Purkyňové (původně Purkinje, německy Purkinie) je český šlechtický rod, který založil český vědec Jan Evangelista Purkyně.[1] V roce 1868 byl povýšen do šlechtického stavu, v různých oborech ve vědě a kultuře se uplatnilo i potomstvo v několika generacích. Později se rod rozdělil na lounskou a pražskou větev. Potomci rodu žijí dodnes.
Zakladatel rytířského rodu je Jan Evangelista Purkyně, jemuž císař František Josef I. dne 22. dubna 1868 udělil rytířský kříž Leopoldova řádu, vysoce prestižní ocenění, které osoby jeho společenského postavení obvykle nezískávaly. Dne 31. května následujícího roku požádal již těžce nemocný Purkyně na základě tohoto řádu o povýšení do rytířského stavu. Udělen mu byl listinou ze dne 15. července 1869, čím zároveň získal i erb.[2] K žádosti o udělení šlechtického titulu jej přesvědčili příbuzní, majestát s povýšením převzal právní zástupce rodiny až v září 1869.[3]
Jan Evangelista Purkyně se narodil roku 1787 v Libochovicích. Otec Josef byl správcem libochovického panství a vzal si Rosalii, rozenou Šafránkovou.[4]
Jan Evangelista Purkyně se posléze roku 1818 stal asistentem na pražské lékařské fakultě. Roku 1827 se pak oženil s Julií Rudolphi (1800–1835). Ta mu vedle dvou dcer dala i dva syny, Emanuela a mladšího Karla.[5]
Emanuel Purkyně založil lounskou větev, Karel pražskou.
Julie Purkyňová (1876/75–1928) byla nadaná klavíristka, stala se kantorkou hudby a cizích jazyků v Hradci Králové. Zemřela bezdětná v 52 letech na srdeční mrtvici.
Otakar Purkyně (1861[6]–1915) po ukončení lékařských studiích pracoval jako primář v Lounech, zároveň byl však stejně jako jeho dcera velice nadaným hudebníkem ∞ Emilie Rosa roz. Hilbertová, dcera advokáta Petra Pavla Hilberta a jeho chotě Karoliny
Otakar Purkyně (1892–1920), MUDr., sekundář v Brně
Karel Purkyně (1834–1968), malíř kreslíř a výtvarný kritik; jako portrétista se zařadil mezi přední osobnosti evropského realismu poloviny 19. století[10]
Cyril Purkyně (1862–1937), přírodovědec; prof. ČVUT v Praze, Dr.h.c. Univerzity Karlovy (1932), 1919–34 první ředitel Státního geologického ústavu ČSR; zabýval se strukturní a aplikovanou geologií, studiem kvartéru; spolupracoval s Národním muzeem v Praze a založil archiv hlubinných vrtů a soupis lomů Československa[12]