Poutnov (německy Pauten[3]) je malá vesnice, část města Teplá v okrese Cheb v Karlovarském kraji. Nachází se asi 4,5 kilometru severozápadně od Teplé. Prochází tudy železniční trať Karlovy Vary – Mariánské Lázně, na které se nachází nádraží Poutnov. Poutnov je také název katastrálního území o rozloze 5,22 km².[4]
Název
Název vesnice je odvozen z osobního jména Púten ve významu Poutnův dvůr. Základem jména Púten je slovo pút (pouť). V historických pramenech se jméno vsi objevuje ve tvarech: Pawten (1214, falzum), z Putnova (1437), Putnovo (1459), „zastavuje Putnovu ves“ (1469), Paunten (1530), Pauttenn (1543), v Poutnově (1615) a Pauthen (1788).
Historie
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1214, kdy patřila klášteru v Teplé. Později se stala součástí bečovského panství pánů z Rýzmburka. V letech 1399 a 1408 je připomínán poutnovský man Ondřej z Poutnova, a je tedy pravděpodobné, že zde jako panské sídlo stála nějaká tvrz, i když písemně je doložena až roku 1456. V roce 1412 Poutnov získal Petr Kovář z Poutnova a okolo roku 1437 statek patřil Ondřeji a Mikulášovi z Poutnova.[5]
Roku 1456 je jako majitel uváděn Dyez Hofer, zakladatel rodu Hoferů z Lobenštejna. Panství po něm zdědil Hans Hofer připomínaný v roce 1467,[5] ale Kateřina, vdova po Dyezu Hoferovi, na tvrzi žila ještě v roce 1477.[6] V roce 1469 král Jiří z Poděbrad zastavil Poutnov za 200 rýnských zlatých Kunšovi Pelarovi. Na počátku šestnáctého století panství ze zástavy vyplatil tepelský klášter, ale král Ferdinand I. ho v roce 1535 zastavil Kašparu Pluhovi z Rabštejna a jeho strýci Hanušovi.[5] Menší část vsi v té době patřila Volfu Pinticovi z Pintic, který vedl s Kašparem Pluhem spory o hranice panství.[6] V roce 1544 vesnici koupil Jindřich IV. z Plavna.[5]
Další zpráva o vesnici pochází z roku 1578, kdy ji koupil tepelský hejtman Filip ze Schirndingu. Část vesnice poté patřila v letech 1592–1597 tepelskému klášteru,[6] zatímco zbytek získal Jan Kfelíř ze Zakšova uváděný zde v roce 1589 a 1603. Klášterní část vesnice na počátku sedmnáctého století vlastnil Daniel Ričl z Brandenbachu a od roku 1616 plzeňský měšťan Václav Brand z Brandfenfelsu a jeho příbuzní. Část, která patřila Kfelířům, v roce 1603 získal Jan Friedrich Lochman z Paliče, ale za účast na stavovském povstání v letech 1618–1620 mu byl statek zkonfiskován.[5] Zabavený majetek v roce 1627 koupil Valentin Schindl z Hirschfeldu, který rozdělené panství spojil do jednoho celku. Jeho potomkům patřilo až do čtyřicátých let osmnáctého století, kdy je získal loketský hejtman Jan Ott z Ottilienfeldu. Po něm se mezi majiteli do zrušení poddanství vystřídali chebský měšťan Johann Weiss, Karel z Ottilienfeldu, Jan Knoll, Egid Sölch a Albrecht Deym ze Stříteže.[5]
V Poutnově býval malý pivovar, v roce 1880 vyprodukoval 330 hektolitrů piva.[7]
