Parapsychologie

Parapsychologie (dříve metapsychologie, v zemích bývalého východního bloku se používá i materialističtěji znějící termín psychotronika[1]) se zabývá studiem údajných psychických jevů (mimosmyslové vnímání, telepatie, prekognice, jasnovidectví, psychokineze a psychometrie) a dalších paranormálních tvrzení, například těch, která se týkají zážitků blízkých smrti, synchronicity, zjevení atd.[2] Je považována za pseudovědu a naprostá většina vědců hlavního proudu ji odmítá.[1][3][4][5][6][7][8][9][10]

Parapsychologický výzkum se téměř nikdy neobjevuje v mainstreamových vědeckých časopisech. Většina prací o parapsychologii je publikována v malém počtu specializovaných časopisů.[11][12] Parapsychologie je kritizována za to, že pokračuje ve zkoumání, přestože ani po více než sto letech výzkumu nedokázala poskytnout přesvědčivé důkazy o existenci jakýchkoli psychických jevů.[13]

Termín parapsychologie

Vznikl koncem 19. století, kdy někteří vědci začali záhadné jevy při spiritistických seancích (Spiritismus) vysvětlovat mimosmyslovým působením. V r.1882 byla založena v Londýně první parapsychologická společnost „Society for Psychical Research“, záhy další společnosti i speciální vědecké parapsychologické laboratoře a začaly se vydávat parapsychologické časopisy.[1] Samotný název disciplíny parapsychologie pochází od německého filozofa Maxe Dessoira, jež jej uvedl v roce 1889.

Oficiálně byl přijat po mezinárodním kongresu, jenž se konal v červenci 1953 v Utrechtu.[zdroj⁠?!] Došlo tak ke sjednocení názvu disciplíny, který byl do té doby nazýván různými názvy (psychické bádání, metapsychika, psychotronika…), což bylo matoucí. Vyústěním tohoto kongresu byl mimo jiné i vznik první evropské katedry parapsychologie na univerzitě v Utrechtu.

Parapsychologické jevy

Do rámce parapsychologie patří různé mimosmyslové schopnosti, jevy psychosenzorické i psychomotorické. Do první skupiny patří mimosmyslové vnímání (Extra Sensory Perception – ESP), kam řadíme jasnovidnost (paragnózie), přenos myšlenek (telepatie) a předvídání budoucnosti (proskopie). Mezi jevy psychokinetické, motorické, patří telekineze, levitace, materializace, transformace energie apod. Všechny tyto jevy mají být zprostředkovány dosud neznámou silou. Představy o její povaze byly rozmanité, od materialistických, jako je elektrická energie, biomagnetismus (mesmerismus), kosmická i gravitační energie, vibrace, dnes kvantové děje, až k mystickým (mentiony, tachyony, astrály atd.). Byl zvolen i neutrální termín pro takové síly: „psí“ (PSI = psychické síly).[1]

Studium parapsychologických jevů mělo zprvu charakter vědecké disciplíny, která se snažila experimentálně tyto jevy potvrdit, a prokázat také existenci síly „psí“, např. hádáním tažených karet, viděním na dálku, Ganzfeld experimenty nebo ovlivněním generátorů náhodných čísel psychickým působením. Experimentální výzkum, který měl umožnit využívat mimosmyslové kontakty ve vojenství, se prováděl i v době studené války v USA, Británii i v SSSR.[1]

Například C. M. Pleas a N. Dean Dey, nevýzkumní pracovníci na univerzitě v Delaware, při studiu mimosmyslové interakce člověka a mikrobů (Tetraselimis suecica) v letech 1986–1989 došli k závěru, že signifikancí p < 0,05 nelze tuto interakci potvrdit v opakovatelných experimentech. Přesto v závěru konstatují, že mimosmyslová interakce může být souvztažným jevem, který je závislý na vjemech.[14]

Ze strany vědecké komunity jsou parapsychologické jevy nezřídka prohlašovány za neexistující nebo neprokázané a celá parapsychlologie za nevědeckou nebo pseudovědeckou.[1]

Lidé

K významným parapsychologům patřil Břetislav Kafka (1891–1967), který využíval k výzkumu paranormálních jevů hlubokého hypnotického transu. Kafka byl mimořádný hypnolog a díky spolupráci s výtečnými subjekty učinil řadu zajímavých pokusů a objevů v oblasti telepatie, jasnovidectví či telekineze. Veškeré své poznatky, které za bezmála 40 let systematické práce nashromáždil, soustředil ve svých knihách Parapsychologie, Nové základy experimentální psychologie a Kultura rozumu a vůle.[15]

