Pohon zabezpečovalo 12 vysokotlakých kotlů, které poháněly 3 turbíny a výsledný výkon byl až 133 631 PS. Rychlost lodě byla při ideálních podmínkách 33 uzlů, v praxi 32,5 uzlu.
Boční pancéřový pás, 70-80 mm se na přídi a zádi zužoval na 30-50 mm. Paluba byla chráněná dvěma pásy pancíře a to první o síle 12-20 mm a druhý 20-50 mm. Věže hlavní ráže 70-105 mm, barbety a velitelská věž až 50-150 mm.
Výzbroj
Hlavní výzbroj se skládala z osmi děl ráže 203 mm (8"/60 cal) ve čtyřech dvouhlavňových věžích SK C/34, s dostřelem 33 500 m. Pomocnou výzbroj tvořilo dvanáct děl ráže 105 mm uložených v šesti dvouhlavňových polootevřených věžích typu Dopp L/31, s dostřelem 17 700 m. Proti letadlům se dalo použít i pomocné dělostřelectvo ráže 105 mm, ale jen na ochranu proti letadlům bylo nainstalováno šest 37 mm kanónů a osm kanónů ráže 20 mm. Dvanáct torpédometů ráže 533 mm, ve střední části lodě po čtyřech trojhlavňových kompletech.
Od srpna do prosince 1939 probíhala jednání o prodeji nedokončeného Prinz Eugen a jeho mladších sester Seydlitz a Lützow do SSSR, ale nakonec byl dojednán prodej jenom posledních dvou jednotek. Ještě během vyzbrojování v loděnici v Kielu byla v noci z 1. na 2. červenec 1940 loď poškozena pumamibombardérůRAF, škody ovšem nebyly zásadní a začátkem srpna 1940 vstoupil křižník do služby. Následných několik měsíců absolvovala posádka výcvik a různé testy. V dubnu 1941 byla loď poškozena magnetickou minou, ale už v květnu 1941 se připojila k bitevní lodiBismarck pro operace v Atlantiku (viz Operace Rheinübung a bitva v Dánském průlivu). První velkou bojovou akci na rozdíl od Bismarcku křižník přežil a následně kotvil několik měsíců v Brestu. Zde se stal několikrát terčem náletů RAF. Zasažen a těžce poškozen byl při náletu v noci z 1. na 2. červenec 1941. Jedna puma propadla palubami podél vnitřku pláště lodi a poškodila zejména dělové systémy. Zásah je připisován několika letadlům, z nichž jedno z 311. československé bombardovací perutě navigoval Jan Gellner. Opravy trvaly až do konce roku 1941. 11. února 1942 opustil Prinz Eugen spolu s bitevními křižníky Scharnhorst a Gneisenau Brest a podařilo se jim proklouznout Lamanšským průlivem do německých přístavů a následně do Norska. Od konce roku 1942 do konce války sloužila loď především na Baltu, kde prováděla mimo jiné palebnou podporu pozemních jednotek. Poslední měsíc války kotvil křižník ve Sweinemünde a následně v Kodani.
Dohra
Lodní šroub v námořním památníku Laboe
Z aktivní služby byl vyřazen 7. května1945, tedy na úplném konci druhé světové války. Po válce ho pod názvem USS Prinz Eugen převzaly Spojené státy, které ho z provozu vyřadily a použily na testy jaderných zbraní na moři. V červenci 1946 přečkal testy Able a Baker, i když už byl zasažen radioaktivitou, byl přesunut k atoluKwajalein a 22. prosince 1946 nedaleko Enubuj potopen. V roce 1978 byl vyzdvižen lodní šroub a umístěn v Německu v kielském námořním památníku Laboe.
Literatura
VANČATA, Pavel. Letec po hvězdách : válečný deník Jana Gellnera, legendy RAF a RCAF. 1. vyd. Praha: Ostrov, 2009. 240 s. ISBN978-80-86289-64-9. Kapitola Příloha 5 : Nálet na křižník Prinz Eugen v přístavu Brest v noci z 1. na 2. července 1941, s. 182–190.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Prinz Eugen na Wikimedia Commons
.svg){kind=small}
