PROFILPELAJAR.COM

Radslav Kinský, GCLJ-J SMOM
Jeho Excelence; Radslav Kinský, GCLJ-J SMOM
	2. velkopřevor českého velkopřevorství; devoční rytíř maltézského řádu
Předchůdce	Karel VI. Schwarzenberg
Nástupce	Václav Bořek-Dohalský
Osobní údaje
Datum narození	14. června 1928
Místo narození	Obora Kněžičky u Chlumce nad Cidlinou; Československo
Datum úmrtí	12. října 2008 (ve věku 80 let) nebo 11. října 2008 (ve věku 80 let)
Místo úmrtí	Žďár nad Sázavou; Česko
Místo pohřbení	hrobka Kinských při kostele sv. Filipa a Jakuba v Mlékosrbech
Rodiče	Zdenko Radslav Kinský (1896–1975) a ; Eleonora, roz. Clam-Gallasová (1887–1967)
Choť	(1958) Thamara Amilakvari (1935–2019)
Potomci	Constantin (* 1961) ; Karel Mikuláš (* 1965)
Příbuzní	bratr: Václav Norbert Kinský (1924–2008) ; sestra: Evženie Klotylda (Génilda) Kinská (1925–2023) ; nevlastní bratr: Karel VI. Schwarzenberg (1911–1986) ; nevlastní bratr: František Schwarzenberg (1913–1992) ; děd: František Clam-Gallas (1854–1930) ; babička: Marie Hoyos-Sprinzenstein (1858–1938) ; děd: Oktavián Zdenko Kinský (1844–1932) ; babička: Georgine Festetics von Tolna (1856–1934) ; strýc: František Xaver Kinský (1875–1930) ; synovec: Giovanni Kinský dal Borgo (* 1949) ; synovec: Pio Kinský dal Borgo (* 1956) ; vnuk: Jan André Marie Venceslas Kinský (* 1990)
Povolání	imunolog
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radoslav Jiří Kinský, D.Vet., Ph.D., známý jako Radslav (14. června 1928 Obora Kněžičky u Chlumce nad Cidlinou – 12. října 2008 Žďár nad Sázavou), byl český imunobiolog, zakladatel reprodukční imunologie, druhý velkopřevor českého velkopřevorství Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského a čestný a devoční rytíř řádu maltézských rytířů. Pocházel z chlumecké větve starého šlechtického rodu Kinských. Zabýval se získanou specifickou tolerancí, transplantační a reprodukční imunologií.

Životopis

Mládí a období před emigrací

Radslav Kinský se narodil 14. června 1928 na zámečku Obora u Chlumce nad Cidlinou jako třetí potomek a druhý syn Zdenka Radslava Kinského (14. červenec 1896 Chlumec nad Cidlinou – 1. leden 1975 Řím, pohřben ve Vídni) a jeho manželky (sňatek 7. červen 1921 Praha) Eleonory Schwarzenbergové, rozené Clam-Gallasové (4. listopad 1887 Frýdlant v Čechách - 31. květen 1967 Vídeň, pohřbena ve Vídni), která byla o osm let starší než její muž. Byl bratrem Karla VI. (5. červenec 1911 Čimelice – 9. duben 1986 Vídeň) a Františka Schwarzenberga (24. březen 1913 Praha – 9. březen 1992 Unzmarkt, Rakousko) (z prvního manželství matky) a Václava Norberta Kinského (21. březen 1924, Praha - 9. březen 2008 Pugnano, Itálie). Otec Zdenko Radslav podepsal v září 1938 a v září 1939 deklarace české a moravské šlechty na obranu československého státu a národa.

V roce 1945 jako sedmnáctiletý mladík působil v Plzni jako tlumočník u amerického XXII. sboru a vyřizoval záležitosti v rámci Real Transportation Office – organizace, pomáhající v návratu domů válečným vysídlencům. Za studentského pobytu v Paříži v létě 1946 mu byla díky jeho jazykovému nadání československou ambasádou nabídnuta „prázdninová brigáda“ v diplomatických službách.

Během základní vojenské služby v Pardubicích byl v roce 1948 jeho rodině zabaven veškerý majetek. Téhož roku odešli do exilu jeho rodiče, bratr Václav Norbert i sestra Genilda. Po vojně působil ve státním hřebčínu v Chlumci nad Cidlinou, kde „dělal nekvalifikovanou práci“.^[1] Jeho žádosti o přijetí na vysokou školu byly zpočátku odmítány. Kinský oslovoval různé vlivné osobnosti včetně prezidenta Antonína Zápotockého, na jehož pokyn byl v roce 1953 přijat na Vysokou školu zemědělskou v Brně. Pracoval také na stavbách mládeže na Ostravsku. V letech 1957–1958 byl vědeckým pracovníkem Ústavu experimentální biologie a genetiky ČSAV v Praze.

