Provincie ve Švédsku jsou historické oblasti, na které se Švédské království v minulosti dělilo. V současném Švédsku leží 25 provincií (švédsky landskap). Nemají žádnou administrativní funkci, ale jsou historickým dědictvím a kulturní identifikací. Se současným rozdělením na kraje (län) se shodují jen částečně.

Provincie náleží do tří historických částí země: Götalandu (země Gótů), Svealandu (země Sveů) a Norrlandu (Severní země). Další provincie, které byly součástí království, leží v současném Finsku a částečně v Rusku. Toto území se historicky označovalo jako Österland (východní země).

Základem rozdělení Švédska na provincie je existence menších království, která švédští králové postupně připojili k ustavujícímu se švédskému státu. V roce 1350, kdy vládl Magnus Eriksson, měla každá z těchto zemí, považovaná za vévodství, vlastní zákony a sněm. Tato vévodství, postupně centralizací moci přeměněná na provincie, měla poměrně nezávislou vládu.

Provincie Laponsko (Lappland) byla jako jediná získána kolonizací.

V roce 1658 získalo Švédsko na základě mírové smlouvy z Roskilde dánské provincie Skåne, Blekinge, Halland a Gotland a norské provincie Bohuslän, Jämtland a Härjedalen. V roce 1809 naopak ztratilo ve finské válce s Ruskem oblast východně od Botnického zálivu (Österland), tedy území dnešního Finska a částečně Ruska.

Rozdělení na provincie ztratilo administrativní význam při reformě v roce 1634, kdy se začalo utvářet krajské zřízení.

Vodní plochy se do rozlohy nepočítají. Údaje o počtu obyvatel ke dni 31. 12. 2019.^[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu historická provincie ve Švédsku na Wikimedia Commons

Území a provincie ve Švédsku
Norrland	Ångermanland Gästrikland Hälsingland Härjedalen Jämtland Laponsko Medelpad Norrbotten Västerbotten
Svealand	Dalarna Närke Södermanland Uppland Värmland Västmanland
Götaland	Blekinge Bohuslän Dalsland Gotland Halland Öland Östergötland Skánie Småland Västergötland
Bývalé	Laponsko Österland