Provincie Castellón či Castelló (španělskyProvincia de Castellón, katalánskyProvíncia de Castelló) je jednou z provinciíŠpanělska. Je nejsevernější ze tří provincií Valencijského společenství; co do počtu obyvatel (přibližně 587 tisíc[1] obyvatel) je nejmenší jak ve společenství, tak mezi všemi španělskými provinciemi na středozemním pobřeží; oproti okolním pobřežním provinciím zde neprobíhá tak intenzivní urbanizace.
Horské oblasti byly osídleny lidmi již v době neolitu. Rozhodující vliv na dějiny castellónského vnitrozemí měla téměř 500 let trvající muslimská přítomnost. I když osídlení nebylo v této době příliš husté, vyrostla v oblasti téměř stovka pevností a hradů. Ve 13. století byly z území dnešního valencijského regionu vyhnání aragonským krále Jakubem I. DobyvatelemberberštíAlmohadé a území Castellónu bylo v rámci novému Valencijského království připojeno ke Koruně aragonské.[2]
Památky
Jsou zde desítky míst s památkami neolitického osídlení, např. zachovalými skalními malbami, jež se tu nacházejí nejčastěji pod převisy v mohutných korytech bývalých řek a která byla spolu s mnoha dalšími v jiných regionech východního Španělska v roce 1998 zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO.
Bývalé královské město Morella ležící ve výšce 1070 m n. m. Na vrcholu vápencového kopce stojí pozůstatky mohutného středověkého hradu. Pod ním jsou rozsáhlé zbytky františkánského kláštera a velký arcikněžský kostel Nejsvětější Panny Marie dokončený v roce 1343. Jeho trojlodní gotický interiér s pozlaceným churriguereskním retablem a barokními varhanami je unikátní tím, že do hlavní lodi je pod druhým klenebním polem vestavěný vyvýšený chór přístupný po schodišti.[2]
Krasové jeskyně sv. Josefa (Coves de Sant Josep) umožňují skoro kilometr dlouhou plavbu na lodičkách po podzemní říčce a k tomu ještě 255 m dlouhou pěší trasu. V některých přístupných jeskynních dómech jsou organizovány koncerty.[2]
Obec Culla je jednou z nejzachovalejších středověkých obcí v celém regionu.[2]
Obec Vilafamés s množstvím starých olivovníků a ovocných sadů. Je zde zrekonstruovaným arabský hrade a Muzeem současného umění.[2]
Reference
↑Población por provincias, edad (grupos quinquenales), Españoles/Extranjeros, Sexo y Año. Národní statistický institut. Dostupné online.
↑ abcdefBABICKÝ, Vlastimil. Za poklady castellónského vnitrozemí. Země světa. 6.9.2022, roč. 21, čís. 9, s. 64–67. Dostupné online.