PROFILPELAJAR.COM

Rogério Dutra da Silva
Rogério Dutra da Silva
	Rogério Dutra da Silva v kvalifikaci Wimbledonu 2014
Přezdívka	Rogerinho
Stát	Brazílie
Datum narození	3. února 1984 (40 let)
Místo narození	São Paulo, Brazílie
Bydliště	Balneário Camboriú, Brazílie
Výška	178 cm
Hmotnost	73 kg
Profesionál od	2003
Držení rakety	pravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek	1 832 302 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	30–65
Tituly	0 ATP, 10 challengerů, 9 Futures
Nejvyšší umístění	63. místo (24. července 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	2. kolo (2017)
French Open	2. kolo (2017)
Wimbledon	1. kolo (2013, 2016, 2017)
US Open	2. kolo (2011, 2012, 2013)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry	2. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů	26–26
Tituly	1 ATP, 4 challengery, 9 Futures
Nejvyšší umístění	86. místo (11. září 2017)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open	čtvrtfinále (2017)
Wimbledon	1. kolo (2017)
US Open	2. kolo (2017)
	Údaje v infoboxu aktualizovány dne 2. srpna 2019; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rogério Dutra da Silva (* 3. února 1984 São Paulo) je brazilský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal do prosince 2017 devatenáct titulů ve dvouhře a třináct ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl da Silva ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2017 na 63. místě a ve čtyřhře pak v září téhož roku na 86. místě. Trénuje ho Leonardo Kirche.^[1]

V brazilském daviscupovém týmu debutoval v roce 2011 semifinálem 1. skupiny Americké zóny proti Uruguayi, v němž vyhrál dvouhry s Marcelem Felderem i Martinem Cuevasem. Přispěl tak k výhře Brazilců 5:0 na zápasy. Do roku 2018 v soutěži nastoupil k šesti mezistátním utkáním s bilancí 6–4 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.^[3]

Brazílii reprezentoval da Silva také na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské dvouhře skončil ve druhém kole na raketě šestého nasazeného Francouze Gaëla Monfilse.

Tenisová kariéra

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval da Silva v listopadu 2001, když na turnaji v Campinasu obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl svému krajanovi Júliu Silvovi.^[2] Premiérový singlový titul v této úrovni vybojoval v červnu 2006 na brazilské události v Chapecu po finálové výhře nad Uruguaycem Martinem Vilarrubim. Na challengerech ATP poprvé triumfoval na říjnovém BH Tennis Open International Cup 2010 v Belo Horizonte, kde v závěrečném duelu zvítězil nad argentinským hráčem Facundem Argüellem.^[2]^[1]

Premiérové čtvrtfinále na okruhu ATP World Tour si zahrál na červencovém Bet-at-home Cup Kitzbühel 2012 po skreči Jana Hájka a zdolání sedmého nasazeného Lotyše Ernestsa Gulbise. Mezi poslední osmičkou jej zastavil Ital Filippo Volandri. Bodový zisk mu po turnaji poprvé v kariéře zajistil průnik do elitní světové stovky, když 30. července 2011 v žebříčku figuroval na 95. místě.^[1]

Ve finále okruhu ATP Tour debutoval na antukovém International German Open 2012, hraném v Hamburku v kategorii ATP 500, kde v závěrečném duelu čtyřhry se Španělem Danielem Muñozem de la Nava nestačili na španělský pár David Marrero a Fernando Verdasco. Na turnaji startovali z pozice náhradníků.^[1]

V kvalifikaci Internazionali BNL d'Italia 2013 utrpěl poranění vazů hlezna. S nedoléčenou distorzí odehrál kvalifikační turnaj v Nice a po challengeru v Braunschweigu byl přinucen přerušit sezónu na sedm týdnů. Vrátil se newyorským US Open 2013 bez jediné výhry na okruhu v probíhajícím roce. Po zvládnuté kvalifikaci odehrál 27. srpna první kolo proti Kanaďanu Vasekovi Pospisilovi. V pětisetovém boji odvrátil sedm mečbolů a poprvé v kariéře otočil utkání ze stavu 0–2 na sety. Vítězný tiebreak v páté sadě vyhrál poměrem míčů 12:10. Ve druhé fázi odebral světové dvojce a pozdějšímu vítězi Rafaelu Nadalovi jen tři gamy.^[1]

