PROFILPELAJAR.COM

Pokratice
	Pokratická ulice s restaurací U kapličky
Lokalita
Charakter	část obce
Obec	Litoměřice
Okres	Litoměřice
Kraj	Ústecký kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	50°32′56″ s. š., 14°7′36″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	4 436 (2021)
Katastrální území	Pokratice (3,89 km²)
Nadmořská výška	205 m n. m.
PSČ	412 01
Počet domů	474 (2011)
	Pokratice
Další údaje
Kód části obce	85561
Kód k. ú.	685569
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pokratice (něm. Pokratitz) (205 m n. m.) je bývalá vesnice ležící na jižním svahu Českého středohoří, která je dnes severozápadní částí města Litoměřice. Pokratice je také název katastrálního území o rozloze 3,89 km².^[3] V katastrálním území Pokratice leží i Mentaurov.

Historie

Ve 14. století ves patřila rodu Kamýků z Pokratic. Jindřich z rodu Kamýku z Pokratic postavil hrad Kamýk, který roku 1319 dostal jako léno od krále Jana Lucemburského. V té době v Pokraticích byl i kostel a tvrz. Vesnice byla známa svými vinicemi, kterým se na vápencových svazích velmi dařilo. Roku 1461 Vilém z Konic a Kamýku prodal Pokratice s tvrzí a dvorem Martinovi ze Třtice. Poté se vrátila do vlastnictví Zikmunda Kamýka z Pokratic. V roce 1593 zdědila tvrz Pokratickou i s jeho podílem ve vsi dcera Eva, která byla provdána za Flavína z Rotenfeldu. V 16. století zde stály dvě tvrze, Henikovská a Hurtovská, jež obě získal v roce 1595 synovec Flavína z Rotenfeldu Jan Kechl z Hollensteina. Po bitvě na Bílé hoře byl Václav Kamýk z Pokratic roku 1626 odsouzen a jeho statek zvaný Henichovský v Pokraticích za 4457 kop odhadnutý a prodaný císařem konventu kláštera dominikánského sv. Maří Magdaleny v Menším Městě Pražském. Ostatní grunty za 2410 kop se ujala obec Litoměřice. Od roku 1800 tu žil pozdější loupežník Václav Babinský, lidově zvaný Venca z Pokratic.

V horní části vsi byla v roce 1815 postavena empírová kaple, která se dochovala do dnešních dnů. Podle písemných zmínek z roku 1890 zde stálo 174 domů, v nichž žilo 861 obyvatel. Ve vesnici stálo několik mlýnů při Pokratickém potoce a také několik pil. V roce 1905 byla postavena další kaplička na rohu Březinovy cesty v secesním slohu (zanikla v 80. letech 20. století). Počátkem 20. století zde byla uvedena do provozu základní škola o dvou třídách, později se rozrostla na pět tříd, od roku 1981 sloužila jako budova Lidové školy umění. Dnes bývala škola nese název Lékařský dům s několika menšími ambulantními zdravotnickými zařízeními, v sousedství se nachází lékárna. Po povodních z rozvodněného Pokratického potoka v roce 1929 bylo v následujících letech podél toku potoka vybudováno zděné koryto. S výstavbou sídliště v 80. letech 20. století došlo k zatrubnění pravostranného přítoku z tzv. Hervertovy rokle. Po druhé světové válce došlo k odsunu obyvatel německé národnosti, kteří zde žili v naprosté většině. Následoval příchod obyvatel z vnitrozemí a v době komunistické moci v zemi došlo k značné devastaci obce. V 80. letech 20. století velká část vesnice ustoupila sídlištní výstavbě. Pokratice jsou součástí města Litoměřice od 50. let 20. století.

Současnost

Dnes z původních Pokratic zůstaly stát především domy po levé straně Pokratické ulice, která ústí v komunikaci vedoucí z Litoměřic do Sebuzína, východní části bývalé vesnice zabírá sídliště Pokratice I. a II z druhé poloviny 80. let 20. století. V dolní části bývalé obce stojí sídliště Družba pocházející ze 70. let 20. století. Z původní vesnice v sídlišti zůstala stát pouze malá kaple se zvoničkou na bývalé návsi, dnes se nachází na otočce autobusů litoměřické MHD při křížení ulic U kapličky a Pokratická. Uprostřed sídliště se v areálu zdejší základní školy dochovala dřevěná roubená chalupa. V minulosti nedaleko odtud stávala kovárna. Po roce 1989 vzrůstá výstavba rodinných domů a dnes již tato část města zástavbou splývá s obcí Miřejovice.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů^[4]^[5]
	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011
Obyvatelé	788	874	861	988	1 174	1 147	1 220	1 091	1 160	723	1 617	4 413	4 703	4 543
Domy	157	167	174	180	210	225	250	263	.	182	304	327	389	474
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Litoměřice-Město.

Sport

Mezi nejdůležitější zdejší sportoviště patří Pokratická sokolovna patřící dnes Asociaci sportu pro všechny. Mezi nejúspěšnější zdejší sportovní disciplíny patří skoky na trampolíně.
V provozu je i fotbalové hřiště.
Sportovnímu vyžití slouží i tělocvična zdejší nové základní školy.
Na pozemcích bývalého kravína někdejšího Státního statku Litoměřice vyrostl nový areál pro BMX cyklistiku.

Obchod

Penny Market
nákupní centrum Družba
několik restaurací U kapličky

Zdravotnictví

2 lékárny (jedna v sousedství Lékařského domu, druhá mezi sokolovnou a nákupním střediskem Družba)
dětské zdravotní středisko U kapličky
lékařský dům v bývalé budově místní školy

Okolí

Severně od Litoměřic na okraji Pokratic se nachází národní přírodní památka Bílé stráně. V údolí pod Bílými stráněmi protéká Pokratický potok, podél něhož je vedena červená turistická značka. Jedná se o místo hojně navštěvované obyvateli města. Nedaleko se nachází také návrší Mostka s rozhlednou (východním směrem) a čedičový skalní suk Kočka (zvaný též Sovice). Po silnici k obci Hlinná leží vrch Velké Hradiště a Malé Hradiště z jejich vrcholu se otevírá pohled do širokého okolí, hlavně na nedaleké Litoměřice a dolní Polabí a Poohří s horou Říp jihovýchodně a hradem Házmburk jižně. Dalšími okolními vrchy jsou Bídnice (západně) a Radobýl (jihozápadně), pod nimi pak se nalézá bývalá podzemní továrna Richard.

Odkazy

Reference

↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. [cit. 2012-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-15.
↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 386, 387. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 297. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.

Literatura

OTTO, Jan. Ottův slovník naučný v Digitální knihovně Národní knihovny ČR. Dvacáty díl - Pohora - Q. v.. Praha: J. Otto - digitální vydání Národní knihovna ČR, 1903. 1088 s. Dostupné online. S. 30.