Studoval v letech 1937–1939 architekturu na Architectural Association School of Architecture v Londýně. Byl z důvodu svědomí odpůrcem války a proto byl z armády propuštěn za podmínky, že zřídí malou kovářskou dílnu pro opravy zemědělského náčiní. V této dílně v Iping v Západním Sussexu začal svařovat své první sochy roku 1944.
Koncem války se vrátil k práci architekta a zároveň začal navštěvovat kursy umění na Heatherley School of Fine Art. Roku 1949 měl první samostatnou výstavu v Hanover gallery v Londýně.
V letech 1950–53 pokračoval ve studiu jako stipendista (Gregory Fellowship) na Leeds University a přešel od svařovaných plastik k modelaci v hlíně, sádře a vosku a odlévání do bronzu. Zároveň působil zprvu jako hostující pedagog a posléze jako vedoucí sochařského ateliéru na Slade School of Art v Londýně.
V letech 1952 a 1954 se zúčastnil Bienále v Benátkách. Roku 1953 zvítězil se svým návrhem pro Památník neznámému politickému vězni a v soutěži porazil slavná jména, jako Alexander Calder, Naum Gabo nebo Barbara Hepworth. Soutěž financoval anonymní americký sponzor a organizoval Institute of Contemporary Arts. Socha nebyla nikdy realizována, ale ze získané odměny si Butler koupil dům v Berkhamsted, kde žil až do své smrti. Následujícího roku se zúčastnil výstavy Documenta I v Kasselu a stal se jedním z nejznámějších sochařů 50. a 60. let.
Jeho přednášky vyjadřující neortodoxní pohled na výuku umění (Creative Development) vyšly knižně roku 1962. Roku 1964 byl uveden v dokumentárním filmu 5 britských sochařů amerického režiséra Warren Forma.
Po roce 1963 dlouho nevystavoval, protože jeho figurativní tvorba neobstála v očích kritiků ve srovnání s abstraktními díly jeho současníků. Zároveň přešel k náročnějším technikám odlévání do pryskyřice a na jednotlivých sochách pracoval i několik let.
Zemřel 23. října 1981 v Berkhamsted ve věku 68 let.
Dílo
Woman in Space, Frankfurtnepojmenovaná socha R. Butlera, Kenwood House
Počátky jeho sochařské tvorby ovlivnila jeho designérská praxe před válkou (London Brick Company), válečné zkušenosti při zpracování železa v kovářské dílně a poválečná jednoletá práce asistenta u Henry Moorea (1947).
Jeho první plastiky jsou komorní subtilní figury z kovaných a svařovaných drátů (Crouching woman, 1948, Study for Woman Resting, 1950, Woman standing, 1952) nebo záhadná odlidštěná stvoření s hmyzím tělem připomínající autorovi enigmatické objekty vysílačů a radarů, které byly na pobřeží Británie instalovány během války (Woman, 1949). Stejné objekty byly také inspiraci pro návrh Pomníku neznámému politickému vězni (1953).
Později se autor snaží figury odpoutat od země a navodit dojem vznášení v prostoru tím, že křehká těla odlitá v tenké vrstvě bronzu jsou připevněna v pevném rastru svařeném z drátů (Woman in Space, 1963). Současně s přechodem k modelaci v hlíně a sádře se autor nadále věnuje ženskému aktu.
Jeho první figurální plastiky nestojí na zemi, ale balancují na tenkých kovových tyčích (Girl, 1953, Ophelia, 1955). Kritizoval „neo-primitivizmus“ a příklon moderního sochařství k plastikám dávno zaniklých civilizací a zároveň je frustrován „neživotností“ bronzu, do kterého odlévá sochy. V 60. a 70. letech se Butler věnoval kresbě a grafice a v sochařských dílech se postupně posunul až k realismu. Postavy ztvárňuje často v erotických nebo nezvyklých a obtížných pózách nejprve ve vosku, odlévá je do pryskyřice a bronzu a koloruje, doplňuje pravými lidskými vlasy (Girl on a Round Base, 1968–72).
Výstavy (výběr)
1949 Hanover Gallery
1951 Festival of Britain
1952 & 1954 Venice Biennale
1955 Museum of Modern Art New York, “The New Decade” Exhibition
1957 Sao Paulo Biennale
1959 Pierre Martine Gallery New York
1963 A Retrospective Exhibition J.B, Speed Art Museum Louiseville (KY)
1973 Sculpture & Drawings 1968-1972, Pierre Matisse Gallery N.Y.
