1836 v kryptě za přítomnosti 42 kněží.[23]
Generálmajor (1800). V roce 1806 koupil panství Řepín na Mělnicku jako první české panství koupené Rohany. Se sestrou své ženy Marií Luisou Paulinou z Bironu (1782–1845) měl nemanželskou dceru Marii Wilson von Steinach (1805–1893).[pozn. 4] Adoptoval své synovce Kamila (č. 23) a Benjamina (č. 7). Zemřel ve věku 67 let.
23. 7. 1800: Berta (Berthe) z Rohan-Guémené (č. 6)
Pohřben 13. 12. 1846 v knížecí kryptě v přítomnosti 44 duchovních.[28]
Kníže z Rohanu, 10. vévoda z Montbazonu, vévoda z Bouillonu, 11. kníže z Guémené. Oženil se se svou neteří. Zemřel ve věku 80 let a jím vymřela větev Rohan-Guéméné.
28. 5. 1826 Bor: Adelheid z Löwenstein-Wertheim-Rosenbergu (č. 16)
V knížecí kryptě v Loukově pohřben 16. 9.1892,[45] zádušní mše se sloužila 19. 9. v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze a patronátních kostelech.[46]
V hrobce bylo také dočasně pohřbeno srdce Ludvíka VII. Antonína Jindřicha (Louis Antoine Henri) de Bourbon-Condé (1772–1804). Tento poslední mužský potomek rodu de Condé s titulem vévoda z Enghien se zamiloval do o pět let starší Charlotty z Rohan-Rochefortu (1767–1841), dcery Karla Julia (Charles Jules Armand) z Rohan-Rochefortu (1729–1811) a jeho manželky Marie Jindřišky Charloty (Marie Henriette Charlotte) z Orléans-Rothelinu (1744–po 1792?). Přestože vztahu rodina vévody nepřála, pravděpodobně se v roce 1804 tajně vzali. Vévoda se stal obětí únosu a justiční vraždy. Z nařízení Napoleona Bonaparta, který se obával royalistického povstání, oddíl francouzských vojáků přebrodil Rýn a vévodu z bádenského Ettenheimu unesli. Po vykonstruovaném procesu byl Ludvík Antonín Jindřich pro výstrahu ostatním monarchistům 21. března 1804 popraven zastřelením šestnácti ranami ve Vincennes. Ještě před svou smrtí si vévoda odstřihl pramen vlasů, sundal prstýnek a nechal je poslat Charlottě. Jeho tělo pak bylo vhozeno do jámy v hradním příkopu. Místo popravy dodnes označuje kamenný sloup. Po porážce Napoleona přikázal nový francouzský král Ludvík XVIII. tělo vévody exhumovat a jeho ostatky uložit v hradní kapli ve Vincennes, kde spočívají dodnes. Vévodovo srdce bylo v roce 1816 nabalzamováno a v kanopě převezeno do Rohanské hrobky v Loukově. Smrtí vévodova otce v roce 1830 rod Bourbon-Condé vymřel po meči. Charlotta se už znovu neprovdala a zemřela v roce 1841 v Paříži. Koncem 70. let 20. století srdce z rozbité kanopy vyzvedla paní Margueritte Kottulinsky (1923–2012), dcera posledního soukromého majitele Sychrova, a převezla ho do Francie, kde bylo pietně uloženo vedle milované Charlotty z Rohan-Rochefortu.[52][53]
Odkazy
Poznámky
↑Hlava rodu užívá titul kníže Rohan, vévoda z Montbazonu a Bouillonu, kníže z Guémenée, Rochefortu a z Montaubanu.[13]
↑České republikánské zřízení přijetím zákona č. 61/1918 Sb. šlechtické tituly od roku 1918 (s výjimkou období protektorátu) neuznává.
↑Marie Luisa Paulina z Bironu (19. 2. 1782 Jelgava – 8. 1. 1845) porodila nemanželskou dceru Marii Wilson ze Steinachu (8. 12. 1805 Paříž – 6. 1. 1893 Kunzendorf), která se 25. prosince 1829 v České Skalici provdala za Fabiana purkrabího z Dohna-Schlobitten (5. 8. 1802 Mallmitz – 4. 5. 1871 Kunzendorf).
↑V roce 1816 Vídeňský kongres obnovil titul vévody z Bouillonu a udělil ho Karlu Alanu Gabrielovi z Rohanu, vnukovi Marie Louisy de La Tour d'Auvergne (1725–1781), která byla dcerou dřívějšího vévody Charlese Godefroye de La Tour d'Auvergne (1706–1771, vévodou od 1724). Posledním vévodou z Bouillonu z rodu de La Tour d'Auvergne byl bezdětný Jacques Léopold (1746–1802), synovec Marie Louisy.
↑ abcdePamátkový katalog: Rohanská pohřební kaple a hrobka [online]. Národní památkový ústav [cit. 2022-10-06]. Dostupné online.
↑Prohlídka kostela a knížecí rohanské hrobky [online]. [cit. 2022-10-06]. Dostupné online.
↑ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 454.
↑ abcPOCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech (2) K/O. Praha: Academia, 1978. 578 s. S. 314.
↑ abRohanové. Raději zemřít nežli se poddat, s. 61
↑HORÁČEK, Bohumil. Rohanská hrobka v Loukově. Patron. Čtvrtletník přátel drobných památek Jizerských hor. Jiřetín pod Bukovou: Spolek Patron. Roč. 2020 (31. ročník), čís. 1, s. 26–33, zde 30. Dále jen Rohanská hrobka v Loukově. Dostupné online.
↑ abcdSoupis památek historických a uměleckých, s. 473
↑ŠIMÁK, Josef Vítězslav. Soupis památek historických a uměleckých v okresu mnichovohradišťském. Díl I. Praha: Archaeologická komise při České Akademii věd a umění, 1930. 648 s. S. 477. Dále jen Soupis památek historických a uměleckých.
↑ abSoupis památek historických a uměleckých, s. 473–475
↑KROUPOVÁ, Jana. Představujeme obce našeho regionu: Loukov. S. 89–104, zde 91. Od Ještěda k Troskám [online]. Paměť Českého ráje a Podještědí z. s.. Roč. 2017, čís. 2, s. 89–104, zde 91. Dostupné online.
↑ abcdMAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN80-204-1049-X. S. 234.
↑ abKADLEC, Miloš. Rohanové. Nymburk: VEGA-L pro Národní památkový ústav - územní památkovou správu na Sychrově, 2013. 18 s. ISBN978-80-905555-5-6. S. 10. Dále jen Rohanové.
↑ abRohanové. Raději zemřít nežli se poddat, s. 58