PROFILPELAJAR.COM

Rakousko-uherská koruna
	Österreichisch-ungarische Krone / osztrák-magyar korona (německy / maďarsky)
	20korunová mince s portrétem císaře Františka Josefa I.
Země	Rakousko-Uhersko
Dílčí jednotka	haléř (1/100)
Mince	1, 2, 10, 20 haléřů ; 1, 2, 5, 10, 20, 100 korun
Bankovky	1, 2, 10, 20, 25, 50, 100, 200, 1000, 10 000 korun

Rakousko-uherská koruna (německy Österreichisch-ungarische Krone, maďarsky osztrák-magyar korona) byla měna Rakouska-Uherska od 2. srpna 1892^[1] do rozpadu říše v roce 1918. Na rozdíl od předchozí stříbrné měny byla založena na zlatě. 1 kg čistého zlata obsahoval 3280 korun. Ze zlata však byly raženy pouze mince o hodnotě 10, 20 a 100 korun o ryzosti 900/1000.

Rakousko-Uhersko bylo tvořeno unií dvou států – Rakouska a Uherska, neoficiálně nazývaných Předlitavsko a Zalitavsko podle řeky Litava (něm. Leitha, maď. Lajta), která je přibližně oddělovala. Každý stát měl pro společnou měnu svůj vlastní oficiální název – v Rakousku Krone, v Uhersku korona. Rakousko-uherská koruna byla také oficiální měnou v Lichtenštejnsku (jako lichtenštejnská koruna) v letech 1898 až 1921. Jedna koruna se skládala ze 100 dílčích jednotek – haléřů. Jejich oficiální německý název byl Heller, maďarský fillér.

Do měnové reformy 2. srpna 1892 se používal jako měna zlatý (v Rakousku oficiálně gulden, v Uhersku forint, latinsky florin, v českých zemí zlatý, zlatka, zlatník). Koruna vycházela ze zlatého v poměru 1 zlatý = 2 koruny (z toho vyplývá dodnes lidové označení „pětka“ pro desetikorunu, užívané zejm. v Čechách, na Moravě a ve Slezsku velmi málo; romské označení pro stokorunu zase obsahuje číslovku "penda", tedy padesát). V oběhu však zlatky a krejcary zůstaly ještě několik let.

1. světová válka znamenala rozpad Rakouska-Uherska. Měny nově vzniklých nástupnických států se nazývaly také koruna – československá koruna, rakouská koruna, maďarská koruna a jugoslávská koruna (dnes už žádná z těchto měn neexistuje). Některá území Rakouska-Uherska připadla sousedním státům (Rumunsku, Polsku, Itálii, Ukrajině) a začaly se používat národní měny těchto států.

Lichtenštejnsko od rozpadu Rakouska-Uherska do roku 1921 používalo jako svou měnu lichtenštejnskou korunu a rakouskou korunu, které měly stejnou hodnotu. Od roku 1921 je zákonným platidlem v Lichtenštejnsku švýcarský frank, kvůli nestabilitě rakouské koruny.

Název měny

Rakousko-Uhersko bylo mnohonárodnostním soustátím. Jednotlivé jazyky, které byly v říši zastoupeny, používaly pro společnou měnu své vlastní pojmenování:

Jazyk	Název	Jazyk	Název	Jazyk	Název
latinsky	corona	německy	Krone	maďarsky	korona
česky	koruna	chorvatsky	kruna	rumunsky	coroană
srbsky	круна	slovinsky	krona	slovensky	koruna
polsky	korona	italsky	corona	ukrajinsky	корона

Mince

Korunové a haléřové mince si razil každý stát sám. Technické parametry mincí byly shodné, rozdílné byly motivy na mincích. Mince pro Předlitavsko (a také vlastní pro Lichtenštejnsko) se razily ve Vídni, pro Zalitavsko v Kremnici. Nominální hodnoty mincí byly 1, 2, 10, 20 haléřů a 1, 2, 5, 10, 20, 100 korun.

Rakousko	Uhersko
Mince 2 haléře, aversy

Rakousko	Uhersko	Lichtenštejnsko
Mince 1 koruna, reversy

Rakousko	Uhersko	Lichtenštejnsko
Mince 10 korun, reversy

Bankovky

Bankovky byly tisknuty ve Vídni od roku 1900. Bankovky byly „dvojjazyčné“ – na jedné straně byl německý nápis nominální hodnoty, na druhé maďarský. Hodnota bankovky v ostatních jazycích byla napsána v dolní části bankovky. Bankovky, které se dostaly v průběhu platnosti koruny do oběhu, měly hodnoty 1, 2, 10, 20, 25, 50, 100, 200, 1000, 10 000 korun.