Plískavice saravacká
Plískavice saravacká (Lagenodelphis hosei)
Porovnání velikosti s člověkem
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	sudokopytníci (Cetartiodactyla)
Infrařád	kytovci (Cetacea)
Malořád	ozubení (Odontoceti)
Čeleď	delfínovití (Delphinidae)
Rod	Lagenodelphis Fraser, 1956
Binomické jméno
Lagenodelphis hosei Fraser, 1956
Synonyma
plískavice sarawacká
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plískavice saravacká (Lagenodelphis hosei) je druh menšího kytovce z čeledi delfínovití, který se vyskytuje v hlubokých vodách Pacifiku a v menší míře i v Indickém a Atlantském oceánu. Jedná se o jediného zástupce rodu Lagenodelphis.

Lebku plískavice saravacké nalezl někdy před rokem 1895 britský úředník a přírodovědec Charles Hose na pláži v Sarawaku na Borneu. Hose lebku prodal Britskému muzeu, kde byla uchována přes půl století, než bylo konečně zjištěno, že představuje nový, dosud nepopsaný druh.^[2] O formální popis se zasloužil až Francis Charles Fraser v roce 1956. Fraser z lebky vyvodil, že nový druh má společné znaky jak s rodem Lagenorhynchus, tak s rodem Delphinus, a nový druh zařadil do nově vytyčeného rodu Lagenodelphis, jehož jméno je jednoduše kombinací názvů Lagenorhynchus a Delphinus. Druhové jméno odkazuje k nálezci lebky.^[3][4] Na nějaký čas byl druh považován za vyhynulý,^[5] než v roce 1971 byli objeveni živí zástupci.^[6]

Žije v tropických oblastech Tichého, Atlantského a Indického oceánu přibližně od 30° j. š. do 30° s. š.^[7] V nejvyšším počtu se nachází v blízkosti rovníku ve východním Pacifiku, nejmenším v Atlantiku. Mimořádný výskyt mimo tyto oblastí je spojován s fenoménem El Niño, v letech 1983 a 1984 se dostalo mnoho jedinců plískavice saravacké do mělkých vod u pobřeží Francie a Skotska, kde uvázlo. Druh preferuje hluboké oceánské vody a místa kde končí kontinentální šelf. Celková početnost druhu se odhaduje na více než 350 000 jedinců.^[8][2]

Je to jeden z mohutnějších delfinovitých. Samec dorůstá do délky 2,2–2,4 m, samice asi o 10–20 cm méně. Váha se pohybuje kolem 160–210 kg.^[9] Tělo je podsadité, zobák je krátký stejně jako prsní a ocasní ploutve, které jsou na konci špičaté. Hřbetní ploutev je trojúhelníkovitá, zhruba 22 cm vysoká. Barva těla je rozdílná u pohlaví a mění se i s věkem. Na zádech má barvu hnědavě-šedou, po bocích krémovou a na břichu bílou nebo růžovou. Dospělí samci mají černý pruh od oka podél těla až k ocasní ploutvi a stejně zbarvený pruh na čele. Samice mají tyto pruhy variabilní a nedospělci velmi slabé nebo jim zcela chybí. V horní čelisti se nachází kolem 72–88 zubů, v dolní čelist 68–88 zubů.^[2][9]

Jedná se o energetického, čilého plavce, který se pohybuje v těsných, kompaktních skupinách. Ty bývají značně početné, typicky mezi 40–1000 jedinci, někdy však mohou být menší (4–15 členů) nebo naopak mnohem větší (až do 2500 jedinců). Nezřídka se mísí s některými jinými druhy kytovců jako jsou delfíny skákaví, elektry tmavé nebo kulohlavci Sieboldovi. Občas se mísí i s vorvani.^[2] Pohybuje se hlavně v hlubších vodách, kde se krmí mezopelagickými druhy ryb, hlavonožců a korýšů. Nejčastější složkou jídelníčku tvoří ryby čeledí lampovníkovití (Myctophidae), světlonošovití (Stomiidae) a stříbrnáčovití (Sternoptychidae). K nejčastěji pojídaným korýšům patří zástupci čeledi Oplophoridae. Kořist nejčastěji lapají v hloubce 250 m a více,^[6] i když se mohou občas krmit u hladiny. Fyziologie druhu napovídá, že se mohou potápět a tím i krmit až do 600m hloubek.^[7] K predátorům plískavic pravděpodobně patří kosatka dravá, kosatka černá a velké druhy žraloků.^[6]

Samci jsou promiskuitní, starší samice rodí co dva roky, po březosti která trvá 12,5 měsíce. Samice rodí jedno mládě o velikosti cca 1 m. Mláďata se mohou rodit po celý rok, vrcholná období vrhů nastávají v jižní Africe v létě, v Japonsku na jaře a na podzim. Samci pohlavně dospívají ve věku 7 až 10 let, samice v 5 až 8 letech.^[2] Může se dožít nejméně 19 let.^[6]

Plískavice saravacká je předmětem přímých odlovů v Indopacifické oblasti, kde místní rybáři využívají maso plískavic k přímé spotřebě nebo jako návnadu na žraloky. K dalším hrozbám druhu patří interakce s lidskými stavbami, především rybářským náčiním. Populační trend není zním, nicméně druh je početný a široce rozšířený, a tak jej Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí jako málo dotčený.^[8]

česky

• ANDĚRA, Miloš; ČERVENÝ, Jaroslav, 2000. Savci. (3), Kytovci, sirény, chobotnatci, damani, lichokopytníci, sudokopytníci, zajíci, bércouni. Praha: Albatros. ISBN 80-00-00829-7. 
• KIEFNER, Ralf, 2002. Velryby a delfíni: Kytovci celého světa. Uherské Hradiště: Rajzl. ISBN 8090317103. 
• MAZÁK, Vratislav, 1988. Kytovci. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. 

anglicky

• BAKER, A. N., 1990. Whales and dolphins of New Zealand and Australia : an identification guide. Wellington, N.Z.: Victoria University Press. ISBN 0864730993. (anglicky) 
• BERTA, Annalisa, 2015. Whales, dolphins, & porpoises: a natural history and species guide. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0-226-18319-0. S. 68–69. (anglicky) 
• CARWARDINE, Mark; CAMM, Martin; ROBINSON, Rebecca; LLOBET, Toni, 2020. Handbook of whales, dolphins and porpoises. London Oxford New York New Delhi Sydney: Bloomsbury. ISBN 978-1-4729-0814-8. (anglicky) 
• JEFFERSON, Thomas A.; WEBBER, Marc A.; PITMAN, Robert L., 2015. Marine mammals of the world : a comprehensive guide to their identification. Amsterdam: Elsevir. ISBN 978-0-12-409542-7. (anglicky) 
• LOUELLA, M.; DOLAR, L. Fraser's Dolphin. In: WÜRSIG, Bernd; THEWISSEN, J. G. M.; KOVACS, Kit M. Encyclopedia of Marine Mammals. United States of America: Elsevier, 2018. ISBN 978-0-12-804327-1. S. 392–396. (anglicky)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu plískavice saravacká na Wikimedia Commons