V emigraci

Roku 1958 dostal povolení k návštěvě kongresu ve Francii, kde se rozhodl zůstat. 29. listopadu 1958 se v Paříži oženil s gruzínskou princeznou Tamarou Amilakvari. Povolení k odjezdu je někdy dáváno do souvislosti s Kinského spoluprací s StB, kde byl ve svazku č. 41898 evidován jako tajný spolupracovník pod krycím jménem Čingischán.^[2]

V Paříži pracoval na oddělení imunopatologie nemocnice St. Antoine, od roku 1960 v pozdějším Národním ústavu zdraví a lékařského výzkumu (INSERM). Zůstal zde až do svého odchodu do penze a stal se ředitelem výzkumu. V tomtéž roce pracoval v Edinburghu v týmu Avriona Mitchisona. Jejich práce byla zaměřena na navození tolerance k alogennímu štěpu na kůži kuřete s užitím suspenze červených krvinek jakožto tolerančního činitele. Takto získané poznatky mohly posloužit nejen k přenosu tkáně mezi dvěma kmeny zvířat, ale nalezly uplatnění i v medicíně. V sedmdesátých a osmdesátých letech se pak kromě jiného významně podílel na výzkumu tlumení imunitní reakce organizmů vnějšími zásahy. K výsledkům mnoha výzkumů z oblasti imunobiologie, na kterých Radslav Kinský pracoval, patří imunosupresivní látky a postupy, kterých se užívá v medicíně při transplantacích orgánů a při léčbě imunopatologických onemocnění.

Radslav Kinský se stal jedním ze zakladatelů reprodukční imunologie a zasloužil se o studium transplantační imunologie spolu s Jamesem Howardem a Avrianem Mitchisonem. Spolu s Guy Voisinem, Gopal Gupta a Gerardem Chaouatem propracovával na pařížském pracovišti znalosti o supresorových T-buňkách, informace o síti a vazbách idotypové a placentární imunologické regulace, MHC reskripci, objevoval zákony vrozené imunity a úlohy NK buněk především na animálním, myším modelu.

Ve Francii získal doktorát přírodních věd na Sorbonně a doplnil si vzdělání specializací v oboru imunologie a genetiky. Je autorem řady odborných publikací, absolvoval různé stáže a přednášel po celém světě, mj. na Sorbonně, v Pasteurově ústavu, na univerzitě Duke v Durhamu (USA) a na edinburské univerzitě, dále v Izraeli, v Indii, v Alžírsku atd.^[3]

Roku 1973 byl přijat do Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Následně jej český velkopřevor tohoto řádu Karel VI. Schwarzenberg požádal, aby se ujal vedení velkopřevorství. Kinský nabídku přijal a ke konci roku jej tehdejší 47. velmistr řádu Pierre de Cossé, 12. vévoda z Brissacu, jmenoval českým velkopřevorem. Tuto funkci vykonával až do roku 2004, kdy byl jeho nástupcem zvolen tehdejší řádový kancléř Václav Bořek-Dohalský^[4], ten ale zemřel dříve, než se stihl fakticky úřadu velkopřevora ujmout.

Po návratu do Československa

V roce 1990 se vrátil do Československa a pracoval v Ústavu péče o matku a dítě v Praze. Roku 1992 mu byl v restitucích vrácen zámek (bývalý cisterciácký klášter) ve Žďáře nad Sázavou, ke kterému patří i zemědělský statek s lesy (5600 hektarů), rybníky (470 hektarů) a polnostmi (180 hektarů). Správa celého majetku byla obnovena k 1. únoru 1993. V roce 1995 získal cenu ministra životního prostředí České republiky. V areálu zámku pořádal mezinárodní symposia reprodukční imunologie.

Radslav Kinský zemřel po dlouhé těžké nemoci na svém zámku ve Žďáru nad Sázavou v neděli 12. října 2008 krátce po půlnoci. Pohřeb se uskutečnil v sobotu 25. října odpoledne ve žďárském konventním kostele Nanebevzetí Panny Marie a svatého Mikuláše. Mši sloužil brněnský biskup Vojtěch Cikrle (* 1946), nekrolog pronesl Karel Schwarzenberg (1937–2023). Pohřbu se zúčastnil také tehdy bývalý premiér Miloš Zeman (* 1944). V neděli 26. října bylo jeho tělo uloženo do rodinné hrobky při kostele sv. Filipa a Jakuba v Mlékosrbech u Chlumce nad Cidlinou.

