Pozoa je rod rostlin z čeledi miříkovité. Zahrnuje pouze dva druhy, rostoucí na otevřených stanovištích v jižní části jihoamerických And. Jsou to vytrvalé byliny dosti neobvyklého vzhledu, s přízemní růžicí okrouhlých, řapíkatých listů a dlouze stopkatými okolíky květů, podepřenými miskovitým útvarem. Rostliny žijí v symbiotickém vztahu s mravenci. Jsou to pozoruhodné, avšak velmi málo známé rostliny, které pravděpodobně dosud nejsou pěstovány jako skalničky.
Popis
Zástupci rodu Pozoa jsou vytrvalé byliny s přízemní růžicí listů. Oba druhy mají velký podzemní stonek. U druhu Pozoa coriacea bývá větvený ve větší počet tenkých postranních větví zakončených listovými růžicemi, zatímco u Pozoa volcanica je nevětvený. Listy jsou tuhé, dlouze řapíkaté, s okrouhlou, na okraji hrubě zubatou čepelí. Květy jsou drobné, oboupohlavné (někdy promíchané s květy pouze samčími), uspořádané do hustého, dlouze stopkatého okolíku. Okolík je podepřený nápadným, na okraji zubatým miskovitým útvarem vzniklým srůstem mnoha listenů. Kališní lístky jsou volné, vytrvalé. Korunní lístky jsou vejčité. Plodem je tak jako u jiných miříkovitýchdvounažka.[1][2][3]
Rozšíření
Rod Pozoa zahrnuje dva druhy a je rozšířen výhradně ve vyšších polohách jihoamerických And v Chile a Argentině.[4][5] Druh Pozoa coriacea má rozsáhlejší areál v jižní části And a vyskytuje se v Chile i Argentině. Roste na otevřených stanovištích v nadmořských výškách od 1000 do 3700 metrů a osidluje různé druhy půd včetně humózních. Naproti tomu Pozoa volcanica je svým výskytem soustředěna na svahy chilských sopek Llaima a Lonquimay, kde roste v nadmořských výškách od 1800 do 2000 metrů a roste výhradně na vulkanických substrátech.[6][7][3]
Ekologické interakce
Pozoa volcanica žije v symbióze s mravenci, kteří se pod rostlinou ukrývají, konzumují hojný nektar z květů a na oplátku chrání rostlinu před herbivory.[7]
↑HOFFMAN, Adriana et al. Plantas Altoandinas en la Flora Silvestre de Chile.. Santiago, Chile: Fundacion Claudio Gay, 1998. Dostupné online. ISBN9567743002. (španělsky)
↑ abcLÓPEZ, Patricio et al. Progenitor–derivative speciation in Pozoa (Apiaceae, Azorelloideae)
of the southern Andes. Annals of Botany. Nov. 2011, čís. 109(2).
↑Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
↑ARROYO, Mary T.K.; CAVIERES, Lohengrin A. High-elevation Andean ecosystems. Encyclopedia of Biodiversity. 2013, čís. 4.