Na Univerzitě ve Virginii existuje oddělení zvané Division of Perceptual studies (Divize perceptuálních studií), kterou založil Ian Stevenson, známý svým výzkumem "případů reinkarnačního typu" (spontánních vzpomínek na minulé životy u dětí). Toto oddělení se kromě toho zabývá ještě prožitky blízké smrti, změněnými stavy vědomí a "psi" jevy obecně. Vede jej Jim B. Tucker, který se také zabývá případy reinkarnačního typu.[16]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Parapsychology na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Parapsychologie Stručný výkladový slovník českých skeptiků – heslo parapsychologie, sisyfos.cz
  2. ↑ Parapsychology. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. DOI 10.1163/1872-5287_bdr_com_00339. (anglicky) Type: dataset DOI: 10.1163/1872-5287_bdr_COM_00339. 
  3. ↑ NICAISE, Alexander. Why Parapsychological Claims Cannot Be True | Skeptical Inquirer [online]. 2019-07-02 [cit. 2022-01-31]. "Zdá se, že lákadlo "paranormálního" vychází z přesvědčení, že naše existence je něco víc, než co lze vysvětlit pomocí masa, krve, atomů a molekul. Století a půl parapsychologického výzkumu nepřineslo důkazy, které by tuto víru podpořily.". Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ The flight from science and reason. New York: New York Academy of Sciences xi, 593 s. Dostupné online. ISBN 0-8018-5676-0, ISBN 978-0-8018-5676-1. OCLC 36126694 S. 565. "Drtivá většina vědců považuje parapsychologii, ať už se jmenuje jakkoli, za pseudovědu.". 
  5. ↑ FRIEDLANDER, Michael W. At the fringes of science. Boulder: Westview Press xiii, 196 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-2200-6, ISBN 978-0-8133-2200-1. OCLC 31046052 S. 119. "Parapsychologii se nepodařilo získat všeobecné vědecké uznání ani pro své zdokonalené metody a deklarované úspěchy a ve vědecké komunitě se k ní stále přistupuje se značnou rozpolceností. Většina vědců ji odepisuje jako pseudovědu nehodnou jejich času.". 
  6. ↑ Philosophy of pseudoscience : reconsidering the demarcation problem. Chicago: [s.n.] 469 s. Dostupné online. ISBN 978-0-226-05182-6, ISBN 0-226-05182-X. OCLC 852896293 S. 158. "Mnozí pozorovatelé označují tento obor za "pseudovědu". Když vědci hlavního proudu říkají, že obor parapsychologie není vědecký, mají na mysli, že dosud nebylo navrženo žádné uspokojivé přírodovědecké vysvětlení příčin a následků těchto údajných účinků a že experimenty v tomto oboru nelze důsledně replikovat.". 
  7. ↑ ALCOCK, James E. Parapsychology, science or magic? : a psychological perspective. 1. vyd. Oxford: Pergamon Press xi, 224 s. Dostupné online. ISBN 0-08-025773-9, ISBN 978-0-08-025773-0. OCLC 7007206 S. 194–196. 
  8. ↑ HACKING, Ian. Some Reasons for Not Taking Parapsychology Very Seriously. Dialogue. 1993, roč. 32, čís. 3, s. 587–594. Dostupné online [cit. 2022-01-31]. ISSN 0012-2173. DOI 10.1017/S0012217300012361. (anglicky) 
  9. ↑ BIERMAN, Dick J.; SPOTTISWOODE, James P.; BIJL, Aron. Testing for Questionable Research Practices in a Meta-Analysis: An Example from Experimental Parapsychology. PLOS ONE. 2016-05-04, roč. 11, čís. 5, s. e0153049. "Uvažujeme o [sporných výzkumných postupech] v kontextu metaanalýzy databáze Ganzfeld-telepatických experimentů z oblasti experimentální parapsychologie. Ganzfeldova databáze je pro tuto studii obzvláště vhodná, protože parapsychologický jev, který zkoumá, je všeobecně považován za neexistující ... výsledky jsou stále významné (p = 0,003) u QRP.". Dostupné online [cit. 2022-01-31]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0153049. PMID 27144889. (anglicky) 
  10. ↑ CARROLL, Sean. Thinking About Psychic Powers Helps Us Think About Science. Wired. Dostupné online [cit. 2022-01-31]. ISSN 1059-1028. (anglicky) 
  11. ↑ Philosophy of pseudoscience : reconsidering the demarcation problem. Chicago: [s.n.] 1 online resource (469 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-0-226-05182-6, ISBN 0-226-05182-X. OCLC 852896293 "Parapsychologický výzkum se téměř nikdy neobjevuje v mainstreamových vědeckých časopisech.". 
  12. ↑ ODLING-SMEE, Lucy. The lab that asked the wrong questions. Nature. 2007-03-01, roč. 446, čís. 7131, s. 10–10. "Parapsychologové jsou však stále omezeni na publikování v malém počtu specializovaných časopisů.". Dostupné online [cit. 2022-01-31]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/446010a. (anglicky) 
  13. ↑ CORDÓN, Luis A. Popular psychology : an encyclopedia. Westport, Conn.: Greenwood Press xix, 274 s. Dostupné online. ISBN 0-313-32457-3, ISBN 978-0-313-32457-4. OCLC 56064630 S. 182. "Zásadní problém spočívá v tom, že velká část vědecké komunity, včetně většiny výzkumných psychologů, považuje parapsychologii za pseudovědu, a to zejména proto, že se nedokáže posunout za nulové výsledky tak, jak to obvykle dělá věda. Obvykle, když experimentální důkazy opakovaně nepodporují hypotézu, je tato hypotéza opuštěna. V rámci parapsychologie se však za více než sto let experimentů nepodařilo přesvědčivě prokázat ani pouhou existenci paranormálních jevů, přesto parapsychologové nadále usilují o tento nepolapitelný cíl.". 
  14. ↑ C. M. PLEAS and N. DEAN DEY. Conditions That Appear to Favor Extrasensory Interactions Between Homo Sapiens and Microbes. Journal of Scientific Exploration. 1990, roč. 4, čís. 2, s. 3–23. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-07. (anglicky)  Archivováno 7. 1. 2010 na Wayback Machine.
  15. ↑ BretislavKafka.cz
  16. ↑ Division of Perceptual Studies - University of Virginia School of Medicine. Division of Perceptual Studies [online]. [cit. 2022-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

Související články

Externí odkazy