František de Paula Antonín hrabě z Hartigu (německy Franz de Paula Anton Graf von Hartig, 29. srpna 1758, Praha – 1. května 1797 tamtéž) byl česko-rakouský šlechtic, císařský diplomat, osvícenský učenec, spisovatel a básník ze šlechtického rodu Hartigů.
Život
František Antonín se narodil v Praze jako syn císařského vyslance Adama Františka hraběte z Hartigu (1724–1783), pozdějšího císařského ministra při francko-švábského říšského okresu, a jeho manželky, Marie Terezie hraběnky Kolowrat-Krakowské. 10. září 1783 se oženil s Marií Eleonorou hraběnkou Colloredovou (* 19. února 1764), s níž prožil 14 let, a která jej dále přežila o 21 let.
Hrabě Hartig, přítel císaře Josefa II., byl skutečný tajný rada a komorník. V roce 1787 se ve svých 29 letech stal vyslancem a zmocněným ministrem u saského kurfiřtského dvora v Drážďanech, kde se později narodil jeho syn František de Paula hrabě z Hartigu.
V roce 1794 se však musel kvůli plicnímu onemocnění vzdát své diplomatické dráhy, což mu ovšem umožnilo více se věnovat literatuře a básnictví. Jeho dílo si našlo uznání po celé Evropě. Hrabě Hartig byl také předsedou Královské české společnosti nauk a vlastnil též rozsáhlou šlechtickou knihovnu.[3]
Byl majitelem panství Mimoň, Stráž pod Ralskem, či Horní Beřkovice.
Řády a vyznamenání
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franz Anton von Hartig na německé Wikipedii.
Literatura
- Autobiografie: Biographie Sr. Excellenz Franz Grafen von Hartig, Herrn auf Niemes, Wartenberg, Alteiche, Berskowitz etc., Wirklichen Geheimen Rathes, Kammerers u. ehemal. bevollm. ministrs am Churf. Sächsischen Hofe, Wien 1799
Externí odkazy
.jpg)
