Pisila australská

Jak číst taxoboxPisila australská
alternativní popis obrázku chybí
Pisila australská
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďtenkozobcovití (Recurvirostridae)
Rodpisila (Cladorhynchus)
G.R. Gray, 1840
Binomické jméno
Cladorhynchus leucocephalus
(Vieillot, 1816)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pisila australská (Cladorhynchus leucocephalus) je druh tenkozobcovitého ptáka, který se endemicky vyskytuje v Austrálii. Řadí se do monotypického rodu Cladorhynchus.

Systematika

Druh formálně popsal francouzský ornitolog Louis Pierre Vieillot v roce 1816 jako Recurvirostra leucocephala. Vieillot druh zařadil k tenkozobcům do rodu Recurvirostra.[2] Anglický zoolog George Robert Gray druh v roce 1840 přeřadil do samostatného rodu Cladorhynchus,[3] do kterého jej řadí i moderní taxonomie.[4] Rodové jméno Cladorhynchus pochází z řeckého klados („větvička“) a rhunkhos („zobák“).[5] Druhové jméno leucocephalus se skládá ze starořeckého leukos („bílý“) kephale („hlava“).[6]

Popis

Délka těla dosahuje 36–45 cm.[7] Hlava a tělo jsou bílé, přes hruď se táhne výrazný tmavě hnědý pruh, který v terénu vypadá černě, a který je spojen s černým břichem. Křídla jsou černohnědá, podél odtokové hrany se táhne bílá linka. Oči jsou hnědé, tenký dlouhý zobák hnědý, částečně blanité nohy jsou růžové. Jarní, prostý šat se vyznačuje absencí pruhu přes hruď a bledšíma nohama.[7][8]

Výskyt

Obývá jižní Austrálii, kde se vyskytuje na sladkovodních i mořských močálech a wattech.[7] Jedná se o vysoce potulný druh, což je patrně adaptace na nepředvídané počasí australského vnitrozemí. Po vydatných deštích, kdy dochází k naplnění solných jezer vodou, se pisily mohou na tyto jezera přesunout, zahnízdit, vyvést mladé a jakmile začnou jezera vysychat, vrátí se zpět na pobřeží. Vzdálenosti přeletů přitom mohou dosahovat i 1500 km a více.[9]

Biologie

Pisila australská

Jedná se o společenského ptáka, který se sdružuje do hejn čítající i tisíce jedinců. Je potulný až tažný. Od zimy do počátku jara se zdržuje ve vnitrozemí, kde pobývá u slaných jezer a pomalu usychajících záplavových plání, které poskytují dostatek vlhkých břehů s potravou. S tím, jak vodní plochy ve vnitrozemí vysychají, se pisily stahují zpět k mořskému pobřeží. Živí se korýši, které loví při procházení mělkých vod i během plavání.[8]

Hnízdí v masivních koloniích o tisících hnízdech. K zahnízdění dochází nejčastěji od července do září, může však zahnízdit i v jiných částech roku, zejména po vydatných deštích. Samice klade 3–4 vejce do mělkého důlku v zemi. Vejce jsou bílá až světle hnědá s černými nepravidelnými vlnovkami. Jejich rozměr bývá kolem 55×40 mm.[8]

K hnízdním predátorům patří racek australský (Chroicocephalus novaehollandiae). Na ptáčatech i dospělcích preduje orel klínoocasý (Aquila audax), orel bělobřichý (Haliaeetus leucogaster), ketupa skvrnobřichá (Bubo nipalensis) či raroh černý (Falco subniger).[10]

Ohrožení

Jedná se o málo dotčený druh bez blíže specifikované velikosti populace.[11]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ VIEILLOT, Louis Pierre. Nouveau Dictionnaire d'Histoire Naturelle, appliquée aux arts, à l'Agriculture, à l'Écomomie rurale et domestique, à la Médecine, etc. Par une société de naturalistes et d'agriculteurs. Paris, France: Chez Deterville, 1816. Dostupné online. S. 103. (francouzsky) 
  3. ↑ GRAY, George Robert. A list of the genera of birds, with an indication of the typical species of each genus. 2. vyd. London, United Kingdom: John E. Taylor, 1840. Dostupné online. S. 89. (kirundsky) 
  4. ↑ Buttonquail, thick-knees, sheathbills, plovers, oystercatchers, stilts, painted-snipes, jacanas, Plains-wanderer, seedsnipes. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v14.1 [cit. 2024-04-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 110. 
  6. ↑ Handbook of Australian, New Zealand and Antarctic Birds. Vol. 2: Raptors to Lapwings. Příprava vydání Peter Jeffrey Higgins. Melbourne, Victoria: Oxford University Press, 1993. ISBN 978-0-19-553069-8. S. 780. 
  7. ↑ a b c SIMPSON, Ken. Field guide to the birds of Australia: the most complete one-volume book of identification. 6. vyd. Australia: Penguin, 1999. Dostupné online. ISBN 0-670-87918-5. S. 96. 
  8. ↑ a b c Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. S. 193. (anglicky) 
  9. ↑ PEDLER, R. D.; RIBOT, R. F. H.; BENNETT, A. T. D. Extreme nomadism in desert waterbirds: flights of the banded stilt. Biology Letters. 2014-10, roč. 10, čís. 10, s. 20140547. Dostupné online [cit. 2024-04-23]. ISSN 1744-9561. DOI 10.1098/rsbl.2014.0547. PMID 25319819. (anglicky) 
  10. ↑ PEDLER, Reece D.; WESTON, Michael A.; BENNETT, Andrew T. D. Long incubation bouts and biparental incubation in the nomadic Banded Stilt. Emu - Austral Ornithology. 2016-03-01, roč. 116, čís. 1, s. 75–80. Dostupné online [cit. 2024-04-23]. ISSN 0158-4197. DOI 10.1071/MU15061. (anglicky) 
  11. ↑ Cladorhynchus leucocephalus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2016 [cit. 2024-04-20]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22693709A93418535.en. (anglicky) 

Literatura

  • Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. (anglicky) 
  • SIMPSON, Ken. Field guide to the birds of Australia: the most complete one-volume book of identification. 6. vyd. Australia: Penguin, 1999. Dostupné online. ISBN 0-670-87918-5. 

Externí odkazy