Rodokmen rodu nepřerušovaně pokračuje od jeho založení k Joachimu Poschingerovi z Pförringu (1523-1599), který je považován za člena poschingerské větve, která byla založena kolem roku 1262. Joachim Poschinger koupil v roce 1568 od rodu Degenbergů sklářské panství Zwieselau v zemském okrese Řezno, čímž začala sklářská tradice rodu Poschingerů, která přetrvala dodnes. Joachim obdržel 19. října 1547 v Řezněerbovní listinu od Petra Apiana, dvorního palatina císaře Karla V. a jeho syn Paulus získal roku 1592 sklářské panství Oberfrauenau v Bavorském lese, které se stalo rodovým sídlem této větve.[6][7]
Díky držení Oberanzenbergu získal Wilhelm Poschinger 18. prosince 1643 od knížecího kurfiřta Maxmiliána I. šlechtický titul landsasse v Horní Falci.[8] Od této doby rod Poschingerů získal vliv i v Horní Falci.[6][9]
V roce 1873 byl Georg Benedikt II., rytíř z Poschingeru a pán z Frauenau, jmenován dědičným císařským radoubavorské koruny. Podle pořadí nástupnictví přešlo po smrti Georga Benedikta svěřenství na jeho bratra Eduarda Ferdinanda, který ho v roce 1901 předal svému synovi Eduardu Georgu Benediktovi, který byl 1. listopadu 1901 jmenován říšskou radou.[10] V Mnichově 24. července 1901 byl imatrikulací Eduard Ferdinand Ritter von Poschinger povýšen knížetem regentem Luitpoldem Bavorským do dědičného baronského stavu s právem užívat titul Freiherr Poschinger von Frauenau.[11][12]
Na příkaz regionálního prezidenta z 21. května 1953 byla přejmenována rodová linie Freiherr von Poschinger von Frauenau na Freiherr von Poschinger-Bray, důvodem byl sňatek Adalberta Freiherr Poschinger s Annou Marií, dědičkou hrabat z Bray-Steinburg.
↑Genealogisches Handbuch des in Bayern immatrikulierten Adels. Stegaurach: Wissenschaftlicher Kommissionsverlag Stegaurach, 2014. 602 s. Dostupné online. S. 296 a 474. (německy)
↑POSCHINGER, Karl Reichsritter von. Geschichte der Poschinger und ihrer Güter. [s.l.]: Selbstverlag 258 s. Dostupné online. (německy)
↑Knight of Poschinger, Karl (1908). Geschichte der Poschinger und ihrer Güter [History of the Poschingers and their estates] (in German). Pullach near Aibling. pp. 47 ff.
↑ Poschinger auf Frauenau, Eduard Benedikt Ritter von, Freiherr von. www.bavariathek.bayern [online]. Geschichte Bayerischen Parlaments [cit. 2023-11-17]. Dostupné online. (německy)
↑Genealogisches Handbuch des Adels - Freiherrliche Häuser B [Genealogical Handbook of the Nobility - Baronial Houses B] (in German). Limburg (Lahn): C. A. Starke Verlag. 1971. pp. 278 ff.
↑Genealogisches Handbuch des Adels - Adelslexikon [Genealogical Handbook of the Nobility - Nobility Encyclopaedia] (in German). Vol. X. Limburg (Lahn): C. A. Starke Verlag. 1999. pp. 501 ff.