Ve světové klasifikaci se propadl až na 533. místo, které mu patřilo 8. června 2015. Rok poté, v červnu 2016, vystoupal po čtvrtfinále pražského challengeru na dosavadní kariérní maximum, 82. příčku.^[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužské dvouhře US Open 2011, do níž prošel jako šťastný poražený z kvalifikace. V úvodním kole vyřadil irského kvalifikanta Louka Sorensena, jenž ve čtvrté sadě zápas skrečoval. Následně odešel poražen od Američana Alexe Bogomolova.^[1]

Finále na okruhu ATP World Tour

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–0)
Turnaj mistrů (0–0)
ATP Masters Series / ATP World Tour Masters 1000 (0–0)
ATP International Series Gold / ATP World Tour 500 (0–1 Č)
ATP International Series / ATP World Tour 250 (1–0 Č)

Čtyřhra: 2 (1–1)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	22. července 2012	Hamburk, Německo	antuka	Daniel Muñoz de la Nava	David Marrero Fernando Verdasco	4–6, 3–6
Vítěz	1.	6. března 2017	São Paulo, Brazílie	antuka	André Sá	Marcus Daniell Marcelo Demoliner	7–6^(7–5), 5–7, [10–7]

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

Legenda
Challengery (10 D; 4 Č)
Futures (9 D; 9 Č)

Dvouhra (19)

Č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
1.	29. května 2006	Brazil F3, Brazílie	antuka	Martin Vilarrubi	6–2, 6–4
2.	5. června 2006	Brazil F4, Brazílie	antuka	Giovanni Lapentti	6–0, 2–6, 7–6^(7–2)
3.	12. června 2006	Brazil F5, Brazílie	antuka	Santiago Giraldo	6–4, 6–1
4.	28. dubna 2008	Brazil F2, Brazílie	antuka	André Ghem	7–6^(7–4), 4–6, 6–4
5.	5. května 2008	Brazil F3, Brazílie	antuka	André Miele	5–7, 6–2, 6–4
6.	2. června 2008	Brazil F7, Brazílie	antuka	Daniel Silva	6–0, 6–1
7.	9. června 2008	Brazil F8, Brazílie	antuka	Daniel Silva	6–1, 6–7^(2–7), 6–0
8.	25. července 2010	Brazil F16, Brazílie	antuka	Fernando Romboli	6–3, 7–5
9.	29. srpna 2010	Brazil F21, Brazílie	antuka	Eladio Riberio Neto	6–7^(9–11), 7–5, 4–0^skreč
10.	19. října 2010	Belo Horizonte, Brazílie	tvrdý	Facundo Argüello	6–4, 6–3
11.	6. srpna 2011	Campos do Jordão, Brazílie	tvrdý	Izak van der Merwe	6–4, 6–7^(5–7), 6–3
12.	8. července 2012	Panama City, Panama	antuka	Peter Polansky	6–3, 6–0
13.	14. dubna 2013	Itajaí, Brazílie	antuka	Jozef Kovalík	4–6, 6–3, 6–1
14.	20. dubna 2014	São Paulo, Brazílie	antuka	Blaž Rola	6–4, 6–2
15.	16. srpna 2015	Praha, Česko	antuka	Radu Albot	6–2, 6–7^(5–7), 6–4
16.	25. října 2015	Santiágo, Chile	antuka	Horacio Zeballos	7–5, 3–6, 7–5
17.	14. května 2016	Bordeaux, Francie	antuka	Bjorn Fratangelo	6–3, 6–1
18.	11. března 2017	Santiago, Chile	antuka	Nicolás Jarry	7–5, 6–3
19.	8. dubna 2017	Panama City, Panama	antuka	Peđa Krstin	6–2, 6–4

Čtyřhra (13)

Č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
1.	8. října 2006	Quito, Ekvádor	antuka	Marcelo Melo	Pablo Cuevas Horacio Zeballos	6–3, 6–4
2.	12. října 2008	Florianópolis, Brazílie	antuka	Júlio Silva	Ricardo Hocevar André Miele	3–6, 6–4, [10–4]
3.	8. srpna 2010	Campos do Jordão, Brazílie	tvrdý	Júlio Silva	Vitor Manzini Pedro Zerbini	7–6^(7–3), 6–2
4.	19. června 2016	Perugia, Itálie	antuka	Andrés Molteni	Nicolás Barrientos Fabrício Neis	7–5, 6–3