Prokop Lažanský z Bukové (1741–1804)

Prokop Oldřich
hrabě Lažanský z Bukové
Prokop Lažanský z Bukové, portrét z roku 1797
Prokop Lažanský z Bukové, portrét z roku 1797
Prezident nejvyššího zemského soudu
Ve funkci:
1802 – 1804
PanovníkFrantišek II.
Nejvyšší český a první rakouský kancléř
Ve funkci:
1796 – 1802
PanovníkFrantišek II.
PředchůdceLeopold Vilém Krakovský z Kolovrat
NástupceAlois Ugarte
Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci:
1792 – 1796[zdroj?]
PanovníkFrantišek II.
PředchůdceJindřich František z Rottenhanu
NástupceFrantišek Václav Kager ze Štampachu
Prezident Královské české společnosti nauk
Ve funkci:
1789 – 1794
PanovníkJosef II., Leopold II. , František II.
PředchůdceEvžen Václav Bruntálský z Vrbna
NástupceFrantišek Antonín z Hartigu
Nejvyšší dvorský sudí Českého království
Ve funkci:
1784 – 1792
PanovníkJosef II., Leopold II.
Prezident apelačního soudu v Haliči
Ve funkci:
1780 – 1784
Císařský tajný rada
Ve funkci:
1780 – ?
Hejtman Berounského kraje
Ve funkci:
1765 – 1769
PanovníkMarie Terezie
PředchůdceFrantišek Příchovský z Příchovic
NástupceFrantišek Čejka z Olbramovic
Rada nad apelacemi
Ve funkci:
1761 – ?
PanovníkMarie Terezie
Císařský komorník
Ve funkci:
1760 – ?
PanovníkMarie Terezie

Narození14. září 1741 nebo 13. září 1741
Struhaře
České královstvíČeské království České království
Úmrtí5. srpna 1804 (ve věku 62 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Choť1. Walburga Krakovská z Kolovrat
2. Marie Ulrika z Falkenhaynu
RodičeMaxmilián Václav Lažanský z Bukové
Terezie z Lisova
DětiProkop II., Jan, Maxmilián
PříbuzníLeopold Lažanský z Bukové a Prokop Lažanský z Bukové (vnoučata)
Profesepolitik a právník
Náboženstvířímskokatolické
CommonsProkop Lažanský z Bukové
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Čestný občan Vídně
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prokop Oldřich hrabě Lažanský z Bukové (14. září 1741, Struhaře5. srpna 1804, Praha) byl český šlechtic, politik a právník ze starobylého rodu Lažanských z Bukové. V zemské správě Českého království dosáhl vysokých funkcí, byl nejvyšším purkrabím a nejvyšším kancléřem.[1] Majetek rodu rozšířil o řadu dalších statků a zajistil vysoké postavení Lažanským až do 20. století. Pro odlišení od svých potomků stejného jména v několika generacích bývá v literatuře označován jako Prokop I. Lažanský.

Kariéra

Zámek Rabštejn nad Střelou

Narodil se na zámku Struhaře, který jen zřídka plnil úlohu rodinného venkovského sídla na rabštejnském panství. Byl synem plzeňského krajského hejtmana hraběte Maxmiliána Václava Lažanského z Bukové a jeho manželky hraběnky Terezie z Lisova.

Po studiích ve Vídni na Tereziánské akademii a Savojské rytířské akademii byl v roce 1760 jmenován c. k. komořím a poté nastoupil dráhu ve státních úřadech. Od roku 1761 byl radou apelačního soudu, později se stal hejtmanem Berounského kraje. V roce 1780 jmenován tajným radou a prezidentem apelačního soudu v Haliči (1780–1784). Pak se vrátil do Prahy, kde byl nejvyšším dvorským sudím (1784–1792), v letech 1792–1796[zdroj?] byl jako prezident českého gubernia a nejvyšší purkrabí hlavním představitelem Českého království. Poté byl povolán do Vídně ve funkci nejvyššího kancléře (1796–1802), nakonec se na sklonku života vrátil do Prahy na post prezidenta nejvyššího zemského soudu (1802–1804).[2]

Od roku 1789 byl presidentem c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti, pro kterou vypracoval dle nových statut Grundsätze nach welchen dir ö. p. Gesellschaft bestehen und geleitet werden soll.[3]V letech 1789–1794 byl prezidentem Královské české společnosti nauk, z této funkce sice odstoupil kvůli vytížení ve státní správě, ale do smrti zůstal jejím čestným prezidentem.[4] Získal také čestné občanství města Vídně.

Hrabě Prokop Oldřich Lažanský z Bukové zemřel v Praze dne 5. srpna 1804.

Majetkové a rodinné poměry

Zámek Manětín, hlavní rodové sídlo Lažanských z Bukové
Walburga Lažanská, rozená Krakovská z Kolovrat

Po otci zdědil západočeská panství Manětín[5] a Rabštejn nad Střelou. Krátce předtím sice Lažanští přišli o zadlužené panství Chříč,[6] ale jeho vynuceným prodejem získal Prokop Lažanský prostředky na rozšiřování rodových statků a vybudování souvislého územního celku na sever od Plzně. Rok po otcově úmrtí koupil v dražbě panství Chyše za 110 000 zlatých (1766),[7] později v této lokalitě získal Lubenec (1774), Kalec (1787) a Drahonice (1787). Na rozdíl od svých předků a potomků nezasáhl do architektury rodových sídel, protože vzhledem k vytížení ve státních úřadech pobýval převážně v Praze nebo ve Vídni.

Manželství

Poprvé se oženil v Praze v roce 1768 s Walburgou Krakovskou z Kolovrat (1751–1794 nebo 1799), dcerou nejvyššího dvorského sudího hraběte Prokopa Krakovského z Kolovrat. Z manželství se narodilo šest synů, prvorozený Prokop II. a čtvrtý Jan (1774–1830) následovali otce v kariéře ve státních úřadech a založili dvě rodové větve, manětínskou a chyšskou. Pátý syn Maxmilián (1776–1809) sloužil v armádě a za napoleonských válek padl v bitvě u Wagramu.

Druhou manželkou Prokopa I. byla hraběnka Marie Ulrika z Falkenhaynu (1765–1852), pozdější nejvyšší hofmistryně císařovny Karolíny Augusty.

Reference

  1. PALACKÝ, František, CHARVÁT, Jaroslav: Přehled současný nejvyšších úředníků a důstojníků; Praha, 1832 (1941)
  2. Ottův slovník naučný, díl 15.; Praha, 1900 (reprint 1999) ISBN 80-7185-226-0
  3. VOLF, Miloslav a Československé zemědělské muzeum (Praha, Česko). Významní členové a spolupracovníci Vlastenecko-hospodářské společnosti v království Českém: (k 200. jubileu založení VHS). Praha: Ústav vědeckotechnických informací, 1967. s. 88. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:f9b83548-a0ee-440f-8951-88cc7f1e3f61
  4. CERMAN, Ivo: Chotkové. Příběh úřednické šlechty; Praha, 2008 ISBN 978-80-7106-977-5 s. 432–433
  5. KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 3.; Praha, 1998 s. 750-752 ISBN 80-85983-15-X
  6. >BĚLOHLÁVEK Miroslav a kol.ː Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV. Západní Čechy. Praha, Svoboda 1985 s. 177
  7. BĚLOHLÁVEK Miroslav a kol.ː Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; IV. Západní Čechy. Praha, Svoboda 1985 s. 115–116

Externí odkazy