V Poutnově existovala malá židovská obec. Komunita Židů se pomalu rozrůstala a v roce 1793 je zde uváděno 9 rodin s 53 obyvateli. Od 17. století zde stála židovská synagoga. Po odchodu Židů z Poutnova v roce 1915 byla synagoga stržena. Židovští občané byli pohřbíváni na židovském hřbitově nedaleko Poutnova u staré polní cesty do Tisové. Na ploše 18 krát 18 metrů je dodnes dochováno celkem 47 náhrobků z 18. až 20. století. Židovský hřbitov byl po druhé světové válce ničen a vykrádán a teprve v roce 2007 byl zrenovován. Skupina německých dobrovolníků ze spolku „Aktion Sühnezeichen“ hřbitov vyčistila, vyřezala náletové dřeviny, znovu postavila povalené náhrobky a některé z nich opravila.[8]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1930 zde žilo 365 obyvatel, z nichž bylo 12 Čechoslováků, 351 Němců a dva cizinci. K římskokatolické církvi se hlásilo 358 obyvatel, k evangelické církvi jeden obyvatel, tři byli jiného náboženského vyznání a tři bez vyznání.[9]
Vývoj počtu obyvatel a domů Poutnova [10][11]
| Rok |
1869 |
1880 |
1890 |
1900 |
1910 |
1921 |
1930 |
1950 |
1961 |
1970 |
1980 |
1991 |
2001 |
2011 |
2021
|
| Počet obyvatel
|
514 |
488 |
477 |
437 |
388 |
389 |
365 |
117 |
127 |
165 |
172 |
133 |
129 |
133 |
85
|
| Počet domů
|
69 |
68 |
69 |
72 |
70 |
71 |
73 |
56 |
70 |
22 |
24 |
24 |
24 |
32 |
32
|
| Do počtu domů v roce 1961 jsou zahrnuty i domy v Babicích, Bohuslavi, Číhané a Popovicích
|
Obecní správa
Při sčítání lidu v letech 1869–1975 Poutnov byl samostatnou obcí, se kterým patřil nejprve do okresu Teplá, ale v roce 1950 v okrese Toužim a v letech 1961–1974 v okrese Karlovy Vary. Od 1. července 1975 je částí města Teplá, se kterým patřil nejprve do okresu Karlovy Vary, ale od 1. ledna 2007 v okrese Cheb. V letech 1961–1975 k obci patřily Babice, Bohuslavice, Číhaná, Horní Kramolín, Hoštěc, Jankovice, Popovice a Služetín.[12]
Pamětihodnosti
- V jihovýchodní části návsi stojí zřícenina poutnovského zámku a poplužního dvora.
- Severovýchodním směrem od obce ve vzdálenosti 1,8 kilometru se nachází židovský hřbitov uvedený v Seznamu kulturních památek ČR. Je přístupný po polní cestě z návsi ve východnbí části Poutnova.[13][14] Pozůstatky druhého, staršího, židovského hřbitova zarůstají v malém lesíku u cesty v „dolním“ Poutnově.
- Dalšími památky jsou:
Galerie
Odkazy
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Poutnov, s. 449.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-30.
- ↑ a b c d e f ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. N–Ž. Svazek 2. Praha: Libri, 2005. 768 s. ISBN 80-7277-208-2. Kapitola Poutnov, s. 260–264.
- ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Poutnov – zámek, s. 272.
- ↑ Poutnov - HAMELIKA - Vše o historii Mariánských Lázní. www.hamelika.cz [online]. [cit. 2020-06-22]. Dostupné online.
- ↑ Poutnov. Tepelský zpravodaj. Leden 2022, čís. 1, s. 6–7.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé [online]. Praha: Státní úřad statistický, 1934. S. 362. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Cheb. Praha: Český statistický úřad, 2015. 20 s. Dostupné online. S. 15. Archivováno 27. 10. 2022 na Wayback Machine.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 446, 6, 25, 71, 154, 167, 200, 444, 519.
- ↑ židovský hřbitov - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-07-06]. Dostupné online.
- ↑ Židovské památky v Čechách a na Moravě /. Národní památkový ústav [online]. [cit. 2020-07-06]. Dostupné online.
Externí odkazy
| Části města Teplá |
|
| Části obce | |
|
| Ostatní | |
.jpg)
.jpg)