Rodina

Radslav Kinský se 29. listopadu 1958 oženil v Paříži s původem gruzínskou princeznou Thamarou Amilakvari (29. července 1935 Paříž – 17. dubna 2019 Paříž, pohřbena v rodinné hrobce rodiny Amilakvari v Paříži).^[5] Její rodina kdysi vlastnila panství Gori nedaleko Tbilisi a její dědeček byl nejvyšším maršálkem Gruzínského království.^[6] Thamařiny rodiče emigrovali z Gruzie v roce 1921.^[7] Vychovávala ji teta, protože matka jí zemřela a otec padl za války jako plukovník de Gaullovy armády.^[7] V profesním životě se věnovala jaderné energetice, mimo jiné působila v Mezinárodní agentuře pro atomovou energii.^[5] Narodili se jim 2 synové:

1. Konstantin Norbert (Constantin Norbert; * 12. 1. 1961 Vincennes)
- ∞ 31. 10. 1987 Marie de Crevoisier d'Hurbache (* 4. 9. 1963 Salon de Provence), jejich děti:
  - 1. Jan Václav (Jean Venceslas; * 22. 8. 1990 Sévres)
  - 2. Adrien (* 19. 6. 2002 Cormeilles-en-Parisis)
2. Karel Mikuláš (Charles Nikolas; * 20. 1. 1965 Vincennes)
- ∞ 12. 9. 1990; 28. 9. 1991 Fresnay, Calvados Marie le Henneur (* 5. 11. 1959 Alger), jejich děti:
  - 1. Cyrille (* 28. 7. 1992 Massy)
  - 2. Pauline (* 23. 3. 1995 Verrieres-le-Buisson)
  - 3. Bruno

Zajímavosti

Ovládal češtinu, francouzštinu, angličtinu, němčinu, italštinu a částečně španělštinu, ruštinu a maďarštinu.^[8]

Radslav Kinský si zahrál roli majitele zámku v televizním seriálu Detektiv Martin Tomsa s Markem Vašutem v hlavní roli. Byl také všestranným jezdcem, řídil spřežení a aktivně se účastnil parkurových soutěží i dostihů (mimo jiné ve Velké Chuchli).^[9]

Odkazy

Reference

↑ Brož, Ivan: Velké postavy rodu Kinských. Praha, 2001, s. 211.
↑ Viz např. Cibulkovy seznamy spolupracovníků StB (www.cibulka.com Archivováno 18. 2. 2019 na Wayback Machine.), číslo svazku uvádí Jaroslav Spurný v článku Čingischánův konec (Reflex, 14. 10. 2002).
↑ Brož, Ivan: Velké postavy rodu Kinských. Praha, 2001, s. 221. Švoma, Jaroslav – Lopaur, Miloslav – Mikule, Stanislav: Památník k oslavě 400letého jubilea povýšení Žďáru na město. 1607–2007. Žďár nad Sázavou 2007, s. 131.
↑ [1]
↑ ^a ^b Zemřela hraběnka Thamar Kinsky. Novinky.cz [online]. Borgis, 2019-04-19 [cit. 2019-04-19]. Dostupné online.
↑ VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. S. 75. Dále jen Paradoxy české šlechty.
↑ ^a ^b Paradoxy české šlechty, s. 76
↑ Paradoxy české šlechty, s. 74
↑ Vanke, Ondřej: Emeritní velkopřevor českého velkopřevorství J. E. Radslav hrabě Kinský osmdesátníkem. Časopis Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského – Bohemia Reunion 3/2008, s. 5–7

Literatura

Brož, Ivan: Velké postavy rodu Kinských. Praha, 2001.
Richter, Karel: Dodatečné přání k životnímu jubileu. Chlumecké listy 38/10, 23. října 2008, s. 12–13.
Švoma, Jaroslav – Lopaur, Miloslav – Mikule, Stanislav: Památník k oslavě 400letého jubilea povýšení Žďáru na město. 1607–2007. Žďár nad Sázavou 2007
Vanke, Ondřej: Emeritní velkopřevor českého velkopřevorství J. E. Radslav hrabě Kinský osmdesátníkem. Časopis Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského – Bohemia Reunion 3/2008, s. 5–7.
Žofka, Rudolf: Kinský. Patnáct let od návratu. 1992–2007. Žďár nad Sázavou 2008.